„Zbili nás a znásilnili přímo na silnici“. Ženy a dívky popisují válečné utrpení

• Ženy a dívky v súdánském regionu Dárfúr jsou podle Lékařů bez hranic vystaveny téměř neustálému riziku sexuálního násilí. V některých provinciích představují více než polovinu obětí děti. Často se jedná o útok i několika násilníků najednou.

• Skutečný rozsah utrpení je jen těžko představitelný, protože lékařská péče a podpora přeživších v zemi je omezená a nejsou k dispozici kompletní data.

• Všechny ženy, které násilí přežily a hovořily s týmy Lékařů bez hranic v Súdánu a za čadskými hranicemi, však vyprávějí děsivé příběhy o brutálním násilí a znásilňování. Ohrožení jsou však i muži a chlapci.

• Zpráva s názvem „Voices from South Darfur“ na základě svědectví ilustruje, jak všudypřítomné násilí, zdevastovaný zdravotnický systém a nedostatečná mezinárodní pomoc dovedly obyvatele na samou hranici možností, jak se se situací vyrovnat.

Sexuální násilí se v Dárfúru stalo tak rozšířeným fenoménem, že mnoho lidí o něm mluví jako o nevyhnutelné součásti bojů. „Útočníci přišli v noci, aby znásilnili ženy a vzali s sebou všechno, včetně zvířat. Slyšela jsem, jak v noci znásilňují ženy. Muži se schovávali na toaletách nebo v místnostech, které bylo možné zamknout. Udělal to tak i můj manžel a bratři, jinak by je zabili,“ popsala týmu Lékařů bez hranic 27letá žena v oblasti Západní Dárfúr.

Sexuální násilí přitom není přirozený nebo nevyhnutelný důsledek války, může se jednat i o válečný zločin, formu mučení či dokonce zločin proti lidskosti, kvůli kterému by násilníci měli stanout před soudem.

„Těchto krutých a ohavných útoků se často účastní více pachatelů. Ženy a dívky se necítí v bezpečí nikde. Jsou napadány ve svých domovech, i na cestě za bezpečím, když utíkají před válkou, při shánění jídla, sběru dřeva či během práce na polích. Cítí se v pasti,“ řekla koordinátorka Lékařů bez hranic Claire San Filippo, podle níž je nutné okamžitě rozšířit podporu přeživších, aby měli přístup k lékařské péči a psychologické pomoci.

Jen v Jižním Dárfúru poskytli Lékaři bez hranic mezi lednem 2024 a březnem 2025 péči celkem 659 přeživším sexuálního násilí*:

• 86 % uvedlo, že bylo znásilněno

• 94 % obětí byly ženy a dívky

• 56 % uvedlo, že byli napadeni členem armády, policie nebo jiných bezpečnostních sil či nestátních ozbrojených skupin

• 55 % uvedlo, že během napadení došlo k dalšímu fyzickému násilí

• 34 % bylo vystaveno sexuálnímu násilí buďto při práci na polích, nebo během cesty na ně

• 31 % bylo mladších 18 let, 29 % bylo adolescentů (ve věku 10 až 19 let), 7 % bylo mladších 10 let a 2,6 % bylo mladších 5 let

Tyto znepokojivé statistiky pravděpodobně podhodnocují skutečný rozsah sexuálního násilí v Jižním Dárfúru.

Podobná situace panuje například i v oblasti východního Čadu, kde v současné době žije přes 800 000 súdánských uprchlíků. V Adré představovaly téměř polovinu ze 44 přeživších, které týmy od ledna 2025 ošetřily, děti. V provincii Wadi Fira bylo během prvních třech měsíců roku 2025 ošetřeno 94 obětí, z toho 81 mladších 18 let.

„Před třemi měsíci byla 13letá dívka znásilněna třemi muži. Chytili ji, znásilnili a pak ji nechali samotnou v údolí... Byl jsem jedním z lidí, kteří ji odnesli do nemocnice. Byla to malá holčička,“ vzpomíná v rozhovoru s týmy organizace muž v Murnei v Západním Dárfúru.

Mnoho žen uvádí, že byly znásilněny více než jednou osobou. „Když jsme dorazily do Kulbusu, uviděly jsme skupinu tří žen, které hlídali členové Jednotek rychlé podpory (RSF). Nařídili nám, abychom tam také zůstaly. Pak nás zbili a znásilnili přímo na silnici, na veřejnosti. Bylo tam celkem devět mužů, sedm z nich mě znásilnilo. Přála jsem si, abych ztratila paměť,“ sdělila Lékařům bez hranic 17letá dívka.

V některých případech útočníci přímo obvinili přeživší z podpory druhé válčící strany. „Mám kurz první pomoci. Když nás zastavili, členové RSF mi prohledali věci. V tašce našli certifikát z kurzu a řekli mi: ‚Chceš léčit súdánskou armádu, chceš léčit nepřítele!‘ Pak mi certifikát spálili a odvedli mě, aby mě znásilnili. Všem ostatním ženám řekli, aby zůstaly na zemi. Byla tam i moje sestra. Znásilnili jen mě,“ podělila se o svůj příběh jedna z žen.

Pro oběti je životně důležité, aby po útoku měly přístup k pomoci. Okamžité i dlouhodobé fyzické a psychické následky mohou být život ohrožující. Informace o dostupných službách jsou však velmi omezené. Bariérou je i neochota mluvit o zneužívání kvůli studu, strachu ze stigmatizace nebo odplaty.

„Ve své komunitě o tom nemůžu nic říct, protože by byla zahanbena celá rodina. Takže jsem o tom, co se mi stalo, až do dneška nikomu neřekla. Teď hledám jen lékařskou pomoc. Bála jsem se jít do nemocnice. I rodina mi řekla, abych o tom nikomu neříkala,“ popsala zdravotníkům 27letá přeživší ve východním Čadu.

V Jižním Dárfúru, kde se nachází největší počet vnitřně vysídlených osob v celém Súdánu, Lékaři bez hranic proškolili porodní asistentky a komunitní zdravotníky, aby mohli přeživším sexuálního násilí poskytovat nouzovou antikoncepci a psychologickou první pomoc. Následně přeživší doporučí do nemocnic, kde jim je poskytnuta komplexnější péče. Od zavedení tohoto komunitního modelu zaznamenaly týmy organizace prudký nárůst počtu žen, které se snaží vyhledat péči.

*Sexuální násilí může mít vícero forem. Může se jednat o nucený pohlavní styk, osahávání, přinucení k různým sexuálním praktikám, nevyžádané fyzické doteky atp.