{{ subitems[item.mlid].body }}
{{ subitems[item.mlid].linktitle }}
Neviditelný problém: Duševní zdraví v kontextu ozbrojeného konfliktu v Kolumbii
Kolumbijští civilisté se musí sami bez pomoci vypořádat s psychologickými dopady, které na nich zanechává násilí související s konfliktem v zemi. Aktuální zpráva Lékařů bez hranic varuje před faktem, že jsou lidé zasažení konfliktem a jinými formami násilí ponechání bez podpory státu. Ten navzdory nedávnému pokroku stále nedokáže efektivně reagovat na jejich psychologické potřeby.
Zpráva Lékařů bez hranic „Méně viditelné rány: Duševní zdraví, násilí a konflikt v jižní Kolumbii“ [ve španělštině, 1,32 MB] se zaměřuje na snahu změnit legislativu ovlivňující jeden z nejvíce opomíjených problémů kolumbijského veřejného zdravotnictví. Je založena na svědectvích více než 4.400 pacientů, kteří se v roce 2012 léčili ve zdravotnických projektech Lékařů bez hranic na jihu země ve městech Caquetá, Putumayo, Nariño a Cauca. Většina z nich (67 %) prožila jednu nebo více násilných událostí a denně byla vystavena rizikovým faktorům přímo nebo nepřímo spojeným s vývojem konfliktu. Tito pacienti měli výrazně vyšší náchylnost k depresím, úzkosti a posttraumatickým poruchám než pacienti, kteří násilí vystaveni nebyli.
„Přestože má násilí na kolumbijskou populaci nepochybný dopad, je zde duševní zdraví stále neprozkoumaná oblast,“ řekl Javier Martínez Llorca, vrchní koordinátor Lékařů bez hranic v Kolumbii. „Reakce zdravotních služeb na případy duševních poruch je celkově limitovaná nebo nedostačující. Psychoterapeutická léčba musí být zajištěna na primární úrovni a být součástí služeb mobilních týmů, které navštěvují zemědělské oblasti. Úřady musí garantovat adekvátní nařízení a zdroje, aby se obyvatelé zasažení traumatizujícími událostmi mohli vypořádat s tím, co je postihlo.“
Zpráva také podrobně ukazuje na události, které na zdraví pacientů dopadají. Většinou jsou provázány s konfliktem. Mnoho pacientů uvedlo, že byli svědky fyzického násilí, výhružek a zabíjení. Další se stali oběťmi nuceného vysídlení a výhružek, jejich příbuzní byli zastrašováni nebo je někdo zabil. I situace, které na první pohled s konfliktem nesouvisí, např. domácí násilí nebo ztráta rodinných příjmů, mají s násilím nepřímou spojitost. Lidé neustále vystavovaní násilí spojenému s ozbrojeným konfliktem se mění a snáze sklouznou k agresivním projevům. Nejčastějším je právě domácí násilí. Nucené vysídlení před konfliktem do měst a velkoměst navíc vede k tomu, že lidé přicházejí o své živobytí, obzvlášť ti, kteří se dříve živili farmařením nebo chovem dobytka.
Pacienti ve zprávě sdílejí svá svědectví, z nichž často vyznívá, že jsou obvykle ponecháni bez pomoci. Psychologické dopady násilí způsobují rány, které nejsou tak viditelné jako zranění způsobená kulkami, mohou ale stejně vážně ovlivnit normální život. 50letá žena z Cauca popsala, jak se její rodina kvůli násilí změnila: „Nikdy jsem neviděla svého manžela tak tichého, nikdy dřív netruchlil mlčky. A co můžu říct o svém synovi? Už to není chlapec, co býval. V jeho očích už nezbyla žádná něha, jen vztek a nenávist.“
Práce Lékařů bez hranic, v níž na jihu Kolumbie pokračují od roku 2005, ukazuje, že psychologickou péči lze poskytovat i v odlehlých zemědělských oblastech. Je pro to potřeba systém pravidel, která není těžké zavést. Musí mít jasné cíle založené na skutečných potřebách a nesmí obyvatelům bránit v přístupu ke zdravotní péči. Měl by také zaručit široké geografické pokrytí a umožňovat podporu i těm, kdo nejsou oficiálně chápáni jako oběti. Nárok na duševní zdraví by měl být obecným právem, které bude společné pro všechny lidi zasažení konfliktem nebo jinými násilnými situacemi. „Lékaři bez hranic vyzývají kolumbijské úřady, aby pokračovaly ve zlepšování legislativních opatření a v širším poskytování psychosociální péče. Měly by se zavázat k odstranění veškerých překážek v přístupu ke službám péče o duševní zdraví. Opatření by měla pomoci všem Kolumbijcům, kteří denně trpí kvůli důsledkům ozbrojených střetů a násilí,“ řekl Martínez Llorca.
Lékaři bez hranic pracují v Kolumbii od roku 1985. V roce 2012 zde provozovali mobilní kliniky a provozovali trvalá a občasná zdravotní centra ve městech Cauca, Nariño, Caquetá and Putumayo, která leží v departementech nejvíce zasažených ozbrojeným konfliktem. Zdravotnické týmy loni poskytly 67.500 primárních vyšetření a 5.400 psychologických konzultací. Poskytly také poradenství 190 obětem sexuálního násilí a reagovaly na několik pohotovostních situací vyvolaných konfliktem.