Kočovní pastýři Mbororo na útěku v DRK

Během 3 týdnů provedl tým Lékařů bez hranic na severovýchodě Demokratické republiky Kongo (DRK) přes 500 vyšetření ve skupině 600 dětí, žen a starých lidí z nomádského kmene Mbororů. Skupina hledala bezpečí před útoky ozbrojených skupin působících v oblasti a vybudovala si provizorní tábor u vesnice Niangara. Po několika týdnech je však z tábora vyhnali vojáci konžské armády do okolních lesů. Lékaři bez hranic se velmi obávají o jejich bezpečí a zdraví.

„Když z čista jasna přijde 600 dětí a žen a vedle města si založí tábor, vzbudí to poplach,“ říká Azaad Alocco, projektový koordinátor Lékařů bez hranic v Niangaře v provincii Haut-Uélé. „V této oblasti je bohužel běžné, že lidé utíkají ze svých vesnic. Je známo, že tu operují rebelové z Armády božího odporu. Ale tato skupina uprchlíků, kteří sem dorazili na začátku prosince, byla velmi neobvyklá.“

Útoky v buši

Od května 2009 podporuje tým Lékařů bez hranic státní referenční nemocnici v Niangaře a ve 2 okolních vesnicích provozuje mobilní kliniky. Jedná se o relativně odlehlou a hustě zalesněnou část DRK nedaleko hranic se Súdánem a Středoafrickou republikou.

„Většina vesnic je prázdná, domy jsou opuštěné, pole zarostlá. Jedinou známkou života jsou ojedinělá políčka manioku, na nichž se navzdory hrozícímu nebezpečí snaží farmáři vypěstovat jídlo pro svou rodinu,“ pokračuje Azaad. „Skoro všichni utekli do města a bojí se vrátit domů.“

Na začátku prosince loňského roku sem dorazila skupina 600 dětí, žen a starých lidí, kteří si na kraji města postavili malý tábor. Byli to kočovní pastýři známí jako Mbororové, kteří se už léta pohybují mezi několika africkými zeměmi. V Niangaře však byli noví.

„Vyprávěli nám, že je vyhnali ze sousedního okresu. Ženy, děti a staří se sem pak uchýlili z obavy před útoky, znásilňováním a únosy v buši. Báli se ale, že je odtud vyženou vojáci konžské armády FARDC,“ vysvětluje Azaad. „Dokonce i pro tyto nomády, kteří jsou zvyklí na tvrdý život, byly podmínky v provizorním táboře velmi špatné. Neměli vodu, sanitární zařízení a dokonce jim ukradli i těch několik kousků plastových plachet, které měli na postavení přístřeší.“

Lékařská pomoc

Během 3 týdnů po příchodu Mbororů provedli Lékaři bez hranic na 541 vyšetření v nemocnici a v jejich táboře. „Na skupinu 600 lidí je 541 vyšetření během 3 týdnů velmi vysoký počet, což jasně dokládá, jak moc potřebují přístup ke zdravotní péči,“ říká Dr. Morten Havdal z týmu Lékařů bez hranic v Niangaře. „Léčili jsme mnoho vážných případů malárie, střevní parazitózy, respiračních infekcí, kožních infekcí a dalších onemocnění.“

Ráno 21. prosince byli Lékaři bez hranic informováni, že ze směru tábora Mbororů je slyšet střelba. Později zde zdravotnický tým našel jednoho chlapce se střelným poraněním třísla. „Stabilizovali jsme pacienta a okamžitě převezli do nemocnice na operaci,“ pokračuje Dr. Havdal. „Operace proběhla dobře. Kulka naštěstí prošla pánví, aniž způsobila velké škody. Po dvou týdnech mohl chlapec vstát a odejít z nemocnice.“

Znovu vyhnáni

Odpoledne 5. ledna odjel do provizorního tábora tým, aby učinil potřebné přípravy na mobilní kliniku plánovanou na zítřejší den. „Zjistili jsme, že tábor je téměř prázdný,“ vypráví Azaad. „Vojáci přikázali zbylým Mbororům, aby tábor okamžitě opustili. Vše se odehrálo velmi náhle a neočekávaně.“ 

Mnoho lidí bylo svědky toho, jak vojáci konžské armády FARDC časně ráno přijeli do tábora a nařídili jeho obyvatelům odejít. Zabavili jim veškerý majetek včetně zvířat a nechali jim pouze několik oslů pro transport.

Večer pak objevil tým Lékařů bez hranic skupionu sta žen a dětí shromážděných u cesty severně od řeky Uélé bez přístřeší a potravin. V lesích provincie Haut-Uélé se rychle stmívá a tak zbyl jen čas na rychlou distribuci potravin.

Obavy z budoucnosti

V současnosti žijí vyhnané ženy a děti s několika sty dalšími členy skupiny Mbororů v buši kolem vesnice Nambia, kde Lékaři bez hranic provozují mobilní kliniku, kdykoli to bezpečnostní podmínky dovolí.

„Máme o ně velké obavy, protože musí přespávat v buši bez přístřeší, potravin a zdravotní péče a jsou tak mnohem více ohroženi útoky a obtěžováním než v jejich předešlém táboře u Niangary,“ říká Azaad. „Zdá se, že kamkoli se tito lidé hnou, dívají se na ně nepřátelsky úřady i místní obyvatelé. Nyní se schovávají v místech, kam za nimi nemůžeme, a nezbývá nám než doufat, že ti, kteří potřebují zdravotnickou pomoc, se budou schopni sami dopravit do blízkosti naší mobilní kliniky.“

V provinciích Haut-Uélé a Bas-Uélé na severu Demokratické republiky Kongo poskytují Lékaři bez hranic primární a sekundární zdravotní péči ve městech Dingila, Doruma, Dungu, Duru, Faradje, Niangara a v jejich okolí. V Dingile a Dorumě provozují Lékaři bez hranic také speciální programy na léčbu spavé nemoci.

Zdravotnické týmy provedou měsíčně v nemocnicích a zdravotnických centrech více než 10 000 vyšetření a poskytnou psychologickou pomoc stovkám obětí násilí. Nestabilní situace v regionu způsobuje, že pravidelně dochází k vysídlování celých komunit. Týmy Lékařů bez hranic proto v případě potřeby distribuují potravinovou a základní materiální pomoc.