© Grant Kitto
10 Srp 18 10 Srp 18

Blog: Cesta od Mission Impossible k Lékařům bez hranic

Pracovat na filmu Misson Impossible – Fallout a pomáhat v ugandském uprchlickém táboře není tak odlišné, jak by si člověk mohl myslet, píše Grant Kitto z Nového Zélandu.  

Byl začátek roku 2017 a já si po mnoha letech říkal, jestli bych své praktické schopnosti nemohl využít k něčemu užitečnějšímu. Přihlásil jsem se na pozici logistika Lékařů bez hranic a odletěl do Sydney na pracovní pohovor. Bylo to těžší, než jsem čekal. Nakonec mě ale přijali. 

Vrátil jsem se pak zpátky na Nový Zéland a vzal nabídku krátkodobé práce na filmu  Mission Impossible –  Fallout. Zároveň jsem čekal, až mě Lékaři bez hranic osloví s nabídkou mise.  

Producenti snímku hledali lidi, co umí jezdit na motorce. Jako vášnivý motorkář jsem po téhle šanci s radostí skočil. Představoval jsem si sám sebe, jak dělám kaskadérské kousky namísto Toma Cruise. Byť on žádného zástupného kaskadéra nepotřebuje – většinu toho zvládá sám.  

„Mezi filmovou tvorbou a zdravotní humanitární pomocí existuje mnoho paralel.“

Alespoň jsem doufal, že budu mít šanci projet se na nejnovějším modelu Ducati. K mému zklamání mě ale posadili na nudnou Suzuki GN250.

Samozřejmě, že děj snímku je během natáčení držen v tajnosti. Neznal jsem tedy celý příběh. Rozhodně jsem se ale nestačil divit, když mě oblékli do kostýmu humanitárního pracovníka. Nemalá náhoda. Jak jsem se ve své šatně v přívěsu oblékal, viděl jsem fotky, ze kterých filmaři vycházeli při tvorbě vzhledu mé postavy. Byly z projektů Lékařů bez hranic – tedy organizace, u které jsem pouhých pár dní předtím přijal práci. Teď jsem předstíral, že jsem humanitární pracovník ve filmu Mission Impossible.  

Cesta z Nového Zélandu do Ugandy

Byl konec roku 2017 a já jsem končil svoje krátké filmové angažmá. Lékaři bez hranic mě kontaktovali, abych vyjel do regionu Yumbe v Ugandě. Mířil jsem do uprchlického tábora nedaleko hranic s Jižním Súdánem, odkud před nevýslovnými hrůzami utíkaly statisíce lidí.


Grant v Kampale s mobilním operačním zázemím. © Grant Kitto / Lékaři bez hranic

Získal jsem funkci manažera logistiky. Nejvýznamnější naplní mé práce byl jak management naši flotily – staral jsem se celkem o patnáct vozidel včetně dvou ambulancí; tak personální vedení jednotlivých řidičů.  Mou povinností bylo také udržovat naše kanceláře a ubytování v chodu. To znamenalo třeba obhospodařovat všechny generátory, aby správně fungovaly. Také jsem úzce spolupracoval s naším lékárníkem na zajištění správného zásobování, skladování zdravotnického materiálu a včasných dodávkách nezbytných léků.    

„V rozmezí dvanácti měsíců jsem doslova absolvoval cestu od „Mission Impossible k Mission Possible.“

Pracovat pro Lékaře bez hranic je neobyčejně obohacující zkušenost. Byl jsem malým článkem v řetězu pomoci, který zlepšoval zdraví a životní situaci stovek tisíců lidí. Samozřejmě s tím bylo spojeno i hodně překážek. Často jsem musel pod velkým časovým tlakem vyřešit řadu problémů. Zároveň jsem si ale užil práci s podobně smýšlejícími lidmi z celého světa. Navíc jsem poznal přátelské místní a jejich komunitu. Naučil jsem se spoustu nových věcí. Mám z toho vzpomínky na celý život.   

Přežil by Tom Cruise uprchlický tábor?

Tom možná dokáže dělat svoje vlastní kaskadérské kousky, ale přežil by v uprchlickém táboře?  Zajímavé je, že svoje schopnosti se správou flotil, řízením logistiky a prací se špatně přístupnou infrastrukturou jsem opravdu přenesl z hollywoodského filmu do krizového uprchlického tábora.

Grant v Černé hoře na své motocyklové tour poté, co se vrátil z Ugandy. © Grant Kitto / Lékaři bez hranic

Ve filmovém prostředí často pracujeme v nádherných, ale odlehlých lokalitách, kde chybí potřebná infrastruktura, energie nebo i voda. Natáčení často probíhá míle od nejbližší nemocnice. Při velkých produkcích musíme rychle vytvořit de facto malé město. Přivedeme tam vodu, zdravotníky, generátory, zásoby jídla, podpůrný personál, ubytování, stany. Musíme přesunout velké množství vozidel a někdy stovky komparzistů, o Tomovi Cruisovi a Simonu Peggovi ani nemluvě.  

Pracovat s Lékaři bez hranic může být velmi podobné. Když organizace zařizuje novou pohotovostní nemocnici, musí tam být generátory, voda a systémy na její čištění, stany, jídlo i technika včetně vozidel. Mezi filmovou tvorbou a zdravotní humanitární pomocí existuje mnoho paralel.

V rozmezí dvanácti měsíců jsem doslova absolvoval cestu od „Mission Impossible k Mission Possible. Je to něco, za co jsem opravdu vděčný.

{{{ labels.morehistories }}}