Ukrajinci čelí nové vlně vysídlování. Přibývá měst duchů a přeplněných ubytoven

• Od eskalace války na Ukrajině to brzy budou čtyři roky. Boje ale zesilují a komunity poblíž frontové linie v Dněpropetrovské oblasti mají jen velmi omezený, nebo vůbec žádný přístup ke zdravotní péči.  

• Týmy Lékařů bez hranic ošetřují pacienty se zlomeninami a poraněními způsobenými šrapnely. Někteří přicházejí do nemocnic s otevřenými, infikovanými ranami plnými larev. Mnohé trápí zápal plic nebo akutní astma.  

• Od dubna 2025 ošetřili zdravotníci organizace více než 1 400 pacientů. Potřeby však rostou, zhoršuje se i závažnost případů. Proto Lékaři bez hranic nedávno rozšířili zdravotní pomoc i do dalších míst, kam lidé před válkou utíkají.  

„Na můj dům spadly dvě bomby. Všude byl kouř,“ popisuje dvaasedmdesátiletá Ljubov Černiaková z vesnice poblíž Kurachove, když sedí na posteli v přeplněné ubytovně. „Vyběhla jsem ven, spadla do jámy a nemohla vstát. Hera – tak se jmenuje moje fenka – se pro mě vrátila, tahala mě za límec, kousala a olizovala, aby mě přivedla k sobě. Když jsem otevřela oči, viděla jsem, jak šťastná byla, že jsem naživu.“  

Silnice využívané k evakuaci jsou často terčem útoků. Města se mění v trosky a počet civilních obětí v roce 2025 prudce vzrostl. Nedávný úder v Pokrovsku 29. září ukazuje, jak velkému nebezpečí zde lidé čelí. Týmy Lékařů bez hranic zrovna ošetřovaly pacienty na jednotce intenzivní péče v nedaleké nemocnici, když budovou otřásly výbuchy. Na místo dorazilo osm lidí poraněných od šrapnelů, s poraněními končetin a traumatickými poraněními mozku. „Tohle je to, před čím lidé utíkají,“ říká doktor Lékařů bez hranic pracující v tranzitních centrech Ivan Afanasjev.  

Jak tisíce lidí prchají z oblastí u frontové linie, stává se Dněpropetrovská oblast klíčovým evakuačním uzlem. Tamní ubytovací zařízení pro vysídlené jsou přeplněná. Když v červenci a srpnu začal počet vysídlených prudce stoupat, poskytovalo jedno z největších tranzitních ubytovacích zařízení přístřeší zhruba 500 lidem denně, přestože jeho kapacita byla pouze 140 míst. Týmy Lékařů bez hranic tam mají mobilní kliniky, kde pacienty ošetřují a poskytují také psychologickou podporu, především starším lidem.  

„Moje město, Kosťantynivka, je v troskách. Nezůstalo tam nic – žádná voda, plyn, policie, hasiči,“ říká osmašedesátiletý Valerij Burejko, který do tranzitního centra podporovaného Lékaři bez hranic dorazil se svou manželkou a tchýní upoutanou na lůžko. „Proto jsme se rozhodli odejít. Pro mladší lidi je to snazší, v našem věku už nedokážeme začít znovu a něco vybudovat na novém místě. Bylo to velmi těžké rozhodnutí.“  

Města duchů  

Lidé jsou nuceni opouštět své domovy, protože nezůstalo nic, jen prázdné ulice, stromy ohořelé po výbuších, poškozené a neobyvatelné budovy. Zdravotní péče tam není dostupná. Týmy Lékařů bez hranic sice v roce 2022 zrekonstruovaly nemocnice v Dnipru, Dněpropetrovské a Doněcké oblasti, dnes je však mnoho z těchto budov poškozených, zničených nebo opuštěných.  

Během posledních tří měsíců nemocnice ve městech jako Kosťantynivka, Mežova a Svjatohirsk přestaly fungovat. Od roku 2022 byly týmy Lékařů bez hranic kvůli ostřelování a bombardování nuceny opustit šest nemocnic a míst záchranné služby a stáhnout z oblasti své mobilní kliny.  

„Mnoho lidí se musí evakuovat pěšky, ujít 15 až 20 kilometrů po náročném terénu pod útoky dronů, často přes pole, která mohou být zaminovaná, a přitom se opírají o hole nebo berle,“ říká doktor Ivan Afanasjev. „Většinou jde o starší lidi ve věku 60 až 70 let a více, kteří jsou již oslabení neléčenými chronickými nemocemi, jako je vysoký krevní tlak, cukrovka nebo astma, a také podvýživou nebo anémií.“  

Podmínky v ubytovacích zařízeních se různí. Některé jsou ve stanech s řadami polních lůžek, jiná se nacházejí v budovách bývalých škol, kulturních center nebo vlakových nádraží.   

Ani po odchodu z oblasti kolem frontové linie se lidé v těchto centrech necítí v bezpečí. Města, která slouží jako evakuační uzly, jsou sama často terčem útoků dronů a raket. Pavlohrad, kde se nacházejí nejbližší velká tranzitní centra, je opakovaně bombardován. Většina vysídlených lidí tak pokračuje dále na západ.