{{ subitems[item.mlid].body }}
{{ subitems[item.mlid].linktitle }}
Nepopsatelné násilí v jihosúdánském Bentiu
Lékaři bez hranic odsuzují příšerné násilné činy, které se odehrály v Bentiu v Jižním Súdánu. Docházelo k nim během velké bitvy 15. dubna a poté. Desetitisíce obyvatel uprchly do táborů Mise OSN v Jižním Súdánu (UNMISS), kde teď žijí v život ohrožujících podmínkách. Lékaři bez hranic mají také zprávy o hrůzných cílených útocích, které se nevyhnuly ani Státní nemocnici v Bentiu. Tyto události dokazují znepokojivý trend eskalujícího násilí a brutality v Jižním Súdánu.
Lékaři bez hranic vyzývají všechny ozbrojené aktéry, aby zanechali takových cílených útoků, zajistili chování a zodpovědnost svých bojovníků a převzali na sebe zodpovědnost za populace žijících pod jejich kontrolou.
„To, co jsem v Bentiu viděl – ulice poseté rozkládajícími se těly, která pojídají psi a ptáci – bylo urážkou lidskosti,“ uvedl Raphael Gorgeu, vedoucí mise Lékařů bez hranic v Jižním Súdánu. „Násilí v zemi se zvrhlo do obzvlášť děsivých mezí. Obyvatelé byli zbaveni i té nejzákladnější lidské důstojnosti. Je strašné být toho svědkem.“
| Výpověď člena personálu nemocnice o útoku:
"Boje začaly kolem 6:30 ráno. Civilisté a zběhové poté uprchli do prostor nemocnice. Opoziční síly do nemocnice vstoupily v 9:30 a hledaly zběhy. Vojáci nás obviňovali, že jsme na straně vlády a že kdokoli, kdo zůstal v Bentiu pod vládní kontrolou, je zrádce. Odpověděli jsme, že jsme zdravotnický personál. Viděli jsme, jak vojáci zabili skupinu lidí. Byl mezi nimi zaměstnanec ministerstva zdravotnictví, jeden fúrský muž a dva muži a jedna žena z kmene Nuerů. Fúrové vojákům vzdorovali a celá jejich skupina byla zabita. 22 jich bylo odvedeno za nemocnici, 21 z nich vojáci zabili. Ušetřili jen jediné dítě. Později jsem nalezl těla tří Fúrů, kteří byli zabiti před nemocnicí a jednoho zabitého Fúra přímo v nemocnici. Viděl jsem, jak byli ranění Fúrové vyvedeni z mešity. Ostatní pacienti v uniformách, kteří je v nemocnici nechtěli, je zbyli a okradli. Poté, co vojáci odjeli, jsem se vydal na základnu UNMISS – v nemocnici už se necítím v bezpečí. Obávám se tábor opustit." |
Lékaři bez hranic získali věrohodné informace od očitých svědků, kteří vypověděli o nejméně 33 zabitých v nemocnici v Bentiu, mezi nimiž byl i jeden zaměstnanec ministerstva zdravotnictví.
„Mezinárodní spolupracovníci Lékařů bez hranic vyslechli očitá svědectví vypovídající o děsivé brutalitě, která zachvátila prostory nemocnice,“ řekl Christopher Lockyear, operační manažer Lékařů bez hranic pro Jižní Súdán.
„Na pacienty bylo útočeno bez rozdílu, ale na lidi prchající z nemocnice bylo selektivně útočeno s ohledem na jejich totožnost a příslušnost. Opět jsme svědky toho, jak se v Jižním Súdánu nemocnice, které by měly být chráněny jako bezpečné útočiště, stále častěji stávají místy útoků a krutostí.“
Dva očití svědkové vypověděli, jak byla skupina 21 příslušníků kmene Fúrů vyvedena z nemocnice a zabita za její budovou. 5 civilistů z kmene Nuerů, mezi nimi i jedna žena, bylo zabito přímo v nemocnici. Mezi dalšími oběťmi byl jeden Fúr a jeden příslušník etnické skupiny Dinků. Lékaři bez hranic vyslali po těžkých bojích letecky další chirurgický tým a zásoby zdravotnického materiálu, aby posílili stávající tým. Zdravotníci léčí přes 230 postřelených pacientů.
Tisíce lidí si život zachránily útěkem na nedalekou základnu UNMISS. Tamní tábor vysídlenců se z původních 6.000 obyvatel rozšířil na 22.000 během pár dní. Humanitární organizace neměly vybavení, aby se o takové množství lidí dokázaly postarat. Obyvatele, kteří uprchli před nebezpečím, ohrožují další rizika. Na 1 záchod zde připadá 130 lidí. Vykonávání potřeby ve volném prostoru přitom představuje vážné zdravotní riziko. Vysídlenci mají denně k dispozici méně než 6 litrů vody, v případě krizí je přitom denní minimum 15 litrů.
Lékaři bez hranic opakovaně upozorňovali na násilí už od začátku krize v Jižním Súdánu, bez ohledu na to, která z válčících stran za ním stála.
„Organizace jako Lékaři bez hranic jsou nadále odhodlané pečovat o lidi, kteří uvízli vprostřed konfliktu, jak jen nejlépe mohou. Velmi nás znepokojuje, že se situace vymyká kontrole. Kapacity humanitárních organizací nejsou nekonečné,“ dodal Raphael Gorgeu. „Omezení počtu civilních obětí, usnadnění humanitární pomoci a respekt vůči zdravotnickým zařízením jsou morální a zákonnou zodpovědností všech ozbrojených aktérů. Opozice i vláda se o to musí zasadit.“
Nevyhovující životní podmínky vysídlených obyvatel v přelidněných táborech, nedostačující sanitace a zdroje vody mohou způsobit smrt mnoha lidí kvůli nemocem, jimž je možné předejít. Vysídlenci jsou nuceni vybrat si mezi zoufalými zdravotními podmínkami vevnitř základny UNMISS a život ohrožujícími bezpečnostními podmínkami mimo její prostor. Někteří z těchto lidí vypověděli týmům Lékařů bez hranic, že se rozhodli riskovat a vrátit se do svých domovů v Bentiu.
Před začátkem konfliktu v Jižním Súdánu provozovali Lékaři bez hranic ve Státní nemocnici v Bentiu program na léčbu HIV a tuberkulózy. Měli také 11 svých dalších programů v 8 z 10 států Jižního Súdánu, kde poskytovali širokou škálu zdravotních služeb. Od 15. prosince 2013 zvýšili své kapacity v zemi, aby reagovali na kritické zdravotní potřeby. Lékaři bez hranic v současnosti pracují v 21 projektech v 9 z 10 jihosúdánských států. Poskytují základní zdravotní péči, výživovou péči, chirurgickou péči, očkování a podporují zajištění vody a sanitace. Týmy Lékařů bez hranic provedly během prvních čtyř měsíců krize více než 200.000 ambulantních vyšetření, téměř 85.000 pacientů tvořily děti mladší 5 let.