{{ subitems[item.mlid].body }}
{{ subitems[item.mlid].linktitle }}
Sýrie: Lékaři se jen těžce vyrovnávají s následky bombardování v obležené Východní Ghoutě
Násilí v Sýrii stále nepolevuje. Dr. N. působí jako ředitel nemocnice podporované Lékaři bez hranic v obležené oblasti ve čtvrti Východní Ghouta na okraji Damašku. Jeho výpověď popisuje, jak zdravotníci reagovali na strašné bombardování zaplněného náměstí z 23. ledna 2015.
Když stíhačka veřejné náměstí bombardovala, bylo na něm 200-250 lidí. Na místo okamžitě vyrazily ambulance, aby evakuovaly raněné. Sanitky se do nemocnice poprvé vrátily pět minut poté: s 20 mrtvými a 15 raněnými. Ty, kdo potřebovali urgentní chirurgický zákrok, jsme hned převezli na operační sál. Ti, kteří potřebovali odsát tekutinu z plic, zastavit krvácení nebo zafixovat zlomeniny, byli hned přeneseni do sekce pro triáž (třídění pacientů). Uložili jsme je na volná lůžka, nebo na zem.
Záchranáři pobíhali a přinášeli stále další raněné. Došlo mi, jaká je to katastrofa. Nebylo to „běžné“ bombardování, na jaké už jsme zvyklí.
Ve chvíli, kdy se ambulance zoufale snažily evakuovat raněné a mrtvé, byla oblast zasažena znovu. Druhý útok si vyžádal ještě více raněných, mezi kterými byli i záchranáři. Jejich zranění naštěstí nebyla vážná. Druhý nálet ale jednu ambulanci zcela zničil a další poškodil. I tady v nemocnici jsme slyšeli výbuchy a hluk stíhaček. Pořád jsem myslel na to, že by mohlo dojít k útoku na nemocnici. K jednomu už došlo – tenkrát jsme ztratili dva kolegy.
Náš zdravotnický tým zasáhla směs strachu a zármutku, zvlášť poté, co kolegové začali mezi mrtvými a raněnými poznávat své příbuzné a přátele. Když dorazili lidé, kteří hledali své blízké, zasáhly nemocnici šok a panika. My jsme pokračovali v práci a snažili se zachránit co nejvíc životů.
Naší nemocnici, stejně jako většině dalších v regionu, schází základní vybavení a spotřební zdravotnický materiál. Pro současnou krizi máme jen omezené kapacity, z hlediska prostoru i lůžek. Naše zdravotnické zařízení je ale zkrátka nejblíž zóně bojů. Máme jednu ošetřovnu se základním vybavením pro sledování životních funkcí. Tento přístroj pracuje, když zrovna nedojde k výpadku proudu. Fungující elektřina je ale vzácnost. Nemáme žádné zvláštní vybavení pro dýchání. Náš vyškolený pracovník pomáhá pacientům dýchat pomocí pravidelného stlačování resuscitační masky. Dochází nám zásoby pro sterilizaci a anestézii. Chirurgické zákroky jsme museli provádět za nekonvenčních podmínek kvůli nedostatku vhodných anestetik. Používáme odstřižky obvazů, které jsou sice sterilní, ale nemají absorpční schopnost. Náš největší problém je asi nedostatek krevních konzerv a infúzí, které jsou zásadní pro záchranu životů.
Mezi raněnými byli muži, ženy i děti. Měli různá zranění: od lehkých až po život ohrožující. Nejstrašnější bylo vidět neurologická zranění. Pokud šrapnel zasáhne mozek, nemůžeme toho moc dělat. V celém okolí není jediný neurochirurg, takže takové operace zkrátka nemůžeme provádět. Nejbolestnější pro nás je, když musíme dětem amputovat končetiny, abychom je zachránili. Taková těžká rozhodnutí jsou pro lékaře s omezenými možnostmi opravdová zkouška.
Daň, jakou si útok mezi lidmi vybral, byla strašlivá. Dorazilo k nám 128 raněných. 60 jsme jich dokázali zachránit, zbylých 68 bohužel nepřežilo.
Během jediného dne jsme ve snaze reagovat na nastalou krizi spotřebovali většinu našich zdravotnických zásob. Použili jsme téměř 80 % našeho chirurgického a zdravotnického spotřebního materiálu a vypotřebovali jsme téměř všechny žilní katetry. Teď se snažíme vyrovnat s nedostatkem zásob. Vzhledem k blokádám a silničním zátarasům je to téměř nemožné. Pokud budeme mít štěstí, tak se k zásobám dostaneme. Cesta ale bude trvat dlouho a vyžádá si ohromné úsilí. Stejné je to i s darováním materiálu. Kvůli obležení se k nám skoro žádné dary nedostanou. Některé nemocnice v regionu začaly sdílet své už tak limitované zásoby, není ale opravdu lehké se k nim dostat. Neumíme si pořádně představit, jak bychom se případně s podobnou kritickou situací znovu vyrovnali.
Svět se na to všechno dívá už roky. Zdravotní situace a celkové životní podmínky jsou mimo jakákoli krizová měřítka a varovné signály už dlouho znějí zcela marně.
Týmy Lékařů bez hranic mimo Sýrii byly v posledních čtyřech měsících v každodenním nebo týdenním kontaktu se zdravotnickým personálem této a dalších nemocnic v obležené Východní Ghoutě, které Lékaři bez hranic podporují. Bombardování se stále zintenzivňuje a s ním i potřeby lidí, na které musí zdravotnický personál reagovat s velkým vypětím.
Tento krizový program zdravotnické podpory pokrývá 100 nemocnic a zdravotnických stanovišť v Sýrii, zejména v obležených oblastech. Lékaři bez hranic těmto zařízením poskytují zásoby, aby se zajistila stabilní zdravotní péče pro oběti. Opakované útoky za sebou nechávají obrovské množství raněných a vedou k nedostatku zásob, s nimiž se dá jen těžko vyrovnat i přes veškeré snahy.