Stylové oslavy Mezinárodního dne žen v Demokratické republice Kongo

Na Mezinárodní den žen si každá skupina žen v komunitě (v našem případě pracovnice Lékařů bez hranic a ministerstva zdravotnictví) vybere jednu látku s konkrétním potiskem, ze které si pak všechny členky ušijí model pro sváteční den.

Skupina žen Lékaři bez hranic v Lulimbě si vybrala látku, která vás dokáže rozesmát i rozplakat. Záleží na úhlu pohledu. Vzor s nevkusnými kuřátky a vajíčky byl ale jen malou součástí oslav Mezinárodního dne žen.

Sestavily jsme týmy, které měly na starost organizaci aktivit pro tento den, a nakonec odsouhlasily rozvrh happeningů: školačky hrající divadlo a recitující poezii, fotbalový zápas pracovnic Lékařů bez hranic a ministerstva zdravotnictví proti místním ženám a na konci dne večírek na základně Lékařů bez hranic. Všechno schváleno, naplánováno a časově rozvrženo mezi jednotlivé týmy.

Sváteční ráno přineslo déšť. Ne jen přeháňku, ale několikahodinovou průtrž mračen. Nebyla šance, že by se průvod naplánovaný na devátou ráno uskutečnil. Vypadalo to na totální fiasko. Kolem poledne se ale nebe začalo vyjasňovat, déšť ustal a vyčasilo se.

Skupiny žen se shromáždily v průvodu, každá oblečená do látky s vybraným potiskem. Nesly transparenty, se kterými se nějakým způsobem identifikovaly – prodavačky z tržiště, důlní dělnice, HIV pozitivní ženy a mnoho dalších. Na relativně malou vesnici tu bylo překvapivé množství skupin. Všichni skandovali, zpívali a tančili na písně o posílení ženských práv nebo popisující práci jednotlivých skupin.

Oslavy k Mezinárodnímu dni žen doprovázel tanec.

V jednu chvíli začala naše skupina zpívat o poskytování bezplatné zdravotní péče a několik žen zinscenovalo improvizované představení, jak pečovatelka přivádí do zdravotního střediska nemocného člověka, který klopýtá a dramaticky padá.

Kuřecí potisk na oblečení dvaceti nebo třiceti z nás působil doslova jako magnet pro oči a nejen ve špatném smyslu slova. Celá vesnice se k nám obrátila, sledovala nás a povzbuzovala, společně se zástupy dětí honících se okolo. Průvod končil u místní základní školy, kde se všichni usadili na lavičky, aby si vyslechli proslovy místních hodnostářů – přičemž mnohé z nich byly ženy.

Fotbalový zápas začal o několik hodin později, než se původně plánovalo, a přilákal obrovský dav. Hřiště braly často útokem hordy dětí, které se rozhodčí pokoušel zvládnout, ale zápas jako takový probíhal hladce.

Mnoho místních hrálo v dlouhé trávě bosky a panovala obecná shoda o tom, že úroveň hry je vysoká. Tým Lékařů bez hranic a ministerstva zdravotnictví vyhrál 1:0 a zpět na základnu byl doprovázen houfem zpívajících a skandujících dětí.

Po krátkém odpočinku následoval večírek. Hudba, limonáda, pivo a jídlo – studená pečená koza a buráky v sáčcích. Jeden z místních doktorů měl na starosti hudbu a tančilo se dlouho do noci.