Náš generální tajemník před Radou bezpečnosti OSN: Útoky na zdravotní péči jsou útoky proti lidskosti. Zdravotníci nemohou zranění léčit na bojišti nebo v popelu zničených nemocnic.

Teprve podruhé v historii jsme byli pozváni před Radu bezpečnosti OSN. Na jejím zasedání
22. února 2024 promluvil Christopher Lockyear, náš generální tajemník, s naléhavým projevem k humanitární situaci v Pásmu Gazy. Poskytování zdravotní péče je zde kvůli bombardování, ostřelování a intenzivním bojům téměř nemožné. Lockyear požadoval okamžité a udržitelné příměří a vyzval k ochraně zdravotnických zařízení, personálu a pacientů.

Po více než čtyřech měsících války bylo v Pásmu Gazy v důsledku neustálého bombardování
a útoků zabito téměř 30 000 jeho obyvatel. Přibližně 1,7 milionu lidí (téměř 75 % obyvatel) je nuceně vysídleno a čelí infekčním zraněním a nemocem, protože žijí v nebezpečných, nezdravých a žalostných podmínkách.

Od začátku války byly naše lékařské týmy a pacienti nuceni evakuovat devět různých zdravotnických zařízení v Pásmu Gazy. Celkem bylo zabito pět našich kolegů. Poskytování zdravotní péče se zde stává prakticky nemožným, protože ani zdravotnická zařízení nejsou v bezpečí před vojenskými útoky.

Záznam proslovu z 22. února 2024 si můžete pustit zde:

Na následujících řádcích si pak můžete přečíst jeho český překlad.

Vážená paní předsedkyně, vážení členové Rady, kolegové,

zatímco mluvím, v Rafáhu je uvězněno více než 1,5 milionu lidí. Lidé násilně přinucení se vydat na jižní konec tohoto pásu země nesou tíhu izraelské vojenské kampaně v Pásmu Gazy.

Žijeme ve strachu z pozemní invaze. Naše obavy mají kořeny ve zkušenostech. Před pouhými 48 hodinami seděla rodina u kuchyňského stolu jednoho domu v Chán Júnisu. Do této místnosti, kde se ukrývali zaměstnanci Lékařů bez hranic a jejich rodiny, skrz zeď proletěl tankový granát ráže 120 mm. Při explozi vzplanul oheň, zabil dva lidi a těžce popálil šest dalších. Pět ze šesti zraněných jsou ženy a děti.

Učinili jsme veškerá opatření, abychom 64 humanitárních pracovníků a rodinných příslušníků ochránili před takovým útokem. Válčícím stranám jsme poskytli souřadnice budovy
a jasně jsme ji označili vlajkou Lékařů bez hranic. Navzdory našim preventivním opatřením byla budova zasažena nejen tankovým granátem, ale také intenzivní střelbou. Někteří byli uvězněni
v hořící budově a probíhající palba zdržela sanitky, aby se k nim dostaly. Dnes ráno jsem viděl fotky, které ukazují katastrofální rozsah škod. Viděl jsem videa záchranných týmů, jak odklízejí ohořelá těla z trosek.

Už to známe až moc dobře z dřívějška – izraelské síly zaútočily na naše konvoje, zadržely náš personál a převrátily naše vozidla buldozery. Nemocnice byly bombardovány a přepadeny. Nyní, už podruhé, byl zasažen jeden z úkrytů našich zaměstnanců. Tento vzorec útoků je buď úmyslný, nebo svědčí o bezohledné neschopnosti.

Naši kolegové v Gaze se obávají, že můj dnešní projev tady vyvolá zítra odvetu tam.

Paní předsedající, každý den jsme svědky nepředstavitelné hrůzy. 

Jako mnozí jsme byli zděšeni masakrem Hamásu v Izraeli dne 7. října a jsme zděšeni reakcí Izraele. Cítíme utrpení rodin, jejichž blízcí byli 7. října zajati jako rukojmí. Cítíme utrpení rodin osob svévolně zadržených v Gaze a na Západním břehu Jordánu.

