Pomoc somálské populaci - Přehled aktivit Lékařů bez hranic v Somálsku, Keni a Etiopii v roce 2011

Humanitární krize v Somálsku stále patří k těm nejhorším na světě. V loňském roce Somálci čelili devastujícímu suchu, které ještě prohloubilo následky dlouhodobého konfliktu a absence fungujícího zdravotnického systému.

V průběhu roku 2011 Lékaři bez hranic provozovali zdravotnické projekty ve 22 lokalitách ve středním a jižním Somálsku, epicentru krize, a také rozsáhlé programy v táborech pro somálské uprchlíky v Etiopii a Keni. V období od května do prosince 2011 ošetřili Lékaři bez hranic přes 95.000 pacientů s podvýživou a 6.000 případů spalniček, proti kterým také naočkovali téměř 235.000 dětí. Ve svých zařízeních asistovali u více než 5.500 porodů a provedli přes 450.000 vyšetření. I přes intenzivní vyjednávání s ozbrojenými skupinami zůstává přístup k nejhůře postiženým regionům velmi komplikovaný.

Květen – Červen 2011

V období od května do června 2011 začaly zdravotnické týmy Lékařů bez hranic řešit zhoršující se výživovou situaci na v jižním a středním Somálsku. Počet podvyživených dětí přijatých do terapeutických výživových programů a do zdravotnických zařízení podporovaných Lékaři bez hranic stále rostl. Ve stejné době také prudce vzrostl počet somálských uprchlíků překračujících hranice do Keni a Etiopie. V uprchlických táborech Dadáb v Keni a Dolo Ado v Etiopii vzrostl počet nově příchozích z 10.000 na 30.000 měsíčně. Životní podmínky pro uprchlíky v přeplněných táborech v Dadábu se rychle zhoršovaly, protože dostupné služby nedokázaly pokrýt tak masivní příliv uprchlíků. Zdravotní stav uprchlíků se zhoršoval i při čekání na oficiální registraci UNHCR a potravinové dávky.

Červenec – Srpen 2011

Lékaři bez hranic vyjednávali rozšíření svých aktivit v Somálsku a zároveň rozšiřovali krizové programy zaměřené na pomoc uprchlíkům ve stále se zvětšujících táborech v Keni a Etiopii. Jen v červenci bylo v táboře Dolo Ado v Etiopii přijato 48.000 nových uprchlíků.

Frontová linie se posunula mimo centrum Mogadiša a Lékaři bez hranic mohli výrazně rozšířit své aktivity v hlavním městě. I přes stále nejistou a nebezpečnou situaci otevřeli terapeutický výživový program pro péči o podvyživené děti a léčili spalničky a choleru.

Mobilní týmy prováděly v metropoli očkování proti spalničkám, zdravotní konzultace a distribuci základních potřeb pro vysídlené lidi i místní populaci.

Mimo Mogadišu Lékaři bez hranic poskytovali zdravotní péči, potraviny, vodu, přístřeší a domácí potřeby 22.000 vysídlených Somálců v Guri El a v rámci svého dlouhodobého projektu v Marere také vysídleným lidem v blízkém Jilibu.

Již od začátku byla krize často zjednodušeně popisována jako hladomor způsobený přirozenými příčinami. Lékaři bez hranic zdůrazňovali, že jejich aktivity v oblasti nejsou jen odpovědí na sucho, ale také na chronický, komplexní a velmi politizovaný konflikt v zemi.

Září – říjen 2011

V průběhu září a října 2011 se největší výzvou, které Lékaři bez hranic čelili, stala probíhající epidemie spalniček. Epidemie propukla zejména v Mogadišu a Guri El. Spalničky se v kombinaci s podvýživou staly nejčastější příčinou úmrtí dětí v Somálsku. Byla zapotřebí plošná očkovací kampaň, jíž ale bránila nedostupnost rozsáhlých oblastí v centrálním Somálsku.

