Pět skvělých blogů českých spolupracovníků z terénu

Od úvah nad prací pro Lékaře bez hranic přes urgentní příjmy pacientů v Sieře Leone nebo Iráku až k nevšednímu setkání s iráckým logistikem. Taková témata přinesly v roce 2018 blogy Čechů pomáhajících s Lékaři bez hranic na misích. Začtěte se do nich.

1. Co na té práci pro neziskovky vlastně je?

MSF

„Nepracujte v neziskovém sektoru….Anebo radši jo, pracujte! Protože tahle zkušenost rozhodně stojí za to.“

Projektová koordinátorka Veronika Černíková vás ve svém blogu odradí od práce pro Lékaře bez hranic, nebo vás na ni naláká?

přečíst blog

2. Pět častých mýtů o Lékařích bez hranic

MSF

• Lékaři bez hranic jsou převážně bílí Evropané
• Lékaři bez hranic jsou jenom zdravotníci
• Lékaři bez hranic jsou superhrdinové
• Když pracuješ pro Lékaře bez hranic, jsi dobrovolník a nedostaneš plat
• Lékaři bez hranic přijedou do krize, operujou a zas jedou

Pravda, nebo lež? Odpovědi hledejte v blogu našeho zdravotního bratra Michala Pospíšila.

přečíst blog

3. 11:45 vezeme pacientku na sál

Mohammed Altoum

„Lucy, Lucy, máme urgentní příjem, nejspíš prasklá děloha, stav ženy je kritický, potřebujeme pomoc.“ 

Nahlédněte do porodnice v Sieře Leone, kde byla na své sedmé misi porodní asistentka Lucie Brázdová.

přečíst blog

4. Nástražná výbušnina a tři bratři

Mohammed Altoum

Člověk by se tomu chtěl chvíli divit a třeba se i někoho na něco zeptat. Ale na urgentním příjmu čeká od noci mladý muž, co mu vrtule motoru pocuchala pravou ruku. Kolega, chirurg z Japonska, kterého zde střídám, už byl odchycen k dalšímu případu na urgentním příjmu.  Takže volba padá logicky na mně.

Chirurg Martin Kašpar byl na své první misi s Lékaři bez hranic v iráckém městě Kajjaráh. Přečtěte si, jak prožíval příjezd na místo svého nového dočasného působiště a o jeho prvních pacientech.

přečíst blog

5. O tajemství čokolády a neztracené naději

„Ammarovi je tolik jako mě, ale naše životní zkušenosti se nedají srovnat. Válka ho provází velkým kusem jeho života. Odnesla mu z něj mnoho blízkých a přinesla hodně smutku a nechtěných změn. Přesto nikdy neztratil naději, smysl pro humor ani snahu a touhu žít normální život“

Administrátorka Dagmar Chmelíková vypráví o setkání s místním logistikem, specialistou na vodu a sanitaci v Iráku.

přečíst blog