Přírodní katastrofy

Přírodní katastrofy jako zemětřesení, tsunami a hurikány dovedou během několika minut zasáhnout celou populaci. Tisíce lidí mohou být zraněny nebo traumatizovány v důsledku ztráty členů rodiny, přátel a střechy nad hlavou. Zasaženy bývají i zdroje pitné vody, systém zdravotní péče a dopravní dostupnost oblasti. Rychlá zdravotní péče a koordinovaná pohotovostní pomoc jsou klíčové pro ochranu přeživších.

Díky rozsáhlé síti humanitárních pracovníků a zásobám uloženým ve skladech po celém světě mohou Lékaři bez hranic rychle reagovat na pohromy – od katastrof velkého rozsahu po lokální neštěstí. Na Haiti jsme například prvního pacienta ošetřili již 3 minuty po zemětřesení. Více než čtyřicet let praxe z nás činí odborníky na provádění krizových zásahů v komplikovaných kontextech.

Do oblastí zasažených přírodními katastrofami vysíláme vysoce kvalifikovaný zdravotnický personál, logistiky a experty na vodu a sanitaci. Za desítky let naší existence se nám podařilo vybudovat systém logistické podpory a rozsáhlou síť zkušených pracovníků, kteří mohou vyjet na misi ve velmi krátkém čase.

Téměř 90 % našich finančních zdrojů je výsledkem štědré podpory soukromých dárců, což nám dává jedinečnou míru nezávislosti. Díky tomu jsme schopni zasáhnout okamžitě bez nutnosti žádat vlády a institucionální dárce o pomoc. O finanční podporu žádáme pouze, jedná-li se o skutečně obrovské neštěstí a pomoc veřejnosti v tu chvíli opravdu potřebujeme.

Okamžitá reakce

Zemětřesení na Haiti v roce 2010 bylo naším dosud největším krizovým zásahem. O život tehdy přišlo 220.000 lidí, dalšího 1,5 milionu zůstalo bez domova. Zničeno bylo 60 % zdravotnických zařízení, a to včetně našich dvou nemocnic. Reagovali jsme přijetím tisíců nových pracovníků, většinou Haiťanů, kteří pracovali ve 26 zdravotnických centrech – včetně nafukovací nemocnice postavené na fotbalovém hřišti. Za 10 měsíců jsme ošetřili 350.000 pacientů, provedli 16.000 operací a po vypuknutí epidemie cholery ošetřili 60 % všech případů v celé zemi.

Zásah na Haiti ukázal, že reakce na přírodní katastrofy často obnáší daleko více než vyřešení akutní krize. Fáze pohotovosti, v průběhu které jsme prováděli operace, poskytovali zdravotní péči a psychologickou podporu a zajišťovali stravu, střechu nad hlavou a vodu, zde totiž trvala poměrně krátce.

Z dlouhodobého hlediska jsme potřebovali zabránit dalšímu šíření infekčních nemocí, obnovit systém zdravotní péče a poskytnout podporu lidem, kteří přišli o střechu nad hlavou a přebývali v provizorních podmínkách.

Pohotovostní připravenost

Díky tomu, že působíme ve více než 70 zemích světa, jsou naši spolupracovníci často poblíž již ve chvíli, kdy přírodní neštěstí udeří. Pomáhají jim naše pohotovostní týmy, které jsou neustále připravené v centrále Lékařů bez hranic a sestávají z odborníků na rychlé zhodnocení situace a zorganizování okamžité pomoci.

Lékařské a logistické zásoby – v podobě balíčků připravených k okamžité expedici – jsou uloženy ve skladech v klíčových lokalitách po celém světě. Díky tomu a také díky množství zkušených pracovníků ochotných všeho nechat a okamžitě se vydat na místo neštěstí můžeme být co nejdříve tam, kde je nás potřeba. Naléhavé lékařské případy nepočkají.

Krizové financování

Naše organizace se pyšní neuvěřitelnou podporou ze strany dárců. Struktura našeho financování je závislá na velkém množství pravidelných příspěvků od stovek tisíců jednotlivců po celém světě, kteří nám peníze posílají každý měsíc. To nám dává flexibilitu – a peníze připravené k použití – k tomu, abychom mohli reagovat na krize tak, jak přicházejí, namísto nutnosti vytvářet samostatné „hromádky“ peněz pro každou krizi zvlášť.

Jen zřídka žádáme veřejnost o finanční podporu pro účely konkrétního pohotovostního zásahu. Takové rozhodnutí přijímáme kolektivně a s velkou opatrností, protože máme kanceláře ve více než 20 zemích světa a chceme mít jistotu, že vybereme jen tolik, kolik budeme skutečně potřebovat.

V roce 2004, po úderu tsunami v Indickém oceánu, obdrželi Lékaři bez hranic za velmi krátkou dobu mnohem více peněz, než bylo k zásahu potřeba. (Lidé zde buď zemřeli, nebo nepotřebovali rozsáhlou zdravotní péči a reakce veřejnosti po celém světě byla extrémně velkorysá.)

K této situaci došlo i přesto, že jsme sbírku ukončili již po několika dnech. V současné době se ještě více soustředíme na to, aby vyhrazené finanční zdroje odpovídaly konkrétním projektovým rozpočtům. Pečlivě posuzujeme, kolik peněz budeme potřebovat pro svou práci, a zároveň odhadujeme, kolik nám veřejnost přispěje.

V případě nutnosti krizového zásahu je to samozřejmě obtížné a někdy se nám to nevydaří, jako například při zemětřesení na Haiti v roce 2010, kdy jsme nakonec potřebovali (a také utratili) daleko více než o kolik jsme si dovolili veřejnost požádat. Naši dárci si ale mohou být jisti, že velmi pečlivě zvažujeme, zda je požádáme o dodatečnou podporu. Když už si skutečně řekneme o peníze, činíme tak odůvodněně a s ohledem na rozsah krize a potřebné pomoci.