30. květen 2017

Narcisse Wega Kwekam působí jako zástupce programového koordinátora pro Lékaře bez hranic a před nedávnem se vrátil z oblasti Tanganika, kde boje mezi místními komunitami vyhnali z domovů velké množství lidí. Mnoho z nich nyní přebývá v neoficiálních osadách a nedostatek jídla pro ně představuje vážnou hrozbu. Přetrvávající nebezpečí ovlivňuje zdraví lidí a také jejich možnosti dosažení lékařské péče.

„Boje mezi místními komunitami mají za následek odchod vesničanů z jejich domovů ve snaze najít bezpečí. Čím byly boje intenzivnější, tím více rostl počet neoficiálních osad a stále více rodin přicházelo do Kalémie. Lidé si vyrábí přístřeší ze slámy a stavebních materiálů, které naleznou v okolí. I přes to, že osady stojí už několik měsíců, pomoc, která se lidem dostává, je minimální. Někteří zůstávají bez vody, jídla a bez přístupu ke zdravotní péči.

Původně jsme do Moke přijeli bojovat s rozsáhlým výskytem spalniček, který vypukl v těžko dostupných oblastech v provincii Tanganika. To, co jsme zde však objevili, je těžko uvěřitelné. Lidé neschopni vstát apaticky leželi na zemi. Ve vesnici žilo přibližně 1500 obyvatel. Na hřbitově jsme nalezli 95 hrobů, přičemž v 90 % z nich jsou pohřbené děti. V dubnu jsme provedli screening podvýživy a zjistili jsme, že 51 % dětí jsou podvyživené, z toho 23 % těžce. 

V co nejkratším čase jsme vystavěli mobilní kliniky a zajistili péči jak podvyživeným dětem, tak dospělým. Lidem jsme také poskytli moskytiéry a plachty, jelikož k nám často přicházeli s malárií či zápalem plic.

Tito lidé jsou v hrozné situaci. Prosí o dvě věci: aby byli ochráněni a aby se mohli vrátit do svých domovů. Kromě poskytnutí pomoci Lékaři bez hranic také vyzývají ostatní aktéry, aby společně převzali zodpovědnost za řešení aktuální situace. Pokud budeme sedět se založenýma rukama, tito lidé budou i nadále umírat. Pokaždé, když se do vesnice vrátíme, jsou zde nová úmrtí.

Lékaři bez hranic budou i nadále pokračovat v popisu toho, co vidíme, a přinášet svědectví o tom, co tu zažíváme. Všichni musejí převzít odpovědnost. Nepochybně zde musí být další místa s vysídlenými lidmi, kteří se nacházejí v obdobné situaci a také nutně potřebují pomoc. Jsme připraveni zakročit, ale jsme také připraveni pozvednout náš hlas, aby se i ostatní začali zajímat a podnikli potřebné kroky.“

Zobrazit větší mapu

Příbuzné články a publikace