Jako humanitární pracovníci jsme zděšeni násilím vůči civilistům. Smrt, destrukce a nucené vysídlení jsou výsledkem vojenských a politických rozhodnutí, která očividně ignorují civilní životy. Tyto volby mohly – a stále mohou – být provedeny velmi odlišně.

Už 138 dní jsme svědky nepředstavitelného utrpení obyvatel Pásma Gazy. 138 dnů už děláme vše, co je v našich silách, abychom udrželi smysluplnou humanitární reakci. 138 dní jsme svědky systematického ničení zdravotního systému, který jsme podporovali po desetiletí. Jsme svědky zabíjení a mrzačení našich pacientů a kolegů.

Současná situace je vyvrcholením války, kterou Izrael vede proti celému obyvatelstvu Pásma Gazy. Je to válka na principu kolektivního trestu, válka bez pravidel, válka za každou cenu. Zákony a principy, na kterých jsme všichni společně závislí a které umožňují humanitární pomoc, jsou nyní narušené natolik, že ztrácí smysl.

Vážená paní předsedkyně, dnešní humanitární reakce v Gaze je iluze – pohodlná iluze, která udržuje narativ, že tato válka je vedena v souladu s mezinárodními zákony.  

I v této Radě se ozývají výzvy k větší humanitární pomoci. Přesto máme v Gaze všeho každý den méně a méně; méně prostoru, méně léků, méně potravin, méně vody, méně bezpečí. Už nemluvíme o navýšení humanitární pomoci; mluvíme o tom, jak přežít i bez toho nejnutnějšího. Dnes jsou v Pásmu Gazy snahy o poskytnutí pomoci nahodilé, oportunistické
a zcela nedostatečné. Jak můžeme poskytovat život zachraňující pomoc v prostředí, kde se nebere ohled na rozdíl mezi civilisty a bojovníky? Jak můžeme udržet jakoukoliv formu pomoci, když jsou zdravotníci terčem útoků, jsou napadáni a očerňováni za to, že pomáhají zraněným?

Paní předsedkyně, útoky na zdravotní péči jsou útoky proti lidskosti. V Pásmu Gazy už není žádný zdravotnický systém, o kterém by se dalo mluvit. Izraelská armáda likviduje jednu nemocnici za druhou. To, co zůstalo, je tváří v tvář takovému krveprolití žalostně málo. Je to absurdní. Jako omluva se uvádí, že zdravotnická zařízení byla využívána k vojenským účelům, ale neviděli jsme o tom žádný nezávisle ověřený důkaz. Za výjimečných okolností, kdy nemocnice ztratí svůj chráněný status, musí být jakýkoli útok řízen podle zásad přiměřenosti a opatrnosti. Namísto dodržování mezinárodního práva jsme ale svědky systematického ničení nemocnic, čímž se celý zdravotnický systém stal nefunkčním.  

Od 7. října jsme byli nuceni evakuovat devět různých zdravotnických zařízení. Před týdnem byla napadena Násirova nemocnice. Zdravotnický personál byl nucen odejít navzdory opakovaným ujištěním, že může zůstat a pokračovat v péči o pacienty. Tyto nevybíravé útoky, stejně jako typy zbraní a munice používané v hustě obydlených oblastech, zabily desítky tisíc lidí a další tisíce zmrzačily.

Naši pacienti mají katastrofální zranění, amputace, rozdrcené končetiny a těžké popáleniny. Potřebují náročnou péči. Potřebují dlouhou a intenzivní rehabilitaci. Zdravotníci ale nemohou tato zranění léčit na bojišti nebo v popelu zničených nemocnic. Není dostatek nemocničních lůžek, léků ani zásob. Chirurgům nezbylo nic jiného, než provádět amputace dětem bez anestezie. Našim chirurgům dochází základní materiál. Gázu na zastavení krvácení použijí jednou, vyždímají krev, sterilizují a znovu použijí pro dalšího pacienta. Humanitární krize v Gaze nechala těhotné ženy bez lékařské péče po celé měsíce. Rodící ženy se nemohou dostat na funkční porodní sály. Rodí ve stanech z igelitu a ve veřejných budovách.

