Odložené životy: Rohingové i po roce žijí v zoufalých podmínkách a čelí nejisté budoucnosti

Cox’s Bazar/Praha, 24. srpna 2018 - Zítra uplyne rok od chvíle, kdy z Myanmaru začali ve velkém utíkat Rohingové do Bangladéše. Postupně jich prchlo přes 700 tisíc. Uvázli přitom v kruhu utrpení a sužuje je špatný zdravotní stav, což je výsledkem špatných životních podmínek v nahodile vzniklých provizorních táborech. Negativní roli hraje i odmítání jejich právního postavení. 

Dne 25. srpna 2017 zahájila myanmarská armáda nové operace proti Rohingům, což sebou přineslo rozsáhlé násilí a zkázu, které vyústily v útěk více než 706 tisíc lidí do sousedního Bangladéše. Připojili se tak k více než dvěma stům tisícům těch, kteří uprchli do Bangladéše při předchozích vlnách násilí. Celkový počet Rohingů v bangladéšském Cox's Bazar narostl na více než 919 tisíc.

Lékaři bez hranic tam během dvanácti měsíců poskytli v devatenácti zdravotnických zařízeních nebo mobilních klinikách více než 656 200 zdravotnických konzultací. Zpočátku více než polovinu pacientů ošetřovali kvůli zraněním způsobených násilím. Brzy se objevily další zdravotní problémy související s nehygienickými podmínkami v přeplněných táborech.

„Je nepřijatelné, že vodnatý průjem zůstává jedním z největších zdravotních problémů, s nímž se v táborech potýkáme. Infrastruktura, která by pomohla pokrýt byť jen ty nejzákladnější potřeby obyvatelstva, stále není na místě. A to má zásadní vliv na to, jak tam lidé žijí,“ říká Pavlo Kolovos, vedoucí mise Lékařů bez hranic v Bangladéši.

Bangladéš ukázal výjimečnou velkorysost tím, že otevřel uprchlíkům dveře, avšak po dvanácti měsících je osud Rohingů stále velice nejistý. Hostitelské státy v regionu jim upírají formální právní status. A to navzdory tomu, že jsou uprchlíky a kvůli Myanmaru jsou bez státní příslušnosti. „Vlády a organizace, které se ve věci angažují, je udržují ve stavu neustálé nejistoty a zranitelnosti – činí tak tím, že odmítají uznat právo Rohingů na status uprchlíka, nebo jim dát nějaký jiný právní status," podotýká Kolovos. Kromě toho ti, kteří mají vliv na vládu Myanmaru, nevyvinuli tlak na to, aby Myanmar přestal s pronásledováním Rohingů. Tedy, aby přestal s tím, co vede k jejich vysídlení.

Je to oblast monzunů. A uprchlíci nemají k dispozici pevné stavby

Rohingové jsou už dlouho v Myanmaru vyloučeni ze zdravotní péče, což znamená, že je u nich velmi nízká proočkovanost. Preventivní zdravotní opatření jsou proto zásadní. Očkovací kampaně podporované Lékaři bez hranic přispěly k prevenci vypuknutí cholery a spalniček a k omezení šíření záškrtu. 

„Na přelomu listopadu a prosince 2017 se v táborech potvrdila ohniska žloutenky, spalniček a bohužel také záškrtu. Přitom záškrt díky očkování z planety téměř vymizel. Očkuje se proti němu od roku 1946 a očkovaný člověk neonemocní. Jenže Rohingové nemají přístup ke zdravotní péči už několik generací a očkovaní nejsou,“ přibližuje farmaceut Stanislav Havlíček, který působil na misi Lékařů bez hranic v oblasti Cox´s Bazar od loňského prosince do letošního března.

Snaha o poskytování dlouhodobé a plošné humanitární pomoci je omezena. Děje se tak pod záminkou, že se Rohingové brzy vrátí do Myanmaru. Podmínky, které Rohingové musejí snášet v náhodně budovaných a provizorních táborech, nesplňují mezinárodní humanitární normy. Uprchlíci stále žijí ve stejných dočasných plastových a bambusových přístřešcích, které byly postaveny po jejich příchodu.

„V oblasti, kde jsou běžné cyklóny a monzuny, nemají rohingští uprchlíci k dispozici téměř žádné pevné stavby, což má vliv na jejich pocit bezpečí a důstojnost,“ přibližuje Kolovos. Jeden uprchlík, se kterým Lékaři bez hranic hovořili, popsal, jak zranitelně se jeho rodina v táboře cítí: „Když prší, sedíme všichni spolu, celá rodina (držíme příbytek), aby nám dům neuletěl. V noci je tu hrozná tma, nemáme žádné osvětlení."

Vzhledem k násilí, jemuž byli Rohingové v Myanmaru vystaveni (a traumatům, která to způsobuje) je rovněž nedostatečná i péče o duševní zdraví a péče o zranění způsobená v důsledku sexuálního a genderově motivovaného násilí. Komplikace působí také nevyjasněný právní status Rohingů. Kromě toho jsou Rohingové drženi v táborech a většina v nich má špatný přístup k čisté vodě, latrínám, vzdělání, pracovním příležitostem a zdravotní péči.

Je tudíž zapotřebí nalézt trvalejší řešení situace, jelikož vysídlení rohingských uprchlíků pravděpodobně potrvá delší dobu. „Faktem je, že stovky tisíc Rohingů byly vysídleny po mnohá desetiletí v Bangladéši i jinde a může trvat další desetiletí, než se budou moci bezpečně vrátit do Myanmaru, pokud k tomu vůbec dojde. Rozsah a míra utrpení Rohingů si zaslouží mnohem výraznější reakci – na místní, regionální i globální úrovni. Zároveň musí pokračovat tlak na vládu Myanmaru, aby zastavila svou kampaň proti Rohingům," uzavírá Kolovos.

Lékaři bez hranic pracovali v Bangladéši poprvé v roce 1985. Od roku 2009 provozují zdravotnické zařízení a kliniku poblíž provizorního tábora Kutupalong v oblasti Cox's Bazar a nabízejí komplexní základní a pohotovostní zdravotní péči, jakož i lůžkové kapacity a laboratorní služby pro rohingské uprchlíky a místní komunitu. V reakci na příliv uprchlíků do Cox's Bazar Lékaři bez hranic významně navýšili svou přítomnost v oblasti a výrazně rozšířili činnost, která zahrnuje zajištění vody, sanitaci a lékařské služby. Lékaři bez hranic také poskytují zdravotní péči Rohingům a dalším marginalizovaným komunitám v Malajsii a Myanmaru. Jinde v Bangladéši působí ve slumu Kamrangirchar v hlavním městě Dháce, kde poskytují péči o duševní zdraví, reprodukční zdravotní péči, služby k plánovanému rodičovství, poporodní poradenství a také program ochrany zdraví zaměstnanců továren.