Světový den tuberkulózy (24.3.)

Statná postava a pevný stisk ruky - Tavan působí dojmem zdravého člověka. Tím je dnes, ale před necelými dvěma lety trpěl rezistentní tuberkulózou a byl ve velmi špatném stavu.

„Jednou se mi v práci udělalo špatně. Byl jsem tak slabý, že jsem téměř nebyl schopný nastoupit do taxíku a odjet domů. Dva dny jsem ležel doma, měl jsem horečku a začal jsem vykašlávat krev,“ vypráví Tavan, který před propuknutím tuberkulózy pracoval jako hlavní stavbyvedoucí. Než mu byla diagnostikována rezistentní tuberkulóza (multi drug resistant tuberculosis, MDR-TBC), zhubl dvacet kilo. Následně byl přijat do programu vedeného Lékaři bez hranic v arménském hlavním městě Jerevanu. Dnes je po více než dvouleté vyčerpávající terapii zcela vyléčen.

Léčba MDR-TBC začíná v národním centru pro tuberkulózu v hlavním městě. Tam pacient zůstává tak dlouho, dokud je nakažlivý - přibližně dva měsíce. Po ukončení hospitalizace odchází pacient domů a dále šestkrát týdně navštěvuje ambulantně kliniku, kde dostává svou dávku léků proti této kapénkové infekci.

Jako většina pacientů musel i Tavan užívat toxické léky po dobu dvou let. To vyžaduje velmi silnou vůli a podporu sociálních pracovníků a psychologického týmu Lékařů bez hranic. Nejnovějšími léky užívanými v terapii MDR-TBC jsou silná antibiotika vyvinutá ve čtyřicátých letech. Jedná se o kombinaci tablet, prášků a injekcí, která má celou řadu vážných nežádoucích účinků na duševní i fyzické zdraví.

„Brát ty léky bylo opravdu náročné. Nebyl jsem schopný vysvětlit, co se se mnou děje - nemohl jsem stát, nemohl jsem chodit, nemohl jsem ležet, bylo mi špatně od žaludku,“ vzpomíná padesátiletý Tavan. Má-li pacient současně další onemocnění, mohou být vedlejší účinky léčby skutečně nesnesitelné.

„Pokud začne tyto léky užívat pacient, který má žaludeční zánět, obtěžuje ho bolest břicha mnohem více než sama tuberkulóza,“ říká Dr. Shahidul Islam, lékař působící v projektu Lékařů bez hranic. „V takovém případě pacient někdy odmítne léky dál užívat. Přestane je brát kvůli jejich vedlejším účinkům,“ dodává Dr. Shahidul.

Ve skupině pacientů, kteří se účastnili programu Lékařů bez hranic v roce 2007, přibližně 21% léčbu nedokončilo. Často udávaným důvodem byla náročnost režimu léčby, který nebyli schopni dodržet.

Během své léčby i po uzdravení dělá Tavan co může, aby co nejvíce pacientů dokázalo v terapii pokračovat. „Během léčby jsem se podílel o své zkušenosti, aby ostatní viděli, jak se můj stav den ze dne zlepšuje a léčbě věřili. Tím se zlepší její dodržování,“ říká Tavan. „Vždycky jim radím a vyprávím o sobě, o tom, v jakém stavu jsem byl, když jsem se začínal léčit. Tenkrát jsem se cítil polomrtvý a teď jsem zdravý. Někteří mě následují, jiní ne.“

(Jména pacientů byla změněna.)