Lékařské týmy přidaly do svého slovníku novou zkratku: WCNSF (wounded child, no surviving family) – zraněné dítě, žádná přeživší rodina. Děti, které tuto válku přežijí, ponesou nejen viditelné jizvy traumatických zranění, ale také jizvy a rány neviditelné – vzpomínky na opakovaná vysídlení, neustálý strach a obrazy toho, jak jim členy jejich rodiny válka doslova roztrhala před očima. Tato psychická zranění vedou pětileté děti k tomu, že nám říkají, že by raději zemřely.

Nebezpečí pro zdravotnický personál je obrovské. Každý den se rozhodujeme, jestli pokračovat
v práci navzdory rostoucím rizikům. Máme strach. Naše týmy jsou nadmíru vyčerpané.

Místo dodržování mezinárodního práva vidíme systematické blokování nemocnic následované kolapsem celého zdravotnického systému.

Paní předsedkyně, to musí přestat.

My, stejně jako celý svět, bedlivě sledujeme, jak Rada bezpečnosti a její členové přistupuje ke konfliktu v Pásmu Gazy. Porada za poradou, usnesení za usnesením, tento orgán dosud nedokázal konflikt probíhající v Pásmu Gazy účinně řešit. Místo toho vidíme, jak členové této Rady jednají a otálejí, zatímco civilisté v Pásmu Gazy umírají. 

Jsme zděšeni ochotou Spojených států využít pravomoci stálého člena Rady a bránit snahám
o přijetí nejzjevnější rezoluce: rezoluce požadující okamžité a trvalé příměří. Tato Rada měla už třikrát příležitost hlasovat pro příměří, které je tak zoufale potřebné. Třikrát Spojené státy použily právo veta, naposledy v úterý. Nový návrh rezoluce Spojených států údajně požaduje příměří. To je však přinejlepším zavádějící.

Tato Rada by měla odmítnout jakékoli usnesení, které dále stojí v cestě humanitárnímu úsilí na místě a vede Radu k tiché podpoře pokračujícího násilí a masových zvěrstev v Pásmu Gazy. Obyvatelé Gazy potřebují příměří ne tehdy, až to bude „proveditelné“, ale hned. Potřebují trvalé příměří, ne „dočasné období klidu“. Cokoli jiného je hrubá nedbalost. Ochrana civilistů
v Pásmu Gazy nemůže být podmíněna usneseními, která využívají humanitární pomoc
k zamlžování politických cílů. Ochrana civilistů, civilní infrastruktury, zdravotnických pracovníků
a zařízení je v první řadě na válčících stranách konfliktu. Je to však také kolektivní odpovědnost – odpovědnost, která spočívá na této Radě a jejích jednotlivých členech jako smluvních stranách Ženevských úmluv.

Důsledky hození mezinárodního humanitárního práva do koše se projeví daleko za hranicemi Pásma Gazy. Bude to trvalé břemeno pro naše kolektivní svědomí. Není to jen politická nečinnost – stala se a je politickou spoluúčastí.  

Před dvěma dny byli zaměstnanci Lékařů bez hranic a jejich rodiny napadeni a zemřeli na místě, o kterém jim bylo řečeno, že v něm budou chráněni. Dnes jsou naši kolegové zpět v práci
a znovu riskují své životy pro pacienty.

Co jste ochotni riskovat vy? 

Požadujeme ochranu slíbenou podle mezinárodního humanitárního práva. Požadujeme příměří od obou stran. Požadujeme prostor pro přeměnu iluze pomoci ve smysluplnou pomoc.  

Co uděláte, aby to bylo možné?

Děkuji, paní předsedkyně.