Škrty v humanitární pomoci zhoršují krizi v Súdánu. Miliony lidí potřebují zdravotní péči

• Kvůli válce a hladomoru čelí 19,5 milionů lidí v Súdánu akutní potravinové nejistotě. Miliony lidí zůstaly bez zdravotní péče. Podle nejnovějších odhadů je 37 % zdravotnických zařízení v zemi zcela mimo provoz.

• Hlavní příčinou jsou drastické škrty v globální humanitární pomoci. Podle předběžných odhadů OECD celková pomoc meziročně klesla o 35,8 %. Podpora od institucí EU v roce 2025 klesla o 13,8 %.

• Lékaři bez hranic varují, že omezení podpory pro zemi, která dlouhodobě trpí nedostatkem finančních prostředků, znemožňuje poskytování životně důležité péče a přivádí zbývající nemocnice na pokraj kolapsu.

V uprchlickém táboře Tanedba, kde žije 18 400 uprchlíků, vedl náhlý odchod jedné humanitární organizace k uzavření porodnického a chirurgického oddělení. Těhotné ženy, které potřebují císařský řez, by nyní musely podstoupit tříhodinovou cestu do nejbližšího města. Lékaři bez hranic se proto rozhodli provozovat akutní příjem v tomto táboře až do konce roku 2026.

„Válka nadále zhoršuje situaci v Súdánu. Škrty v mezinárodní pomoci znemožňují adekvátní lékařskou péči,“ říká Muhammad Ibrahim, vedoucí mise Lékařů bez hranic v Súdánu. „Naše činnost je financována ze soukromých zdrojů, jiné zdravotnické služby v Súdánu ale kvůli nedostatku financí zastavují provoz. Kliniky zavírají a pacienti mají méně možností, kam se obrátit. Tlak se proto zvyšuje na fungující zdravotnická zařízení, včetně těch našich.“

V dalším uprchlickém táboře Um Rakuba a jeho okolí působilo v roce 2021 přibližně 35 humanitárních organizací. Dnes se jich na místě nachází méně než 10. V táboře žije přibližně 17 000 uprchlíků, převážně žen a dětí. 

„Naše nemocnice v Um Rakuba je nyní jedinou záchrannou sítí, která zbývá jak uprchlíkům, tak místní komunitě,“ říká Fabrizio Locuratolo, šéf humanitárních programů Lékařů bez hranic. „Dopad globálních škrtů však zdaleka přesahuje rámec zdravotní péče. Příděly potravin se zmenšují a programy na ochranu uprchlíků jsou rušeny. Uprchlíci tak zůstávají zcela bez pomoci.“

Pomoc klesá celosvětově 

Zrušení Agentury Spojených států pro mezinárodní rozvoj (USAID), které americká vláda oznámila v roce 2025, letos v červnu připravilo řadu organizací působících v Súdánu o financování. Ačkoli americká vláda zůstává největším dárcem pro Súdán skrze finanční prostředky mj. pro mezinárodní humanitární úřad OCHA, mnoha organizacím se nepodařilo najít alternativní zdroje příjmů. To vedlo k uzavření zdravotnických zařízení napříč Súdánem. 

Zdravotníci čelí ukončení finanční podpory nejen ze strany USA – mnoho evropských vlád rovněž omezilo pomoc. Rozpočty evropské a multilaterální podpory se zmenšují celosvětově. Tento trend zhoršuje již tak závažné zdravotní krize, protože stažení finančních prostředků a ukončení podpůrných programů omezuje přístup ke zdravotní péči. 

„Zavření kliniky neznamená, že pacient zmizí. Jen se přesune do jiného zdravotnického zařízení,“ říká Sebastian Traficante, koordinátor krizového zásahu v súdánském Dárfúru při Lékařích bez hranic. „Po delší a nákladnější cestě se pacient často dostane do mnohem vážnějšího stavu a nemocnice už může být plná.“

Omezené kapacity 

V uprchlickém táboře Hamidiya ve Středním Dárfúru se nachází zdravotní středisko, které zajišťovalo porodnickou, pediatrickou pomoc a péči o duševní zdraví. Nyní kvůli ukončení zahraniční podpory funguje s výrazně omezenou kapacitou. Počet denních vyšetření klesl z 200 na 40 a očkování pacientů bylo zcela přerušeno. Tento pokles přitom neznamená, že by se zdraví místních zlepšilo. Pouze přestali dojíždět do střediska, které jim už nemůže poskytnout léčbu. 

Dělník v Dárfúru vydělá zhruba 1 dolar denně (21 korun). Cestovné ve výši 2 dolarů za dopravu do fungující kliniky tak stojí dva denní výdělky, což místní staví před volbu mezi zdravotní péčí a jídlem. 

Bezútěšnost stávající krize potvrzuje zkušenost ředitele české kanceláře Lékařů bez hranic Tomáše Bendla, který v Súdánu pracoval zkraje letošního roku: „Súdán je v současné době jediná země na světě, ve které jsme byli svědky vyhlášení hladomoru na více místech najednou. Přesto nevidíme ze strany vlád ani mezinárodních institucí žádnou adekvátní reakci s cílem znatelně zmírnit utrpení tamních obyvatel.“