Uprchlíci, o kterých se nemluví. Na světě žije 60 milionů lidí, kteří museli opustit domov.

Už přes dva roky trvá konflikt v Jižním Súdánu a násilí nebere konce. Jedním z nejhůře zasažených je stát Unity - jeho obyvatelé musí sledovat, jak jsou před nimi zabíjeni, znásilňováni či unášeni příbuzní. Mnozí proto utíkají, měsíce putují z jednoho místa na druhé. Kupříkladu město Leer je zdevastované, řada lidí prchla, zbylí místní žijí v permanentním strachu. V polovině března se tam přiběhly schovat do areálu Lékařů bez hranic tři desítky převážně žen a dětí, které utíkaly před drancujícími ozbrojenými muži. Mnohým se ale utéct nepodaří a terčem útoků bývají v zemi i zařízení Lékařů bez hranic. Na snímku jsou tisíce Jihosúdánců čekajících na humanitární pomoc právě ve městě Leer, kam se kvůli násilí a odlehlosti místa těžko dopravuje pomoc.

Uprchlický tábor Domíz se stal dočasným domovem pro desítky tisíc Syřanů, kteří prchli před válkou v rodné zemi. Na snímku je muž jménem Ahmed před svým vyhořelým dočasným příbytkem. Jednou v noci totiž začal hořet sousední stan a jiskra přeskočila i na ten Ahmedův, zatímco celá jeho rodina spala. Naštěstí se všem podařilo utéct. Uprchlický tábor v Domízu obývá kolem 40 tisíc lidí a požáry jsou nebezpečné. Většina obyvatel tábora si v zimních měsících přitápí petrolejovými kamny. Stále více uprchlíků proto postupně nahrazuje stany cihlovými přístřešky.

Žena ze skupiny tzv. „vnitřně vysídlených obyvatel", která musela odejít ze svého domova ve městě Sa´ada stojí před svým stanem. Intenzivní boje v této oblasti pokračují, řada lidí kvůli bombardování a bojům opustila domovy, žijí v otřesných podmínkách. Například většina obyvatel čtyřicetitisícového města Shiara letos ze strachu z bomb vyhledala bezpečí v tamních jeskyních. Zároveň nechtějí oblast opustit úplně: plodiny, které pěstují na svazích hor, potřebují intenzivní péči. Kdyby teď odešli, neměli by jídlo na příští rok. Zdravotnická péče je kvůli válce a nekontrolované inflaci nedostupná obrovskému počtu lidí, zdravotnická zařízení se stávají terči útoků. V zemi chybí palivo, jídlo, elektřina i voda. Konflikt v Jemenu si vyžádal tisíce životů.

Okolí Čadského jezera je v současné době svědkem jedné z největších humanitárních krizí v Africe. Vysídlených tam je už více než 2,7 milionů lidí, kteří uprchli před útoky vedenými Islámským státem západoafrické provincie (dříve známým jako Boko Haram). Lékaři bez hranic pomáhají tamním lidem na útěku i komunitám, které je hostí, ve čtyřech zemích: Nigérii, Čadu, Nigeru a Kamerunu. Provozují tam například mobilní kliniky. Na snímku je vidět jedna ze zdravotnických konzultací takové mobilní kliniky ve Forkouloumu v Čadu.

Každý čtvrtý člověk v Libanonu je uprchlíkem. Patří mezi ně i tato žena, která kvůli válce opustila svůj domov v Sýrii i se svým šicím strojem. „Nikdy bych bez něj neodešla, je to ta nejdrahocennější věc, kterou mám,“ říká. V Sýrii pracovala jako švadlena, v Libanonu používá svůj šicí stroj především k opravám oblečení poničeného při zemědělských pracích. Tato Syřanka má chronické zdravotní obtíže a pravidelně navštěvuje kliniku, kterou provozují Lékaři bez hranic v Baalbeku ve východním Libanonu.

Žena připravuje kukuřici v uprchlickém táboře Kapise v Malawi, kde se za posledního půl roku usadilo téměř 6 tisíc lidí prchajících před napětím a rostoucím násilím v sousedním Mozambiku. Podmínky v tomto táboře ani zdaleka nesplňují mezinárodní humanitární standardy. Lidé přicházející z Mozambiku se usazují, kde jen to jde. Staví si kupříkladu improvizovaná obydlí z nasbíraného dřeva a trávy.

Místní spolupracovníci Lékařů bez hranic (v červených dresech) hrají fotbal s obyvateli uprchlického tábora Dagahaley v keňském Dadábu. Komplex v Dadábu je největším uprchlickým táborem na světě. V současné době tam v nevyhovujících podmínkách přebývá přes 300 tisíc lidí, převážně Somálců, kteří tam uprchli ze své země zmítané konfliktem. Špatné hygienické podmínky mohou vést k šíření nemocí, na konci loňského roku vyústily v epidemii cholery. Lékaři bez hranic tam proto otevřeli centrum pro léčbu cholery.

Lékaři bez hranic na snímku distribuují nepotravinovou pomoc, včetně hygienických balíčků a souprav na vaření, lidem, kteří ztratili střechu nad hlavou kvůli požáru, jenž vypukl v únoru v táboře pro vysídlené Batangafo ve Středoafrické republice. Tento tábor je jedním z největších v zemi. Hostí přes 30 tisíc lidí, kteří sem uprchli před násilnými střety mezi různými ozbrojenými skupinami. Špatná bezpečnostní situace v zemi bere naději na návrat domů 450 tisícům vnitřně vysídleným a podobnému množství lidí, kteří utekli do sousedních zemí.

Sourozenci sedí uprostřed rodinného stanu v pákistánském táboře Durrani, kde našli útočiště vnitřně vysídlení obyvatelé Federálně spravovaných kmenových území (FATA). To je poloautonomní území hraničící s Afghánistánem, které je známé nejen svými přírodními krásami, ale i ozbrojenými konflikty a nestabilitou. V táboře Durrani žije přes dva tisíce lidí, vesměs ženy a děti. Děti ze snímku v tomtéž táboře navštěvují i školu.

Stavba tábora v tanzanské Ndutě pro uprchlíky ze sousedního Burundi. Lidé tam utíkají kvůli násilným politickým nepokojům ve své zemi. V současné době je v Tanzanii zhruba 130 tisíc uprchlíků z Burundi a každý den přes hranici přichází dalších 200 až 250 lidí. Někteří lidé tam přebývají v obrovských stanech pro 200 lidí. Lékaři bez hranic poskytují lidem, kteří do Tanzanie prchají z Burundi, zdravotní péči, psychologickou pomoc a zajišťují přístup k vodě a sanitaci ve třech uprchlických táborech Nyarugusu, Nduta a Mtendeli.