{{ subitems[item.mlid].body }}
{{ subitems[item.mlid].linktitle }}
Blog: 24 věcí, podle nichž poznáte, že nejspíš spolupracujete s Lékaři bez hranic
Emma Pedley je zdravotní sestra z Británie, která je na druhé misi s Lékaři bez hranic - po Jižním Súdánu vyjela do Zemia v násilím zmítané Středoafrické republice.
24 věcí, podle nichž poznáte, že nejspíš spolupracujete s Lékaři bez hranic
6. února 2015
Existuje spousta podobných seznamů, ale s kolegyněmi jsme neodolaly vytvořit si náš vlastní!
- Sprchujete se tak efektivně, že i z jednoho litru vody vám něco zbyde.
- Sebemenší náznak toho, že s měsíční dodávkou potravin dorazil sýr, vyvolá radostný jekot, po kterém následuje nedůstojný úprk do kuchyně.
- Váš žaludek je už zvyklý na různé stupně hygienických podmínek a podivné potraviny, které konzumujete během mise. Když se ale po návratu domů najíte venku, váš žaludek to nezvládne.
- Na pohled máte nabušené svaly z přenášení tuny nákladu týdně, ale kardiovaskulárně bojujete s výšlapem jednoho schodiště. Můžou za to bezpečnostní omezení, která vám měsíce téměř nedovolovala opustit základnu.
- Ohňostroje vás opravdu vylekají. Z čehož je vám potom trapně.
- Nově příchozí lidi na misi vyvedete z míry tím, že strávíte přehnané množství času zíráním na jejich chodidla a jste v úžasu z toho, jak jsou podivně růžová (čistá).
- Pohled do zrcadla na misi v přibližně měsíčním intervalu u vás doprovází neschopnost rozeznat svůj vlastní odraz. Následně pak pocit zděšení (u žen) a pýchy (u mužů) z toho, jaké množství vousů na obličeji jste celou tu dobu kultivovali.
- Supermarkety u vás ve městě ve vás vyvolávají zmatek. A při pohledu na uličku s 59 druhy cereálií se vám do očí derou slzy.
- Tak trochu rozumíte tomu, proč Bob Geldof dělá to, co dělá. Přejete si ale, aby to dělal méně trapně.
- Když ve zprávách vidíte, jak politici záludně ničí národní systém zdravotnictví, vyvolává to ve vás tu nejméně humanitární vlnu vnitřní nenávisti. Navíc k tomu víte, že i v těch nejhorších chvílích nabízí zdravotnictví u vás doma takovou úroveň péče, za kterou by lidé na místech, kde pracujete, obětovali ruku.
- Reagujete na každý sebemenší stín ve vašem periferním vidění, jako kdyby to byl had. Což, přiznejme si, občas skutečně je.
- První věc, kterou si dáváte do tašky (doma i když jste pryč) je čelní svítilna – nikdy nevíte, kdy v celém městě může vypadnout elektřina.
- Když někam letíte, vždy si do svého příručního zavazadla sbalíte tři páry spodního prádla pro případ, že: a) váš kufr zůstane v Casablance, kde se zrovna nenacházíte, nebo b) vaše letadlo neodletí tři dny a z důvodů, které jsou pravděpodobně známy jen letištní bezpečnostní službě, vám odmítají vrátit vaše již odbavená zavazadla.
- Občas sníte v Excelu.
- Považujete střevní parazity, lepru a mrzačení ženských pohlavních orgánů za normální témata konverzace při večeři. To může vysvětlovat, proč jste pořád single.
- Po několika měsících, kdy jste pili pouze súdánské pivo, strávíte více času čicháním ke své první skleničce vína, než kolik času vám bude trvat ji vypít (říká se tomu „vinná předehra“).
- Elektronické čtečky knih přirovnáváte k důkazu Boží lásky vůči humanitárním pracovníkům. Trochu ho ale kazí nevyzpytatelné generátory elektřiny na misi.
- Jste ochotni utratit 100 Euro za 30minutovou masáž, ale ne víc jak 10 Euro za nové oblečení a považujete to za naprosto normální a racionální nakládání s penězi.
-
Odmítáte zahodit svoje boty značky Birkenstocks i ve stavu, kdy už mají téměř odpadlou podrážku, protože ve vaší hlavě a ve srovnání se vším kolem vás, jsou v podstatě stále „módní obuv“.
- Veškeré oblečení, které odhaluje vaše kolena a/nebo ramena ve vás vyvolává pocit, že ukazuje skandální množství nahé kůže. Když si to uvědomíte, cítíte se úplně viktoriánsky, ale stejně si nemůžete pomoci.
- Jakoukoli teplotu jen mírně pod 25 °C automaticky klasifikujete jako mráz, při němž vám „tuhne krev v žilách“.
- Když se vrátíte domů a nemusíte spát pod moskytiérou, cítíte se zvláštně nechránění.
- I po návratu z mise zdravíte/děkujete v několika různých kmenových dialektech. A následně se v nich i nezřídka omlouváte.
- Číslo a datum vydání svého pasu znáte nazpaměť. Stejně jako počet prázdných stránek uvnitř.