Blog Tuberkulóza a já: Giblotte

Giblotte Nodjindo zemřela v červenci 2012 po odvážném boji s multirezistentní tuberkulózou. Giblotte byla ze Středoafrické republiky a byla pacientkou Lékařů bez hranic. Ve svém blogu sdílela své zkušenosti s nemocí i s léčbou.

• 9. 12. 2011 - Jmenuji se Nodjindo
• 27. 1. 2012 - Rodino, mám vás ráda
• 5. 3. 2012 - Nutně potřebuji léky
• 7. 9. 2012 - Konec statečného boje

Jmenuji se Nodjindo

9. prosince 2011

Jmenuju se Nodjindo Giblotte, narodila jsem se před 31 lety a mám dvě děti, kterým je 10 a 14 let.

Moje nemoc začala tak, že jsem zvracela krev. Šla jsem za doktorem do Bangui, ale výsledky testů byly dvakrát negativní. Proto jsem nevěděla, že mám tuberkulózu. Až v Boguile se moje výsledky ukázaly jako pozitivní. Myslela jsem si, že mě někdo uhranul. Své nemoci jsem moc nerozuměla a v Bangui jsem se šest měsíců léčila metodou pokusu a omylu. Často tam docházely zásoby, a tak jsem si musela léky kupovat na trhu.

Nejdřív jsme si já i moje rodiny mysleli, že jsem se něčím otrávila. Ale pak jsme postupně zjistili, že je to opravdu tuberkulóza a že na ni existuje léčba.

Ulevilo se mi, když jsem viděla, jak mě moje rodina podporuje a emočně mi pomáhá. Teď se musím vrátit domů do Bangui a čekat na léky, až dorazí z Evropy, a bojím se, protože vím, že to bude nějakou dobu trvat.

Stejně se ale musím vrátit domů, protože šestiměsíční pobyt v nemocnici mě přivedl na mizinu. Předtím jsem byla obchodnice, vydělávala jsem a mohla živit své děti. Teď už nemám peníze, abych se mohla najíst, a nemám ani co dát svým dětem. V Bangui budu u své rodiny a ta se o mě postará.

Léčba, kterou mi tady podávají, bohužel moc nefunguje. Po obdobích zlepšení mě vždycky nemoc vrátí zpátky na začátek, kvůli vedlejším účinkům nemám vůbec chuť k jídlu a trpím bolestmi celého těla. Stejně se ale nevzdávám naděje a vím, že se uzdravím, až dorazí moje léky. Tuberkulóza není chronické onemocnění jako třeba HIV.

Chtěla bych říct všem nemocným, že je opravdu důležité pokračovat v léčbě. Doufám, že se uzdravím, i když je v mém případě tuberkulóza rezistentní. Vrátím se zpátky ke své rodině a ke svým dětem, všichni mi moc chybí. Kdybych měla peníze, zůstala bych v nemocnici a počkala na léky tam. Děti by tu mohly být se mnou.

Chtěla bych, aby mi ostatní pacienti vysvětlili, co u nich vyvolalo rezistenci na léky. Dostávají účinné léky? Můžete mi pomoci být znovu zdravá, jako jste vy?

Nahoru

Rodino, mám vás ráda

27. ledna 2012

Když jsem se poprvé vrátila do Bangui, bylo mi celou cestu špatně, ale po nějaké době nevolnost zmizela.

V tuhle chvíli mi došly všechny zásoby léků pro mou léčbu, nemám už vůbec nic. Pořád na léky trpělivě čekám, lékaři mi slíbili, že by mohly dorazit v únoru. Doufám, že mi Bůh dá sílu vydržet až do té doby. Ráda bych se zeptala lékařů, co mám dělat bez léků. Mám zůstat v tomhle stavu? Jak to udělám?

S mou rodinou se cítím dobře, vím, že mě přijímají. Jedinou nepříjemnou věcí je, že vždycky, když se ke mně chce někdo přiblížit, aby mi něco řekl nebo mi dal najíst, musím si nasadit na obličej roušku před tím, než na něj promluvím. A musím ji mít i při návštěvách přátel.

Nevadí mi to, protože všichni mě tak berou, i s mým způsobem života. Nikdo se nesnaží mi vysmívat ani mě urážet.

Necítím se být jiná než ostatní členové mé rodiny, protože tuberkulóza je přechodná nemoc, tak jako spousta jiných. Doufám, že se jednoho dne uzdravím a vrátím se zpátky ke svému minulému životu a všemu, co jsem dřív dělala.

Je důležité, aby moji blízcí vždycky zaklepali na dveře, než ke mně vcházejí, abych se mohla připravit a nasadit si na obličej roušku. Jsou pořád venku, a tak když něco potřebuju, tak na ně zavolám a požádám je, aby mi to přinesli.

Tahle situace mi nevadí, protože vím, že je to kvůli nemoci, že to není moje chyba a že je musím chránit, aby se taky nenakazili.

Nahoru

Nutně potřebuji léky

5. března 2012

Poslední dobou se necítím vůbec dobře. Moje nemoc se čím dál tím víc zhoršuje, protože už nějaký čas nemám léky. Celou noc hodně kašlu a vykašlávám bílé hleny. Nemůžu spát, bolí mě celé tělo, hlavně hrudník a krk. Mám horečku.

Někdy kašlu bez přestání 5 až 10 minut, nejde to zastavit. Na snížení horečky mi dělají zábaly do mokrého ručníku.

Prosím lékaře, aby mi dali antibiotika, i kdyby měly jen zmírnit bolesti hrudníku a trochu mi ulevit, než dorazí moje léky proti tuberkulóze.

Moje rodina se začíná bát. Říkají si, proč ke mně nechodí lékaři od doby, co mi došly léky. Mají strach dát mi i jen nějaké prostředky na úlevu od bolesti.

Žádám lékaře, aby mi poslali léky, co mi slíbili a které měly dorazit už v únoru. Nevím, jak dlouho to ještě vydržím, ale prosím Boha, aby mi dál dával sílu.

Nahoru

Konec statečného boje

7. září 2012

S lítostí oznamujeme čtenářům tohoto blogu, že Giblotte Nodjindo, naše první pacientka s multirezistentní tuberkulózou ve Středoafrické republice, zemřela.

Giblotte se svou chorobou sváděla statečný boj, ale byla natolik zesláblá, že tuberkulóze v červenci podlehla. Nakonec se sice dostala k lékům proti multirezistentní tuberkulóze, které potřebovala, ale bylo již pozdě. V posledních týdnech svého života těžce zápasila s příznaky své pokročilé choroby, přestože se jí dostalo podpůrné léčby.

Giblotte byla skutečným členem rodiny Lékařů bez hranic. Do našeho programu na léčbu TBC v Boguile přišla v roce 2011, poté se vrátila domů do hlavního města, aby se nakonec zase vrátila k nové sadě léčby, když jsme v březnu 2012 v Boguile otevřeli program na léčbu multirezistentní tuberkulózy.

Všichni členové našeho týmu pro boj s tuberkulózou znali Giblotte i její opatrovníky velmi dobře. Její smrt byla pro všechny velmi těžká, poté co selhala veškerá intenzivní souvislá léčba její nemoci i podpůrná léčba pro udržení jejího stavu. Zdravotnický tým v Buguile se ze všech sil snažil, aby se Giblotte vyléčila. Své poslední týdny Giblotte strávila v jejich laskavé a profesionální péči.

Její rodině vyjadřujeme hlubokou soustrast.

Tým Lékařů bez hranic v Boguile, Středoafrická republika

Nahoru