Lékařka Neema Kaseje právě úspěšně dokončila náročnou operaci velice nemocného pětiměsíčního miminka, když zjistila, že jeho matka pracuje jako zdravotní sestra v té samé nemocnici, jen na jiném oddělení. Znamenalo to pro ni hodně.
„Vypovídalo to o důvěře v projekt, který jsme vytvořili,” říká. „Rodina si vybrala nás.”
Po dvou letech v hlavním městě Libérie Monrovii jsme jako Lékaři bez hranic získali důvěru místních. Provozujeme tam jedinou dětskou chirurgii v zemi. Také se potvrdilo, jak moc se liberijští chirurgové v nemocnici Bardnesville Junction naučili.
Když Kaseje zjistila, že po jejím odjezdu v březnu ji nikdo nepřijede nahradit a dál projekt nepovede, bylo to pro ni hodně náročné. Kvůli opatřením proti COVID-19 nemohou mezinárodní zaměstnanci Lékařů bez hranic cestovat tak jako dříve.
Kaseje se obává toho, co způsobí přerušení projektu, ale ví, že její liberijští kolegové něco vydrží a uprostřed pandemie to jsou lidé na svém místě.
Neema Kaseje, dětská chirurgyně Lékařů bez hranic, drží v náručí pětiměsíční dítě, které se zotavuje z operace provedené v nemocnici Bardnesville Junction v hlavním městě Librérie, Monrovia. Miminko postihlo vchlípení střeva, které patří mezi bolestivé a nebezpečné bříšní příhody. © Neema Kaseje
Tolik potřebnou pediatrickou nemocnici jsme otevřeli v roce 2015 během epidemie eboly v západní Africe. V nemocnici se brzy začaly školit zdravotní sestry i chirurgové.Kaseje pracovala jako jeden z prvních dětských chirurgů projektu v roce 2018. V roce 2020 se vrátila a zjistila, že se hodně věcí změnilo.
„Bylo úžasné vidět, kam jsme pokročili za pouhé dva roky,” říká. „V množství případů, kterými jsme se zabývali; ve schopnostech chirurgického a pomocného týmu; v komplikovanosti případů, které jsme měli na starosti; a v naléhavosti nemocí, které jsme řešili.”
Zatímco v roce 2018 naši zdravotníci dělali většinou jen vybrané operace, tentokrát dokázali léčit pacienty se složitými akutními problémy, např. novorozence s vrozenými vadami střeva a konečníku, děti s protrženými střevy kvůli tyfu a děti s akutním zánětem slepého střeva. Naučili se provádět náročné úkony jako zavedení infuze u novorozenců, kteří mají maličké, jemné žíly, nebo zásah při respiračním selhání.
Dětské chirurgie v nemocnici Bardnesville Junction v Monrovii je jedinou svého druhu v celé zemi. © Diana Zeyneb Alhindawi
Zdravotníci se specializací na dětskou chirurgii jsou nesmírně důležití, protože děti jsou fyziologicky odlišné od dospělých. „Potřebují léčbu, vybavení, infrastrukturu i materiály vhodné pro svůj věk,” vysvětluje Kaseje.
Léčit malé dítě bez správného vybavení a znalostí může být značně obtížné, ne-li nemožné. Jen velmi málo liberijských zdravotníků mělo možnost tyto dovednosti získat. Projekt Lékařů bez hranic pro ně představuje cennou a jedinečnou příležitost.
Jak se COVID-19 šíří i Libérií, nelze nevzpomenout na epidemii eboly v západní Africe v letech 2014 až 2015. Ebola Libérii zdevastovala. Zasáhla ji, když se země zrovna začala dostávat ze dvou občanských válek, nakazila okolo 10 600 lidí a zabila více než 4 800. Mnoho z nich byli místní zdravotníci a tamní zdravotnictví se z toho dosud úplně nevzpamatovalo.
„Celá zkušenost s ebolou lidmi tady pořádně otřásla,” vysvětluje Kaseje. „Je to stále hodně, hodně živé. A proto si myslím, že na začátku epidemie COVID-19 jsem viděla u lidí hlavně strach a nervozitu.”
Liberijci, se kterými Kaseje mluvila, brali pandemii velice vážně. Mnohem vážněji než mnoho Evropanů, se kterými se potkala po svém návratu domů do Ženevy.
„V porovnání se zeměmi, které nikdy nezažily ebolu, má Libérie náskok, pokud jde o mytí rukou a karanténu,” domnívá se Kaseje. „Všude jsou stanice na mytí rukou a kontroluje se teplota.”
Potom, co se potvrdil první případ COVID-19, na veřejných místech, jako jsou školy, hotely a obchody, začaly přibývat další stanice na mytí rukou. Prezident Libérie George Weah vyhlásil od soboty 11. dubna celostátní karanténu. V některých častech Libérie, včetně Monrovie, museli obyvatelé zůstat dva týdny doma. Domov mohli opustit jen kvůli nákupu jídla, návštěvě lékaře nebo nezbytné práci.
Od otevření nemocnice v roce 2015 školí mezinárodní zdravotníci své liberijské kolegy. © Marco Garofalo
Podle Kaseje mají obyvatelé hlavně strach z toho, že i bez COVID-19 má jejich zdravotnictví problémy pomoct potřebným. „Vyskytují se tady endemické nemoci, HIV/AIDS, tuberkulóza. Období dešťů přišlo letos trochu dřív, takže se objevuje už i malárie,” říká. „Také se vyskytuje více případů podvýživy.” A nikdo neví, jaký průběh bude mít COVID-19 u pacientů s těmito problémy.
I když jsme museli dočasně přerušit projekt dětské chirurgie, podporujeme liberijské ministerstvo zdravotnictví v prevenci a léčbě COVID-19, věnujeme se osvětě v komunitách a distribuujeme mýdlo v hlavním městě Monrovia.
Kaseje trápí, že dětská chirurgie, kterou pomáhala vybudovat, teď nefunguje. Věří ale, budou schopní navázat na to, kde skončili. Doufá, že až budou moci znovu pracovat, naváží na úspěch školení v pediatrické anestezii a začnou trénovat místní chirurgy, aby se naučili operovat děti.
Během své poslední mise Kaseje jeden týden odborně vedla liberijského medika „Řekl mi, že za ten jediný týden se mnou se naučil víc než za celé chirurgické kolečko na medicíně,“ vypráví Kaseje. Prý se rozhodl stát dětským chirurgem.
„V Libérii jsou talentovaní lidé,” uzavírá Kaseje. „Myslím, že by stačilo jen trošku. I kdyby strávili jen jeden měsíc praxí u nás, získali by základy péče o dítě nebo novorozeně, které potřebuje operaci. A to bude pro tuhle zemi znamenat opravdu hodně.”
Darujte pomoc