Lékaři bez hranic mají v Česku kancelář již 20 let

• Česká kancelář vznikla 30. října 2006 s podporou sekcí organizace v Ženevě a Vídni. Slavnostně se otevřela 24. ledna 2007.
• Celkem poslali dárci a dárkyně z Česka na projekty Lékařů bez hranic od jejího založení do konce roku 2025 přes 1,2 miliardy korun. Pomohli tak lidem v 54 zemích.
• Více než 200 Čechů a Slováků k letošnímu červenci vyjelo na zhruba 700 misí do nejnáročnějších krizových oblastí světa.

"Když se otevírala česká kancelář, byla jsem zrovna na misi v Kolumbii. Byla jsem z toho nadšená. Konečně někdo bude propagovat práci Lékařů bez hranic i v Česku, napsala jsem si do deníku,“ vzpomíná Terezie Hurychová, zdravotní sestra a jedna z prvních českých zdravotnic na misích Lékařů bez hranic. „Byli jsme jako rodina,“ vzpomíná. „Ale bylo to nejisté – nikdo nevěděl, jestli česká kancelář přežije.“

Dnes už je jasné, že se česká kancelář stala pevnou součástí renomované mezinárodní organizace, která přispívá k tomu, aby se o krizích a jejich dopadech dozvídala i veřejnost v Česku a na Slovensku. 

„Solidarita Čechů a Češek je velká. Dary se rok od roku zvyšují, což podle mě vypovídá o tom, že nejsme země, kde by bylo lidem utrpení druhých lhostejné,“ říká současný ředitel Lékařů bez hranic v ČR Tomáš Bendl.

Pomoc díky českým dárcům

Nejvíce prostředků českých dárců putovalo za poslední dvě dekády do Jižního Súdánu, Jemenu, Konžské demokratické republiky, Iráku a na Ukrajinu. Celkově Lékaře bez hranic k 31.prosinci 2025 podpořilo zhruba 300 tisíc darujících, z nich 31 tisíc byli pravidelní dárci. Podle PAQ Research jsou Lékaři bez hranic pátou nejznámější organizací z přibližně 115 tisíc aktivních neziskovek, které mají v Česku registraci. 

Češi a Slováci v terénu

Já jsem vždycky říkal, že jsem z těch misí dostal víc, než jsem tam dal. Byť jsem tam dal dost. Ale zpátky jsem dostal opravdu hodně,“ shrnuje své působení na misích gynekolog a porodník Ondřej Šimetka, který stál u zrodu české kanceláře.

Nejčastěji lidé pracovali v Jižním Súdánu, Jemenu, Konžské demokratické republice, Iráku a Afghánistánu. Z 52 % se jednalo o lékaře či lékařky a další zdravotnické profese, například farmaceuty, zdravotní sestry, porodní asistentky a laboratorní pracovníky.

Zbylých 48 % představovaly profese v oblasti řízení lidských zdrojů, financí, komunikace, logistiky a jiných technických odborností. Průměrná délka mise byla 4,5 měsíce. 

Přímo v české kanceláři od jejího vzniku pracovalo celkem přes 100 zaměstnanců a ve vedení se vystřídali čtyři ředitelé: Richard Walker, Pavel Gruber, Sylva Horáková a Tomáš Bendl. 

Mapy, které pomáhají zachraňovat životy

Kvůli pomoci v krizových oblastech ale není vždy nutné vyjet za hranice. Přes projekt Missing Maps dobrovolníci přetvářejí satelitní snímky do map. Tato data pomáhají týmům v terénu například plánovat očkovací kampaně, reagovat na přírodní katastrofy nebo epidemie. Od roku 2016 do dnešního dne se v Česku a na Slovensku konalo více než 290 mapathonů. Komunita mapperů čítá přes 1700 lidí. 

Přinášení svědectví

Vedle poskytování zdravotnické a humanitární pomoci přinášejí Lékaři bez hranic také svědectví z míst, kde působí. Upozorňují na situace, které by jinak zůstaly mimo pozornost českých médií, a dávají hlas lidem, jejichž zkušenosti se do veřejné debaty běžně nedostávají. Právě to se snaží dlouhodobě naplňovat i česká kancelář. „Princip svědectví je neoddělitelnou součástí naší práce. Jeho cílem není jen upozorňovat na opomíjené humanitární krize, ale také vyžadovat odpovědnost od těch, kteří mají moc věci měnit. Neutralita pro nás nikdy neznamenala mlčení. Stále častější porušování mezinárodního humanitárního práva, včetně útoků na zdravotníky či blokování a kriminalizace humanitární pomoci, nesmí zůstávat bez odezvy,“ dodává Bendl. 

Lékaři bez hranic (MSF) poskytují nezávislou, nestrannou a neutrální pomoc lidem zasaženým konflikty, epidemiemi, přírodními katastrofami nebo vyloučeným ze zdravotní péče. Financují je individuální dárci, firmy či nadace. Od vlád, včetně té české, podporu nepřijímají. Zdravotnickou a humanitární organizaci v roce 1971 ve Francii založila skupina lékařů a novinářů. V roce 1999 získala Nobelovu cenu za mír. Dnes má na celém světě přes 67 000 zaměstnanců a působí ve více než 70 zemích.