{{ subitems[item.mlid].body }}
{{ subitems[item.mlid].linktitle }}
Slova vs. realita: Pokračující zápas o přístup ke zdravotní péči v Afghánistánu
Přístup k základní a pohotovostní zdravotní péči je pro mnoho Afghánců stále vážně omezený, i po desetiletí mezinárodní pomoci a investic. Systém zdravotní péče nedostatečně odpovídá narůstajícím potřebám obyvatelstva, které jsou umocňovány pokračujícím konfliktem. Takové jsou závěry čerstvě vydané zprávy mezinárodní humanitární zdravotnické organizace Lékaři bez hranic / Médecins Sans Frontières (MSF).
Report ke stažení zde
[v angličtině, 1,8 MB]
Mezinárodní snahy o rekonstrukci Afghánistánu obvykle zahrnují i lepší zdravotní péči, skutečná situace má ale daleko do příběhu s dobrým koncem. Od roku 2002 sice došlo ke zlepšení v poskytování zdravotní péče, report Slova vs. realita: Pokračující zápas o přístup ke zdravotní péči v Afghánistánu ale odhaluje vážná a občas smrtelná rizika, která musejí Afghánci podstupovat, když se snaží k základní a pohotovostní zdravotní péči dostat.
Popsaný průzkum probíhal po šest měsíců v roce 2013 mezi více než 800 pacienty v nemocnicích, kde Lékaři bez hranic pracují – v provinciích Hílmand, Kábul, Chóst a Kundúz.
„Pětina dotazovaných pacientů vypověděla, že v minulém roce přišli o člena rodiny nebo blízkého přítele kvůli nedostatečnému přístupu ke zdravotní péči,“ řekl Christopher Stokes, generální ředitel Lékařů bez hranic. „40 % těch, kdo se dostali do našich nemocnic, vypovědělo, že jim cestu znesnadňovaly boje, nášlapné miny, nutnost procházet kontrolními stanovišti a špatné zacházení.“
Svědectví pacientů odhalují velký rozdíl mezi tím, jak se oficiálně popisuje situace v afghánském zdravotnictví, a realitou. Většina jich vypověděla, že se museli během nemoci vyhnout nejbližšímu zdravotnickému zařízení a cestovat za ošetřením na delší vzdálenost. Stálo je to nejen mnohem více peněz, ale museli také podstupovat vážná rizika.
„Lidé vypovídají o klinikách, které nemají dostatek léků a personálu, občas ani nemají elektřinu. Pacienti se někdy musí vážně zadlužit, aby si léčbu mohli dovolit,“ uvedl Christopher Stokes. „Další nám vyprávěli o tom, že byli nuceni po nocích opatrovat své nemocné nebo raněné příbuzné a doufat, že se dožijí rána, kdy už bude cesta do nemocnice bezpečnější.“
Rozhodnutí znesvářených vlád v minulých 12 letech často nebyla založena na potřebách lidí, ale spíše na politických záměrech: na snaze o stabilizaci, na strategiích proti vzpourám nebo na pokusech získat si obyvatele. Jedním z důsledků toho je, že stále existují výrazné mezery v reakci na urgentní potřeby, které vyvolává pokračující konflikt. Mezinárodní dárci, humanitární aktéři i afghánské úřady se musí urychleně zaměřit na vážné nedostatky v poskytování zdravotní péče a nenechat se ovlivnit ničím jiným, než potřebami lidí.
Narušení zdravotních služeb daleko více postihuje ty, kdo žijí v oblastech s vojenskou přítomností. Adekvátní a soustavné pomoci brání špatná bezpečnostní situace a omezený přístup zdravotních představitelů a humanitárních organizací, včetně Lékařů bez hranic. Ty si nejprve musí se všemi stranami ozbrojeného konfliktu vyjednat přístup, pokud se chtějí dostat k těm nejzranitelnějším lidem. Všechny znesvářené strany by měly učinit mnohem více, aby umožnily poskytování nestranné zdravotní péče všem nemocným a raněným.
„Jak mezinárodní zájem o situaci v Afghánistánu slábne, jsou Lékaři bez hranic svědky toho, jak konflikt stále zuří v mnoha částech země a jak selhávají snahy o reakci na narůstající humanitární zdravotnické potřeby,“ dodal Christopher Stokes. „Mezinárodní komunita se zaměřila na rétoriku, zatímco obyvatelé Afghánistánu se musí vyrovnat s drsnou realitou.“
Týmy Lékařů bez hranic v zemi působí v nemocnici Ahmad Šáh Baba ve východním Kábulu a v nemocnici Búst v Laškar Gáhu v provincii Hílmand. Lékaři bez hranic také provozují úrazové centrum v Kundúzu, kde poskytují život zachraňující chirurgickou péči populaci v severním Afghánistánu. Ve všech lokalitách je péče poskytována bezplatně. Lékaři bez hranic financují své aktivity v Afghánistánu výhradně ze soukromých finančních příspěvků z celého světa a nepřijímají dotace od žádné vlády, dárcovské organizace nebo jakkoli politicky nebo vojensky napojené skupiny.