{{ subitems[item.mlid].body }}
{{ subitems[item.mlid].linktitle }}
Nenápadná krize ve Středoafrické republice
Středoafrická republika je v sevření chronické zdravotnické krize. Čtyři studie zaměřené na úmrtnost v zemi, připravené v uplynulých 18 měsících Lékaři bez hranic, ukazují, že tzv. hrubá míra úmrtnosti v některých regionech trojnásobně překračuje úroveň, která je považována za humanitární krizi.1 Výsledky ukazují, že situace se vymknula z kontroly, přestože oblasti vykazující nejhorší údaje nejsou ani postiženy konfliktem, ani v nich není vysoký počet vysídlených obyvatel.
Ve své nové zprávě Central African Republic: A State Of Silent Crisis [FR] [Středoafrická republika: Země tiché krize] Lékaři bez hranic upozorňují, že současná úroveň zdravotnické pomoci nedostačuje k tomu, aby pokryla veškeré zdravotnické potřeby populace. Zpráva uvádí, že pro zlepšení situace je potřeba, aby se zapojilo více aktérů a rozšířil se dosah zdravotnické pomoci.
Střední délka života ve Středoafrické republice, která činí 48 let, je druhá nejnižší na světě, zatímco úmrtnost na infekční a parazitické nemocni je pátá nejvyšší. Na většině území Středoafrické republiky je vysoká úmrtnost důsledkem sezónních epidemií, ekonomického poklesu, konfliktů, vysídlení a špatného stavu zdravotnictví.
„Zdravotnictví rozvrácené kvůli dlouhodobé politické a vojenské nestabilitě, zásadní organizační problémy, nedostatek bezpečnosti na severu a východě země – všechny tyto faktory mají katastrofální následky na zdraví obyvatelstva, jak je vidět z vysoké úmrtnosti,“ říká Olivier Aubry, vedoucí mise Lékařů bez hranic ve Středoafrické republice. „Například letos v červenci jsme v Carnotu zaznamenali úmrtnost dětí mladších 5 let třikrát vyšší než v keňském uprchlickém táboře Dadáb, kde v zoufalých podmínkách žijí uprchlíci ze Somálska. O krizi v Carnotu se ale doposud vůbec nevědělo.“
© Anna Surinyach. Středoafrická republika, prosinec 2011 - léčba malárie
Zpráva rovněž uvádí, že odhodlání středoafrické vlády i mezinárodní komunity opadá. Vláda omezuje své investice do zdravotnictví, stejně jako mezinárodní dárci, a humanitární pomoc nestačí na potlačování rozsáhlé zdravotnické krize. Navzdory velkým potřebám se zdá, že vláda a mezinárodní dárci přestávají mít zájem na zajištění zdravotní péče v zemi.
Potřeba zdravotnické pomoci je přitom enormní. „Kdybych se nedostal k Lékařům bez hranic, kteří mě začali léčit, byl bych už mrtvý. Měl jsem průjem a migrénu, a tak jsem šel za doktorem v Batangafo a on mě poslal na klinické testy do laboratoře,“ vypráví pacient Monkoj Pascal. „Výsledek potvrdil, že jsem HIV pozitivní. Díky léčbě už ale nejsem nemocný, jsem šťastný a nemusíme se ničeho bát.“
Lékaři bez hranic vyzývají všechny aktéry, včetně vlády a mezinárodní komunity, aby rozšířili zdravotnickou pomoc poskytovanou v zemi. Protože se staré modely a přístupy k pomoci ukázaly být neúčinnými, je třeba nelézt nové účinnější.
Lékaři bez hranic působí ve Středoafrické republice od roku 1997 a ke konci roku 2010 zde zaměstnávali 1 243 místních spolupracovníků. Lékaři bez hranic podporují 9 nemocnic a 36 zdravotnických středisek, většinou pod správou ministerstva zdravotnictví, s nímž těsně spolupracují. V roce 2010 v zemi ošetřili ambulantně 582 253 a v hospitalizaci 24 185 lidí.
1 „Hrubá míra úmrtnosti“ je základem definice humanitární krize. Práh humanitární krize činí 1 úmrtí na 10 000 obyvatel za den (Světová zdravotnická organizace – World Health Organization).