Kdo je za tyto útoky odpovědný? Popravdě téměř každý. Ozbrojené složky, militantní skupiny a ano, dokonce i vlády, které zasedají v OSN. A aby bylo jasno, ne vždy se jedná o „vedlejší škody“. Tyto akce někdy bývají systematické, plánované, záměrné a ilegální. Útok na zdravotnické zařízení, ať už záměrný či nezáměrný, je útokem na humanitární právo.

02. květen 2016

Autoři textu

  • Dr. Joanne Liu, mezinárodní prezidentka Lékařů bez hranic
  • Peter Maurer, prezident Mezinárodního výboru Červeného kříže

Článek vyšel poprvé v deníku The Guardian v pátek 29. 4. 2016.

Ve středu 27. dubna v deset hodin večer se nemocnice Kuds v severosyrském městě Aleppo stala terčem útoku. Nálet zcela zničil budovu, ve které se nacházelo 34 lůžek, urgentní příjem, jednotka intenzivní péče a operační sál a která sloužila jako hlavní spádové středisko pro dětské pacienty ve městě.

Přeživší pacienti, personál a dobrovolníci začali ve tmě a prachu vykopávat ty, kteří zůstali pod troskami. Osm lékařů pracovalo v nemocnici na plný úvazek, dva z nich byli mezi 14 potvrzenými oběťmi. Kvůli svému odhodlání poskytovat zdravotní péči těm, kteří ji potřebují, položili tu nejvyšší oběť.

Bohužel se nejedná o ojedinělý případ. Sanitky, nemocnice a zdravotnická centra od Afghánistánu po Středoafrickou republiku a od Jižního Súdánu až po Ukrajinu se stávají terčem bombardování, rabování, jsou vypalovány i kompletně srovnávány se zemí. Pacienti jsou zabíjeni na lůžkách, útoky cílí na zdravotnické pracovníky i ve chvílích, kdy zachraňují raněné.

Tyto útoky se zvolna, za doprovodu nebezpečné lhostejnosti, stávají normou. Bereme je jako součást mozaiky, kterou tvoří dnešní ozbrojené konflikty, při nichž se terčem útoků stávají civilisté a civilní budovy. Tržiště, školy, domovy a zdravotnická zařízení vnímáme jako „přijatelné cíle“.

Bezpočet ztracených životů

Mezi lety 2012 a 2014 evidoval Mezinárodní výbor Červeného kříže v pouhých jedenácti zemích téměř 2 400 útoků na zdravotníky, pacienty, zdravotnická zařízení a přepravní prostředky. Většina těchto útoků byla mířena proti místním zdravotnickým zařízením a personálu. Dopad těchto útoků na okolní komunity byl devastující.

Loni v červenci například zasáhla nemocniční areál v oblasti Horního Nilu v Jižním Súdánu brzo ráno salva raket. Záplava šrapnelů vytapetovala béžové zdi i modrý plot a srazila ty, kdo stáli venku.

Jeden dospělý pacient, dvanáctiletý chlapec a tříletá holčička zemřeli okamžitě. V dalších dnech zemřelo kvůli zraněním dalších více než dvacet lidí. Mezi nimi byla i matka oné holčičky. Jak boje zesilovaly, zdravotníci, pacienti i civilisté utíkali. Najednou byla oblast, kde žilo 75 000 lidí, bez jakéhokoli většího zdravotnického zařízení. Mnoho dalších lidí kvůli tomu zemřelo.

Pětasedmdesát nemocnic, které podporují nebo provozují Lékaři bez hranic, se v roce 2015 stalo terčem 106 podobných útoků, když byly bombardovány nebo ostřelovány. Ztraceno bylo bezpočet životů, zničeno bylo mnoho zdravotnického vybavení. V září 2015 zveřejnila Světová zdravotnická organizace statistiku, podle níž od začátku konfliktu v Sýrii zemřelo 654 zdravotníků a téměř 60 % nemocnic bylo částečně nebo úplně vyřazeno z provozu.

Poslední bezpečná místa se dostávají pod palbu

Takové statistiky nám jistým způsobem dělají medvědí službu. Maskují totiž individuální tragédie, které lidé uvěznění v konfliktech zažívají. Životy mužů, žen i dětí, často v zoufalé situaci, jsou probíhajícím konfliktem rozervány na kusy. Poslední místa, kde mohou hledat útěchu, se dostávají pod palbu.

