{{ subitems[item.mlid].body }}
{{ subitems[item.mlid].linktitle }}
Spalničky nadále pronásledují Demokratickou republiku Kongo
V prosinci loňského roku spustili Lékaři bez hranic poplach kvůli epidemii spalniček v provincii Equateur a provincii Orientale v Demokratické republice Kongo. Upozorňovali hlavně na nedostatek prostředků, pomocí kterých by měl zdravotnický personál čelit krizi. Dva měsíce poté ale epidemie spalniček stále dopadá na desetitisíce dětí v těchto oblastech.
Nemoc je vysoce nakažlivá a v zemích s obrovskými mezerami ve zdravotním systému, jako D. R. Kongo, se může velmi rychle rozšířit. Její následky mohou být zničující. Spalničky u pacientů způsobují vážné zdravotní komplikace, úmrtnost dosahuje až 25 % případů.
Od března 2012 léčili Lékaři bez hranic více než 18.500 nemocných a očkovali přes 440.000 dětí. Přesto je jasné, že potřebují větší podporu. „Okolo cest vídáme spoustu malých čerstvě vykopaných hrobů,“ říká Nathalie Gielen, vedoucí týmu Lékařů bez hranic, která se vrátila z oblasti Djolu v provincii Equateur. „V jedné z vesnic jsme napočítali 35 úmrtí. Jeden muž nám řekl, že mu během 3 týdnů zemřelo 7 dětí. Na cestách z vesnice do vesnice slýcháme jediné slovo: spalničky. Lidé jsou vyděšení, propadají beznaději a prosí o pomoc.“
Krize pokračuje od roku 2010
„Současná situace je jen posledním vývojem epidemie, která v zemi trvá od roku 2010. Nemoc je smrtící zejména mezi dětmi mladšími 5 let,“ říká Amaury Grégoire, zástupce vedoucího mise Lékařů bez hranic. „Je nepřípustné, aby někdo v 21. století umíral na spalničky. Přitom je k dispozici velice účinná a levná vakcína, která poskytuje ochranu po jediné dávce. Ale v zemích, jako je D. R. Kongo, nikdy nebyly očkovány statisíce dětí, a proto umírají na chorobu, které lze tak snadno předejít.“
Konžský zdravotní systém je rozsahem potřeb očkování zcela zaskočen. Mnoho zdravotnických zařízení sotva funguje, některým opakovaně dochází léky a jen těžko shánějí kvalifikovaný personál. Kvůli nepřístupnosti cest je velmi těžké se k nim dostat a zásobovat je. Vakcínu je nutné udržovat v chladu. Ve vzdálených oblastech to však často není možné kvůli nedostatečnému zařízení nebo chybějící elektřině. V oblasti Yahuma v provincii Orientale, kde Lékaři bez hranic očkovali 76.000 dětí, má zdravotnické středisko pouze dvě chladničky a jeden rozbitý motocykl k obsluze území velkého jako polovina Švýcarska.
Tato situace poskytování zdravotní péče výrazně komplikuje. Většina populace žije ve vzdálených vesnicích. Obyvatelé s životní úrovní pod hranicí chudoby nemohou cestovat, aby se k léčbě dostali. A navíc musí někteří lidé za ošetření platit, přestože byla vyhlášena epidemie.
Existující zdravotní střediska jsou prázdná nebo nepřístupná
Martine přivedla do nemocnice ve vesnici Dingila svou desetiměsíční dceru Asiatu, které spalničky způsobily dýchací obtíže. Musely ujít pěšky 20 kilometrů, aby se dostaly ke zdravotní péči, kterou jim poskytli Lékaři bez hranic. Félicien musel se svým tříletým synem Israëlem, který byl vlivem komplikací v kritickém stavu, jít dva dny. „Naše zdravotní středisko nemá žádné léky,“ říká. A dodává, že z jeho vesnice zemřely na cestě do nemocnice už 2 děti.
V této rozlehlé zalesněné oblasti musí lidé často jít k nejbližšímu zdravotnímu zařízení několik dní. Využít veřejné zdravotní středisko se obvykle rozhodnou až poté, co zkusí tradiční medicínu – a to jen pokud mají dostatek finančních prostředků.
„Rodiče přicházejí, až když u dětí propuknou zdravotní obtíže, jako akutní dýchací infekce nebo podvýživa,“ říká Dr. Jehu, který stojí v čele týmu Lékařů bez hranic v nemocnici v Butě. „Někteří mají navíc malárii. Léčíme spousty dětí s mnohočetnými souběžnými zdravotními komplikacemi. Mnohé z nich umírají ve svých vesnicích, protože jim zdravotní střediska nemohou poskytnout odpovídající péči.“
Přístup do nejvzdálenějších oblastí za každou cenu
Lékaři bez hranic pokračují v alarmování zdravotních úřadů, protože epidemie ještě zdaleka nekončí. Navyšují svoje aktivity, pokračují v očkování dětí a léčbě pacientů, včetně těch, kteří potřebují hospitalizaci a intenzivní péči. Lékaři bez hranic také podporují místní zdravotnická zařízení, školí jejich personál a upozorňují obyvatele na možnost bezplatné léčby. Nejvážněji nemocné pacienty posílají do nemocnic.
„Léčba dětí se zdravotními komplikacemi spojenými se spalničkami je velmi obtížná, a to i na dobře vybavených jednotkách intenzivní péče. Žádné dítě by se ale kvůli spalničkám vůbec nemělo do nemocnice dostat, když je tak jednoduché nemoci předcházet,“ usuzuje Dr. Mathieu Bichet, zástupce vedoucího pohotovostních programů Lékařů bez hranic.