Pákistán: Zranění hledají zdravotnickou pomoc v Lower Dir

Rostoucí počet válečných zraněných přichází do Timurgary, hlavní referenční nemocnice pákistánského distriktu Lower Dir, kde Lékaři bez hranic poskytují akutní zdravotnickou pomoc. Od konce dubna bylo ošetřeno 159 zraněných, kteří přicházejí hlavně ze sousedního Svátu, ale také z oblasti Maidan v Lower Dir. Do dvou táborů pro vysídlené obyvatele, kde Lékaři bez hranic pracují, přicházejí současně i rodiny z Maidanu.

V důsledku pokračování bojů v některých oblastech pákistánské Severozápadní pohraniční provincie a v kmenových oblastech prakticky neexistuje pro válkou postižené obyvatele přístup ke zdravotní péči. Odhaduje se, že 80% zdravotnických zařízení ve Svátu nefunguje kvůli nedostatku zdravotnického personálu a dodávkám materiálu, či podle zpráv z regionu proto, že byla zničena. Zákazy vycházení a pokračující násilí ztěžují pacientům možnost cestovat do několika málo fungujících nemocnic ve Svátu nebo do nemocnic mimo distrikt.

Některým zraněným civilistům se nicméně podaří dostat se do nemocnice v Timurgaře, hlavní referenční nemocnice v distriktu Lower Dir. Zdravotnický tým Lékařů bez hranic od března ošetřuje pacienty na pohotovosti a poskytuje léky a zdravotnický materiál.

„Když jsem minulý týden navštívil Timurgaru, dorazilo tam právě na pohotovost 10 zraněných pacientů ze Svátu, včetně několika dětí,“ vypráví Stefan Van Der Mussele, zdravotnický konzultant Lékařů bez hranic v Lower Dir. „Jednalo se o střelné rány a zranění v důsledku exploze. Mezi zraněnými byli i dva bratři ve věku 5 a 6 let, jeden z nich v bezvědomí se zraněním krku a hlavy. Přišli sem se čtyřmi ženami, které byly také zraněné. V resuscitační místnosti umíral muž na četná poranění hlavy, kvůli nimž přišel o část mozku. Ve stejné místnosti byl ošetřován osmiletý chlapec, vedle nějž stál jeho zbrocený jeho krví. Bylo vidět, jak se snaží zůstat silný, aby byl pro syna oporou.“

Zdravotnický tým Lékařů bez hranic působící na pohotovosti ošetřuje v červnu týdně v průměru 700 pacientů s různými onemocněními. Od 26. ošetřili Lékaři bez hranic 159 válečných zraněných. Pacienti, kteří potřebují chirurgický zákrok, jsou zde stabilizováni a posléze přeloženi na chirurgické oddělení, kde pracují chirurgové ministerstva zdravotnictví.

Uvolnění zákazu vycházení umožňuje nyní většímu počtu pacientů dostat se do Timurgary. „Zranění ze Svátu původně cestovali do Timurgary přes hory, aby se během zákazu vycházení vyhnuli hlavním silnicím,“ pokračuje Stefan. „Jeden pacient se sem takto dostal s otevřenou ránou na břiše, ze které mu vysela střeva. Dopravila ho sem jeho rodina a nakonec se mu podařilo přežít. Nyní pacienti přicházejí po hlavních silnicích a někdy je přiveze sanitka.“

Zranění přicházejí také z oblasti Maidan v Lower Dir, asi 30 km severně od Timurgary. V oblasti Maidanu je jen několik fungujících zdravotnických zařízení a žádné nemocnice s chirurgickými kapacitami. Pro náležité ošetření se proto pacienti musí dostat až do Timurgary. Rodiny prchající před násilím v Maidanu se usídlují v táborech, opuštěných budovách či u místních rodin v jižních částech distriktu Lower Dir.

Nestabilita v celém regionu ovlivňuje schopnost Lékařů bez hranic pomáhat obyvatelům. „I když rodiny vysídlené v důsledku bojů nacházejí útočiště a někteří zranění se dostanou do nemocnice, tato oblast, nacházející se jen několik kilometrů od válečné zóny, stále zůstává velmi nestabilní,“ říká Gael Hankenne, vedoucí mise Lékařů bez hranic v Pákistánu. „To vše ve spojení s celkovým nedostatkem bezpečnosti v provincii značně omezuje počty našich týmů a programů, které provozujeme na pomoc obyvatelstvu a místním nemocnicím. Je nezbytné, aby strany zapojené do konfliktu usnadnily evakuaci zraněných a nemocných do fungujících zdravotnických zařízení.“

Lékaři bez hranic pracují od srpna 2008 ve dvou táborech Sammar Bagh a Sadbar Kallay, které se staly útočištěm pro 6000 vysídlených. Tábory byly původně zřízeny pro rodiny prchající před boji v Bajaur Agency, ve Federálně spravovaných kmenových územích. V posledních dvou měsících většina původně vysídlených tábory opustila a byla nahrazena rodinami utíkajícími před násilím v Maidanu.

Lékaři bez hranic zde poskytují přístřeší a humanitární balíčky s nezbytnou materiální pomocí a starají se o dodávky vody a sanitární systém v táborech. Zdravotnické konzultace pacientů provádějí týmy Lékařů bez hranic v táboře Sammar Bagh a místní zdravotnické úřady v Sadbar Kallay. Během posledních tří měsíců byla přítomnost Lékařů bez hranic kvůli nestabilitě a nedostatku bezpečnosti významně omezena.

Lékaři bez hranic pro svou pomoc v Pákistánu nepřijímají finanční prostředky od žádné vlády nebo dárcovské agentury a spoléhají se výhradně na soukromé dary od veřejnosti. Lékaři bez hranic provozují také zdravotnické programy v distriktech Péšávar, Mardan, Malakand a Mansehra, v provincii Balúčistán a v Kurram Agency ve Federálně spravovaných kmenových územích.