V říjnu 2011 byly v táboře Dadáb v Keni při poskytování pomoci somálským uprchlíkům uneseny dvě spolupracovnice Lékařů bez hranic. Organizace odsoudila únos Blancy Thiebaut a Montserrat Serry a apelovala na jejich okamžité propuštění. Následkem tohoto útoku Lékaři bez hranic dočasně zastavili některé ze svých zdravotnických aktivit v táboře s výjimkou zajištění provozu ve své nemocnici s 243 lůžky. Únos také omezil kapacity Lékařů bez hranic určené k odpovědi na stále rostoucí potřeby populace v Somálsku.

Vojenská intervence keňské armády, částečně obhajovaná nárůstem počtu únosů cizinců, vedla k dalším nesrovnalostem mezi organizacemi poskytujícími humanitární pomoc a regionálními vládami usilujícími o dosažení svých strategických cílů. Sílící mezinárodní charakter konfliktu ještě posílil obecné ohrožení civilistů.

Vojenský tlak keňských jednotek v jižním a středním Somálsku a jednotek Přechodné federální vlády (TFG) severně od Mogadiša vedl k ukončení aktivit Lékařů bez hranic v terénu.

Dalším nepředvídaným následkem vojenské intervence byla událost poblíž tábora pro vysídlené lidi v Jilibu, kde údajné letecké bombardování za sebou zanechalo desítky mrtvých a zraněných. Lékaři bez hranic ošetřili většinu raněných a apelovali na bojující strany, aby dbaly na bezpečnost civilistů uprostřed konfliktu.

Listopad – prosinec 2011

V listopadu 2011 vedl neustálý růst počtu vysídlených osob k potřebě adekvátní humanitární odpovědi na potřeby uprchlíků v Keni i Etiopii. V samotném Somálsku ukončily deště ve většině oblastí dlouhodobé sucho, ale populace i tak zůstala závislá na potravinové a zdravotnické pomoci, až do doby první sklizně v roce 2012.
Začátek období dešťů v kombinaci se špatnými hygienickými podmínkami a přeplněním táborů pro vysídlené lidi v Somálsku vedl k nárůstu případů cholery. V polovině prosince už týmy Lékařů bez hranic ošetřily po celém Somálsku 1875 pacientů s cholerou. Ve čtvrti Hodan v Mogadišu bylo do centra Lékařů bez hranic pro léčbu cholery přijímáno od začátku listopadu přes 100 pacientů týdně.

Poté co byli 29. prosince 2011 zavražděni dva členové organizace, Philippe Havet a Dr. Karel Keiluhu, byli Lékaři bez hranic nuceni uzavřít dva ze svých projektů v Mogadišu. Uzavřeno bylo centrum pro léčbu cholery se 120 lůžky ve čtvrti Hodan a 120lůžková nemocnice pro pacienty s podvýživou a spalničkami ve Wadajiru.

Tento krok o polovinu snížil množství pomoci poskytované Lékaři bez hranic v Mogadišu. Další projekty Lékařů bez hranic nicméně pokračovaly v činnosti v jiných částech metropole a také v 10 dalších lokalitách v Somálsku. Další pokračování činnosti Lékařů bez hranic je však závislé na udržení respektu vůči jejich pracovníkům, pacientům a zařízením. Tam, kde tyto podmínky existují, jsou Lékaři bez hranic odhodláni ve svých aktivitách v Somálsku pokračovat.

Budoucnost

Potřeby populace v Somálsku budou pravděpodobně stále vysoké. Zatímco Somálci hledají útočiště na bezpečnějších místech vně i uvnitř Somálska, humanitární pomoc se stále nemůže dostat do některých částí země. Omezeno je tak i úsilí Lékařů bez hranic o rozšíření aktivit v oblasti plošných očkovacích kampaní proti spalničkám a léčby cholery.

Lékaři bez hranic zůstanou aktivně zapojeni do poskytování nezávislé a nestranné pomoci pro somálskou populaci s obrovskými zdravotními a humanitárními potřebami, kdekoliv to bezpečnostní situace umožní. Lékaři bez hranic také budou i nadále vyvíjet maximální úsilí pro dosažení bezpečného propuštění svých dvou unesených spolupracovnic.

Celou zprávu o působení Lékařů bez hranic v Somálsku, Keni a Etiopii v roce 2011 (v angličtině) si můžete stáhnout ZDE.