09. prosinec 2016

Doktor Abu Wassim pracoval v nemocnici, když ji 17. listopadu zasáhly nálety.

„Zaslechli jsme bomby dopadající na domy na konci ulice, asi 500 metrů od naší nemocnice. Slyšeli jsme asi 40 explozí, možná i víc. Hluk přicházel blíž a blíž k nemocnici. V tu chvíli veškerý personál – technici, sestry a lékaři – evakuoval všechny pacienty dolů do podzemí.

Přesunuli jsme celkem asi 15 pacientů, včetně chlapce z jednotky intenzivní péče, který prodělal operaci po poranění srdce. Začínal přicházet k sobě, když bomby dopadaly na ulici před oknem oddělení. Abychom ho mohli přesunout do sklepa, museli jsme ho odpojit od dýchacího přístroje.

Bombardování trvalo dvě hodiny. Za tu dobu se ani na chvíli nezastavilo. V podzemí bylo úplně plno, někteří pacienti leželi i na zemi.

V důsledku bombardování přišel o život jeden náš kolega. Hlídače nemocnice zranil šrapnel,  který mu roztrhl hrudník a přerušil tepnu. Ztratil spoustu krve a my jsme ho museli operovat bez elektřiny. Nedokázali jsme ho zachránit. Zemřel.

Před bombardováním jsem byl na operačním sále a prováděl jsem amputaci. Po bombardování jsem musel operaci dokončit jen s baterkou, protože jsme neměli elektřinu. Náš mobilní kyslíkový koncentrátor byl kompletně spálený.

Během bombardování jsme nemohli propustit žádné pacienty, protože se k nemocnici po dobu útoku nemohly dostat žádné sanitky. Jakmile však bombardování polevilo, zajistili jsme příjezd sanitek k zadnímu vchodu  nemocnice a evakuovali jsme pacienty do okolních zdravotnických středisek. Přední vchod nemocnice byl zcela nepoužitelný, zasypaný sutinami ze vší té zkázy. Všechna auta, která parkovala před nemocnicí, byla úplně spálená a ambulance zcela zničená.

Mnoho našich pracovníků přebývalo v horních patrech nemocnice. Tato poschodí jsou nyní zničená a zcela neobyvatelná – už tam nejsou žádné dveře ani okna. Náš personál proto musel najít jiné místo, kde může přespávat.“

(Svědectví sepsáno 24. listopadu 2016)

Příbuzné články a publikace