Mosul: Naši pacienti jsou „ti šťastnější“

Jonathan Whittall už několik týdnů pracuje v nově otevřené polní nemocnici ve vesnici jižně od Mosulu. V následujícím rozhovoru popisuje Jonathan péči na jednotce nepřetržité traumatologické pohotovosti, kterou poskytuje jeho tým iráckých a mezinárodních odborníků.

Jak probíhá obyčejný den v nemocnici?

Na dnech v této nemocnici není obyčejné nic. Každý den tu vidíme ta nejstrašnější válečná zranění. Je tu téměř konstantní příliv pacientů a každý z nich přichází s vlastním děsivým příběhem – celá rodina byla vyvražděna a přežil jediný člověk; otec se synem zůstali po náletu uvězněni pod troskami svého domu několik dní a k nám pro pomoc se dostali až teď; malého chlapečka přivezli se střelnou ranou v hlavě; otec dalšího chlapce nám vyprávěl, že jeho syna postřelil sniper, a několik dní ho ošetřovali doma, než se jim ho již ochrnutého podařilo dostat k nám do nemocnice; přijímali jsme miminko s ránou způsobenou kulkou; vážně podvyživeného jednadvacetiletého mladíka se zraněním hlavy po úderu pažbou pušky přinesli na nosítkách, další muž podlehl při příjezdu zraněním, která utržil, když se snažil ochránit své dítě před nedalekými výbuchy. Na každý takový případ tu připadá stovky dalších stejně strašlivých příběhů.

Kdo jsou pacienti, o které se staráte?

My se staráme o ta nezávažnější zranění, kterým říkáme „červené případy“. Jedná se o pacienty, kteří často potřebují neodkladný život zachraňující nebo stabilizační chirurgický zákrok, bez nějž by zemřeli. Naše dva operační sály jsou kvůli těmto případům téměř neustále v provozu. Následně zajišťujeme co nejrychlejší převoz ošetřených pacientů do jiných nemocnic, abychom byli za všech okolností připraveni na řešení dalších „červených případů“ nebo hromadných příjmů.

Týmy Lékařů bez hranic v Mosulu a okolí ošetřily za poslední dva měsíce více než 2 tisíce pacientů, kteří byli v přímém ohrožení života nebo potřebovali urgentní péči. Valná většina z nich potřebovala ošetřit zranění způsobená válečným konfliktem. Na traumatologii jižně od Mosulu, kde pracuji, jsme takových pacientů ošetřili 1 296.

Jaký typ zranění ošetřujete?

Setkáváme se tu se všemi typy válečných zranění, jaká si jen dovedete představit – mnohočetné střelné rány, zranění způsobená výbuchy, vážné popáleniny. Děláme, co můžeme, abychom se vypořádali se zdravotními důsledky intenzivní války, která se rozpoutala nad obyvatelstvem uvězněným ve městě.  Riziko hrozí všem. I když pominu rozsah jejich zranění, stav, ve kterém se k nám pacienti dostávají, je nesmírně znepokojující. Mnozí žijí celé měsíce uvězněni v obležení, několik dní nejedli, jsou vyděšení a zmatení. Často přicházejí bosí a pokrytí bahnem. Museli jít v dešti, potmě, přes frontové linie, doslova bez ničeho, kromě oblečení, co měli na sobě.

Naši lékaři a chirurgové rovněž léčí zranění způsobená následky válečného konfliktu. Před pár měsíci bylo tohle město součástí frontové linie, ale dnes funguje jako přijímací středisko pro desetitisíce rodin prchajících ze západního Mosulu. Jeden večer jsme museli přijmout několik zraněných pacientů poté, co vybuchla mina v blízkosti tábora, kde jsou ubytovaní vysídlení obyvatelé Mosulu. Jindy jsme se chystali na příjem místního čtyřletého dítěte, které ale zemřelo už při příjezdu. Hrálo si s nevybuchlým granátem a ten mu explodoval v ruce.

Od otevření v únoru tohoto roku přijala traumatologická polní nemocnice 1 296 pacientů.

Jak se pacienti dostávají do nemocnice?

Dostat se ke zdravotní péči je pro naše pacienty extrémně obtížné. Ti, které přijímáme, byli většinou stabilizováni ve zdravotnických táborech u frontové linie. K nám se dostanou ti „šťastnější“. Z toho, co jsem viděl v nemocnici, jsem usoudil, že většina našich pacientů přišla ke svým zraněním při střetech ve dnech, kdy se frontová linie přesouvala přes jejich domovy. Mnozí jsou zraněni při pokusu utéct. Měli jsme tu pacienty se střelnými ranami v zátylku s podezřením, že je způsobil ostřelovač, další byli zraněni při leteckých útocích. Pacientům, kteří byli zraněni při náletech hlouběji na území kontrolovaném tzv. Islámským státem, může cesta do zdravotnického zařízení na jihu Mosulu zabrat i několik dní. Zdá se, že jediná šance, kdy se tito lidé mohou dostat ke zdravotní péči, nastává poté, co přes jejich domovy přejde frontové linie. Nesmírně nás znepokojují svědectví o tom, že obrovské množství lidí je zraněno a uvězněno v západním Mosulu bez šance na lékařské ošetření.

Posledních několik dní je v naší nemocnici zatím největší klid od jejího otevření. Nemyslíme si ale, že by to bylo díky ukončení násilných střetů v Mosulu. Je to klid před bouří; nálety pokračují, ale pacienti se k nám nedostanou.

Jaký vliv má takováto práce na váš tým?

Členové nemocničního týmu pochází z různých částí Iráku a ze všech koutů světa. Máme tu zdravotníky z Mosulu, kteří už nemohli pracovat ve svých nemocnicích, členy mezinárodního týmu, kteří pracovali v nejrůznějších válkách a mají desetiletí zkušeností s traumatologickou chirurgií, a také nemedicínský tým ostrahy, překladatelů a logistiků, kteří udržují celou nemocnici v chodu. Zejména pro kolegy z Mosulu je velmi těžké být svědky takové míry destrukce města a utrpení jejich sousedů. Další členové týmu, kteří pochází přímo z města, kde je naše nemocnice, se snaží dát dohromady střípky vlastních životů poté, co se tudy před pouhými několika měsíci přehnaly boje. Nemocnice je obklopena jejich zničenými domovy. Každý v téhle válce o někoho přišel. Přesto je tým v této nemocnici jeden z nejdynamičtějších, jaké jsem kdy zažil. Všichni pracují téměř nonstop a jsou neustále na telefonu, připravení přizpůsobit se situaci a hledat řešení, abychom mohli dál zachraňovat životy. Všichni jsme nesmírně pyšní na práci, kterou tu odvádíme.

Zobrazit větší mapu