14 Říj 15 15 Zář 17

„I válka má pravidla“

Lékaři bez hranic vyzývají Mezinárodní humanitární vyšetřovací komisi, aby prošetřila bombardování nemocnice v Afghánistánu

Projev Dr. Joanne Liu, mezinárodní prezidentky Lékařů bez hranic – 7. října 2015, Palác národů, Ženeva

V sobotu ráno se pacienti a pracovníci Lékařů bez hranic zabití v Kundúzu připojili k bezpočtu osob zabitých v konfliktních zónách na celém světě, jejichž smrt byla označena za „ vedlejší ztráty“ nebo „nevyhnutelné důsledky války“. V mezinárodním humanitárním právu nemá omyl místo. Jde o úmysly, fakta a důvody.

Útok amerických vojsk na nemocnici Lékařů bez hranic v Kundúzu způsobil naší organizaci největší ztrátu na životech v důsledku náletu. Desetitisícům lidí v Kundúzu se už nedostane zdravotní péče ve chvíli, kdy ji budou nejvíc potřebovat. Dnes říkáme: Dost. I válka má pravidla.

Pacienti uhořeli na lůžkách

Naši pacienti v Kundúzu uhořeli na lůžkách. Lékaři, zdravotní sestry a další personál Lékařů bez hranic zahynuli při svojí práci. Naši kolegové se museli operovat navzájem. Jeden z našich lékařů zemřel na improvizovaném operačním stole, na psacím stole v kanceláři, zatímco se ho kolegové pokoušeli zachránit.

Dnes vzdáváme čest těm, kdo zemřeli při tak odporném útoku. Připomínáme si i ty členy personálu Lékařů bez hranic, kteří pokračovali v péči o raněné, i když se museli dívat, jak kolem umírají kolegové, i když nemocnice okolo nich byla v plamenech.

Nebyl to jen útok na naši nemocnici – byl to také útok na Ženevské konvence. Něco takového nelze tolerovat. Tyto úmluvy určující pravidla války byly stanoveny na ochranu civilistů v konfliktech, včetně pacientů, zdravotníků a jejich zařízení. Vnášejí alespoň nějakou lidskost do situace, která je už tak nelidská.

Rozdíl mezi životem a smrtí

Ženevské konvence nejsou jen abstraktní legislativní konstrukcí – pro zdravotnické týmy na frontové linii představují rozdíl mezi životem a smrtí. Umožňují pacientům dostat se bezpečně do zdravotnických zařízení. Umožňují nám poskytovat zdravotní péči, aniž bychom se stali terčem.

Předpokládáme, že budeme chráněni právě proto, že napadání nemocnic ve válečných zónách je zakázáno. Přesto bylo při sérii náletů zabito 10 pacientů, mezi nimi tři děti, a 12 pracovníků Lékařů bez hranic.

Fakta a okolnosti tohoto útoku je nutné nezávisle a nestranně vyřešit, zvlášť vzhledem k nesrovnalostem ve výpovědích o události, jaké v posledních dnech učinili američtí a afghánští zástupci. Nemůžeme se spoléhat jen na interní vojenské vyšetřování NATO, amerických a afghánských sil.

Mezinárodní humanitární vyšetřovací komise

Dnes oznamujeme, že žádáme vyšetřování útoku na Kundúz Mezinárodní humanitární vyšetřovací komisí. Ta byla ustavena Dodatkovými protokoly Ženevské úmluvy a je jediným trvalým orgánem zřízeným pro vyšetřování porušení mezinárodního humanitárního práva. Žádáme signatářské státy úmluv, aby komisi aktivovaly. Musí zjistit pravdu a znovu upevnit chráněný status nemocnic v konfliktu.

Ačkoli tento orgán vznikl v roce 1991, nebyla Komise nikdy použita. Takový krok vyžaduje, aby jeden ze 76 signatářů úmluvy navrhl vyšetřování. Až dosud vlády nechtěly nebo se neodvažovaly vytvořit takový precedent. Nástroj pro vyšetřování existuje a musí být aktivován.

Je nepřijatelné, aby se státy schovávaly za „gentlemanskou dohodu“ a vytvářely prostředí nepostižitelnosti, v němž si každý může dělat, co chce. Je nepřijatelné, aby se bombardování nemocnice a zabití personálu i pacientů opomenulo jako vedlejší škody nebo zametlo pod stůl coby omyl.

Dnes bráníme respekt vůči Ženevským konvencím. Jako lékaři to děláme na obranu našich pacientů. Potřebujeme vás, členy společnosti, abyste při nás stáli v tvrzení, že i válka má pravidla.

{{{ labels.morehistories }}}