Zažili mučení i hlad. Teď přeživší ze súdánského Fáširu postrádají vodu, jídlo i přístřeší

• Měsíc od pádu Fáširu, kdy nad městem po měsících obléhání převzaly kontrolu Jednotky rychlé podpory (RSF), zůstává situace v oblasti kritická. Do Tawily uprchlo přibližně 10 000 lidí, kterým se podařilo uniknout etnicky motivovanému masovému zabíjení, a nyní čelí zoufalým podmínkám v přeplněných táborech.

• Pacienti Lékařů bez hranic v Tawile popisují i případy mučení. Mluví o tom, jak za střelby putovali 3 až 5 dní, čelili únosům s cílem získat výkupné, přišli o veškerý svůj majetek. Na cestě viděli těla mrtvých. Jejich svědectví jen potvrzují obavy o ty, kteří jsou dosud nezvěstní.

• Týmy organizace v Tawile rozšiřují své aktivity. Momentálně operují v nemocnici o kapacitě 220 lůžek. Zajišťují také distribuci vody a latrín v táborech pro vysídlené.

Viděl umírat svou ženu i dceru. Zemřely během bombardování Fáširu. A.M.* tehdy vyrazil na nebezpečnou, vyčerpávající cestu do šedesát kilometrů vzdálené Tawily. Trvala čtyři dny. Čtyři nepředstavitelně bolestné dny pěší chůze, na které se se zbylými členy své rodiny stal obětí mučení, bití i okradení. V jedné vesnici po cestě musel pohřbít svou neteř, mladou dívku, která nezvládla vyčerpání a hlad. „Nesnesla tu nekonečnou chůzi. Cesta byla strašně náročná, prošli jsme si obrovským utrpením,“ popisuje A.M. Do Tawily nakonec došel – se svými zbylými dětmi, bratrem, a dokonce i sirotky, které cestou potkal.

Nenašli tam ale nic než zoufalství. Lidem chybí voda, jídlo, přístřeší i latríny. V některých táborech má člověk průměrně pouze 1,5 litru vody denně, tedy desetkrát méně, než doporučují humanitární standardy. 

„Zoufalí lidé přicházejí na místo, kde chybí vybavení k uspokojení jejich základních potřeb. Spí v provizorních přístřešcích ze dřeva a plastových fólií, dostupná potravinová pomoc je omezená, a tak lidé mají pouze jedno jídlo denně, a to jen ti nejzranitelnější,“ říká Myriam Laaroussi, krizová koordinátorka Lékařů bez hranic v Dárfúru. 

Podle Sdružení súdánsko-amerických lékařů (SAPA) žije přibližně 74 % vysídlených lidí v Tawile v samovolně vznikajících táborech, které nemají odpovídající infrastrukturu a pouze necelých 10 % domácností má spolehlivý přístup k vodě nebo latrínám. Například v táboře Daba Naira je běžné vidět lidi vykonávat potřebu pod širým nebem, což může zvýšit riziko šíření nemocí, jako je cholera. S blížící se zimou bude také nutné opatřit teplé oblečení 
a přikrývky. 

Už před dobytím Fáširu žilo v okolí Tawily přes 650 tisíc lidí bez domova. Konflikt v Súdánu totiž způsobil jednu z největších krizí vysídlení na světě. Podle Mezinárodní organizace pro migraci už v zemi žije přes 9, 5 milionu vnitřně vysídlených, tedy zhruba pětina tamní populace.

Co se stalo se zbylými obyvateli Fáširu?

Podle oficiálních údajů zatím uprchlo do Tawily zhruba 10 000 lidí. Toto číslo je však poměrně nízké ve srovnání s odhadovanými 260 000 lidmi, kteří byli podle OSN ve Fáširu ještě koncem srpna. Ačkoli se tam zatím žádné mezinárodní humanitární organizaci nepodařilo dostat, týmy Lékařů bez hranic se aktivně snaží vyhledávat přeživší na různých místech v širším okolí Severního Dárfúru, kteří by mohli potřebovat lékařskou pomoc. Lékaři bez hranic rovněž působí na hlavní trase, kterou lidé využívají k útěku do sousedního Čadu. Ani tam žádné masové přílivy raněných zatím nebyly zaznamenány. Mimo Tawilu týmy organizace identifikovaly v posledních třech týdnech jen nižší stovky lidí, co z Fáširu utekly.

Výše zmíněné, svědectví přeživších a dostupné informace od různých aktérů, jako analýzy satelitních snímků, poukazují na katastrofický scénář – velká část civilistů, kteří byli ve Fáširu naživu před 26. říjnem, byla zabita, nebo je vězněna a z města nikam do bezpečí utéct nemohou.

FI*, padesátiletý muž, byl po dobu deseti dnů zadržován, bit a nucen snášet nepředstavitelné násilí, když mu například uvázali kolem krku provaz. Za jeho propuštění věznitelé požadovali 10 milionů súdánských liber (4 000 amerických dolarů). „Opili se a odvezli nás do pouště. Přinutili nás si lehnout do křoví, bili nás a strašlivě nás ponižovali. Říkali, že nás zabijí, a stříleli po nás ostrou municí,“ říká. Nakonec ho nechali jít poté, co zaplatil 500 000 súdánských liber (200 amerických dolarů), protože jeho rány byly silně infikované. „Jsou tam pořád lidé, kteří jsou nezvěstní – a oni je ven nepustí,“ varuje FI.

„Lidé, kteří přežili extrémní násilí, zůstávají ve Fáširu i jeho okolí v bezprostředním ohrožení. Humanitární přístup je blokován. Přímé informace o aktuální situaci ve městě jsou stále velmi omezené,“ doplňuje Laaroussi. 

Lékaři bez hranic navyšují aktivity

U jednoho z hlavních příjezdových bodů z Fáširu do Tawily (Tawila Umda) týmy Lékařů bez hranic zřídily zdravotní stanici. Ošetřují tam raněné, stabilizují vážné případy, a pacienty v kritickém stavu převážejí sanitkami do hlavní nemocnice. V nadcházejících týdnech by měla vzniknout i služba psychologické péče, která je zoufale zapotřebí. 

V nemocnici v Tawile se jen na traumatologii navýšila kapacita lůžek z 24 na 100. „Provádíme stále více operací: přibližně 20 případů denně oproti sedmi minulý měsíc,“ říká Mouna Hanebali, vedoucí lékařského týmu. Zdravotníci také nadále ošetřují lidi trpící podvýživou, jež je důsledkem dlouhého obléhání Fáširu. 

*Jména přeživších byla změněna z důvodu ochrany jejich identity.