Co vás na misi nejvíc zasáhlo?

Článek vznikl pro nové vydání našeho časopisu Bez hranic. Můžete si ho poslechnout také v audio verzi

Daniel Stupavský finanční a HR manažer 

Je pro mě fascinující, jak ekonomika a obchod dál existuje i v Rokeru ve Středním Dárfúru – v horské části Súdánu, kde nefungují telefonní sítě, banky ani vládní instituce. V Lékařích bez hranic probíhá většina plateb bankovním převodem, takže výjimkou nejsou ani bezhotovostní výplaty zaměstnanců. 

Jak se ale ti, kteří bankovní účet nevlastní a nemají ani možnost si ho založit, dostanou ke svým penězům? Mohou si je nechat posílat přes místní obchodníky s hotovostí. Ti si však za tuto službu účtují poplatek mezi 15 až 20 %. Většina zaměstnanců si proto nechává posílat peníze na účet kolegů, rodinných příslušníků nebo známých. Například můj asistent takto přebírá výplatu asi pěti svým kolegům. Má malý sešit, do kterého si zapisuje všechny přijaté platby, stejně jako situace, kdy ho požádají, aby něco uhradil. 

Překvapivě lze bezhotovostně platit na trhu. Celý je po krytý wifi a internet je zajištěn prostřednictvím satelitního připojení. Takže paradoxně v obchůdku, kde starý dědeček prodává své vlastnoručně vyrobené dřevěné výrobky, hotovost není potřeba.

Jan Böhm, manažer komunikace

V říjnu a listopadu 2023 jsem byl na misi v Adré na čadsko-súdánské hranici. Do súdánského města Džunajná je to odtud asi 20 kilometrů. Město bylo dlouho bezpečným úkrytem pro lidi, kteří prchali před válkou v ostatních částech země. V době, kdy jsem tam byl já, ale padlo.

Nikdy na to nezapomenu. Nejdřív jsme několik nocí slyšeli vzdálené ostřelování. Pak začali přes hranici proudit uprchlíci. Nebo přesněji řečeno uprchlice. Nekonečný proud žen s dětmi v náručí. Mezi nimi jen jeden nebo dva páry stařečků. Muži začali přicházet až poté, žádný z nich ale nedošel po svých. Po mužích, jako potenciálních bojovnících, v Súdánu stříleli bez výjimky. Jeden muž, se kterým jsem mluvil, prchal se skupinou dalších, když je přepadli ozbrojenci. Všechny ostatní zabili, on přežil – sice postřelený, ale živý. Nehybně zůstal ležet mezi mrtvými, než přišla další skupina uprchlíků, kteří ho vzali s sebou. Tak se dostal do nemocnice Lékařů bez hranic.

Přečíst si celý časopis