Následky konfliktu v Demokratické republice Kongo

“Minulý měsíc byla vesnice mých rodičů napadena. Pokusili se utéct, ale matka na tom byl špatně a nemohla běžet. Posekali ji mačetou a zabili. Můj otec utíkal, ale zastřelili ho. Ve vesnici pak napočítali jedenáct lidí zabitých mačetami, ale mnoho dalších uhořelo ve svých domech a těla nebylo možné spočítat.”

Populace v provinciích Kivu na východě Demokratické republiky Kongo čelí nejen kulkám vystřeleným v poslední vlně dlouhodobého konfliktu, ale také nedostupnosti infrastruktury a zdravotní péče. Lidé trpí v prostředí plném nestability a strachu.

Od dubna 2012 Lékaři bez hranic ošetřili více než 200 lidí zraněných při srážkách mezi ozbrojenými skupinami. Samotné počty pacientů přijatých do našich nemocnic s ránami od kulek nebo mačet však jen stěží postihnou rozsáhlý dopad konfliktu na zdraví a životní podmínky lidí žijících v této problematické oblasti.

Donuceni k útěku

V průběhu posledních měsíců bylo mnoho rodin donuceno k útěku do uprchlických táborů a tranzitních center, protože se obávají nočních útoků na své domovy. Ještě více znepokojující než řady lidí s matracemi na cestách je projíždět mnoha vesnicemi, které kdysi kypěly životem, a teď je v nich hrobové ticho.

Tisíce lidí žijí u hostitelských rodin – cizinců, kteří s lidmi na útěku sdílejí své jídlo i dům. Mnoho dalších se skrývá v lesích pod plastovými fóliemi, které maskují listím. Tito lidé jsou jen zřídka zahrnuti v oficiálních statistikách, protože se neregistrují v centrech pro vysídlené osoby.

„Běžel proti nám dav lidí. Začali jsme také utíkat. Vzal jsem jedno dítě na záda a to starší za ruku. Nejmenší dítě nesla moje žena. Jsme ve válce a nevíme, kam jít.“

„Z naší vesnice jsme utekli před týdnem, když dorazili útočníci. Na domy s plechovou střechou házeli lahve s benzínem. Ty slaměné zapálili celé i s lidmi uvnitř. Viděla jsem to na vlastní oči. Se svými dětmi jsem se schovávala v křoví, zatímco zapalovali náš dům. Moje švagrová, švagr a tchýně byli zaživa upáleni.“

/Vizita ve výživovém centru v nemocnici Lékařů bez hranic v Mweso v Severním Kivu, duben 2012. Foto © Raghu Venugopal/MSF/.

Lidé jsou příliš vystrašení na to, aby hledali zdravotní péči

V zařízeních Lékařů bez hranic roste počet případů, kdy pacienti nebo rodiny odkládají vyhledání zdravotní péče z obavy z násilí nebo krádeží v průběhu cesty. To přispívá k tomu, že pacienti často přicházejí v kritickém stavu.

„Žena potratila pozdě v noci a silně krvácela. Na cestách bylo plno vojáků a ozbrojenců a rodina se obávala cestovat v noci. Proto čekali až do rána a pak šli několik hodin do naší nemocnice. Žena dorazila v poledne.  Byla už v tak špatném stavu, že jsme pro ni nemohli téměř nic udělat. Zemřela několik minut po příchodu."

Jedna žena byla napadena a znásilněna skupinou ozbrojenců, když nesla do nemocnice své nemocné dítě. Když dorazila do nemocnice, potřebovala akutní péči dříve než její dítě.

V některých místech pozorujeme značný růst počtu pacientů – v jednom ze zdravotních středisek o více než 40% - protože násilí do oblasti vyhnalo mnoho lidí. Jinde zase počty pacientů klesají, protože z oblasti všichni uprchli nebo se schovávají.

I přesto, že je region úrodný a plný zeleně, jsou oslabení lidé ohroženi podvýživou, protože se bojí sklízet úrodu nebo jít na trh.

„Dnes jsem dorazila do nemocnice se svou dcerou, která trpí akutní podvýživou. Žijeme ve vesnici vzdálené tři hodiny chůze. Kvůli nebezpečí v posledních týdnech nespíme v domě, ale v polích nebo v buši. V noci vesnici napadají bandité a přes den probíhají ozbrojené srážky. Je těžké shánět jídlo nebo jít na pole, když kolem nás létají kulky.“

Oběti násilí

Lékaři bez hranic ošetřují lidi, kteří byli omylem považováni za bojovníky a posekáni mačetami nebo postřeleni. Pacienti i personál vyprávějí o příbuzných, kteří byli uneseni ozbrojenými skupinami a nuceni nosit zásoby a uloupené věci.

„Po začátku bojů jsem i se svou rodinou opustil vesnici. Došlo nám jídlo, a proto jsme se s několika přáteli vrátili na mé pole, abychom sklidili zeleninu. Slyšeli jsme střelbu a potom jsem dostal kulku do levé ruky. Moji přátelé vyrobili nosítka z větví a odnesli mě na hlavní silnici, kde sehnali motorku na cestu do města. Čekali jsme na další den, abychom mohli jet do nemocnice, protože jsme nechtěli cestovat v noci.“

„Minulou neděli jsme ve vesnici slyšeli střelbu, a proto se všichni schovali ve svých domech. Moje malá dcera se kvůli tlačenici nemohla dostat do domu. Byla postřelena do stehna, plakala a křičela. Přinesli jsme jí do zdravotního střediska, kde zůstala jeden den. Pak jsme ji v úterý na motorce odvezli do nemocnice.

Nejvíc se bojím o své děti, co se s nimi stane, když bude válka pokračovat. Když utíkáme, nemůžeme nést šaty ani jídlo a často nás obtěžují ozbrojené skupiny.“

Aktuální vlna nestability v provinciích Severní a Jižní Kivu je součástí dlouhodobého cyklu násilí na východě Demokratické republiky Kongo, který má závažné zdravotní a humanitární dopady na civilní populaci v oblasti.

Lékaři bez hranic v Severním a Jižním Kivu pokračují v poskytování vysoce kvalitní zdravotní péče. Provozují tam 10 nemocnic, 31 zdravotních středisek, 9 lokálních ordinací, týdenní mobilní kliniky, několik center pro léčbu cholery a další pohotovostní aktivity dle potřeby. O aktivitách Lékařů bez hranic v Demokratické republice Kongo se více dozvíte ZDE.