Kdo je za tyto útoky odpovědný? Popravdě téměř každý. Ozbrojené složky, militantní skupiny a ano, dokonce i vlády, které zasedají v OSN. A aby bylo jasno, ne vždy se jedná o „vedlejší škody“. Tyto akce někdy bývají systematické, plánované, záměrné a ilegální. Útok na zdravotnické zařízení, ať už záměrný či nezáměrný, je útokem na humanitární právo.

To, co sledujeme, je soustavný útok na zdravotní péči a nezměrné pohrdání přístupem k ní v době konfliktů. Podle mezinárodního humanitárního práva a jeho principů musí mít lékaři možnost ošetřovat všechny raněné a nemocné lidi bez ohledu na politickou či jinou příslušnost nebo zapojení v boji. V žádném případě není možné je trestat za poskytování zdravotní péče, která je v souladu s lékařskou etikou. Lékař vašeho nepřítele není váš nepřítel.

Setkáváme se však s porušováním těchto základních pravidel, a to má vážné humanitární důsledky pro celé komunity a zdravotnické systémy, které jsou už tak pod velkým tlakem. A to není jen názor Lékařů bez hranic a Červeného kříže.

Návrh rezoluce vítáme, potřebujeme ale záruky

Toto je důvod, proč jako prezidenti Lékařů bez hranic a Červeného kříže vítáme návrh přelomové rezoluce Organizace spojených národů, která má zajistit ochranu zdravotní péče. Žádáme však OSN, aby dohlédla na její dodržování. Jako první by měla vyslat jednoznačnou politickou zprávu, že lékařskou péči je třeba chránit. Všechny strany ozbrojeného konfliktu musejí plně dodržovat své závazky vůči mezinárodnímu právu, včetně toho humanitárního. Musejí také jasně vyjádřit své rozhodnutí respektovat fakt, že v průběhu konfliktů bude poskytována nestranná zdravotní péče.

Za druhé musí OSN apelovat na státy a všechny strany ozbrojených konfliktů, aby vytvořily funkční nástroje, které zabrání páchání násilí na zdravotním personálu, zařízení a dopravních prostředcích. Státy musejí v případě potřeby posílit své právní předpisy a ukončit omezení a sankce vůči poskytování nestranné lékařské péče v době války.

Ozbrojené složky a všechny strany konfliktů by měly zavést praktická opatření zajišťující ochranu zraněných a nemocných lidí i těch, kteří se podílejí na poskytování zdravotní péče. Tato opatření by měla být součástí rozkazů, pravidel ozbrojených střetů i standardních operačních postupů a tréninků.

Za třetí je nutné uznat, že pokud dojde k útokům na zdravotnická zařízení a personál, je třeba okamžitě zahájit plné, nezávislé a nestranné vyšetřování vedoucí k objasnění všech faktů. Informace o takových útocích je třeba formální cestou pravidelně projednávat na nejvyšších úrovních a v rámci každoročního pléna rady bezpečnosti.

Základním stavebním kamenem všech těchto opatření musí být přijetí faktu, že zdravotní potřeby lidí musejí být vždy na prvním místě – bez ohledu na to, kdo jsou, odkud pocházejí nebo jakou stranu podporují či za ni bojují. Zdravotnické týmy se nacházejí v oblastech konfliktů proto, aby se postaraly o nemocné a zraněné pouze na základě toho, jak akutně potřebují ošetřit – skutečně jen a pouze na základě tohoto kritéria. To je základním principem nestrannosti a základem lékařské etiky. Právě protože lékaři ošetřují pacienty podle akutnosti jejich stavu – a protože se neúčastní žádných střetů – mohou žádat ochranu podle mezinárodního humanitárního práva.

Rezoluce OSN přináší naději. Možnost udělat jasnou hranici a zabránit dalším útokům, podobným tomu v Aleppu. Státy mají morální a právní povinnost jednat a ochránit ty, kteří uvízli v konfliktu. Je nejvyšší čas jednat.

Příbuzné články a publikace