Nejmladší bojovnice s ebolou

Článek vznikl pro nové vydání našeho časopisu Bez hranic. Můžete si ho poslechnout také v audio verzi.

Nubia – jméno a příběh, na které nikdy nezapomenu. Ani po víc jak deseti letech. Závan radosti uprostřed největší ebolové krize.

V říjnu roku 2015 přišla do našeho centra pro léčbu eboly v guinejském Konakry žena jménem Mamasta v sedmém měsíci těhotenství. Bylo to v době největší epidemie krvácivé horečky, kterou lidstvo dosud zažilo. Mezi lety 2014 a 2016 se nakazilo téměř 29 tisíc lidí a přes 11 tisíc jich zemřelo.  

Během porodu zemřela i Mamasta. Snad všichni počítali s tím, že záhy přijde o život i čerstvě narozená holčička. Novorozenci s ebolou umírali během 24–48 hodin po narození. Žádný do té doby nepřežil.  

„Byli jsme strašně frustrovaní smrtí matky, a tak jsme se rozhodli, že vynaložíme obrovské úsilí na záchranu dítěte. Její virová nálož (množství viru v těle, pozn, ed.) nebyla první den tak vysoká, tak jsem si pomyslela: ‚Bude žít!‘ Měla jsem strašnou radost, dalo mi to naději. Čtyři dny po narození se objevila horečka a morálka týmu klesla, všichni měli velké obavy,“ vzpomínala tehdy naše lékařka Marie Claire Kolié.  

První měsíc strávila holčička v izolaci bez kontaktu s kýmkoliv ze své rodiny. Obklopoval ji pouze tým lékařů a sester v ochranných oblecích. Díky intenzivní péči a experimentální léčbě se holčička uzdravila a stala se prvním novorozencem, který přežil ebolu. Rodina ji pojmenovala Nubia podle portugalské zdravotní sestry Lékařů bez hranic, která se o miminko starala.  

Následovaly další dobré zprávy – v roce 2016 se potvrdila účinnost prvních vakcín proti ebole a nejhorší epidemie krvácivé horečky ve všech třech zasažených zemích postupně skončila.

Přesně takové zprávy a pozitivní příběhy potřebujeme, přesně kvůli nim svoji práci děláme. Mohou vznikat jenom díky vám a my vám za to moc děkujeme.