Během necelých pěti týdnů počet nemocných, u kterých se nákaza potvrdila, vzrostl na trojnásobek, z 650 na více než 2 000. Počet mrtvých stoupl za stejné období více než pětkrát, ze 130 na zhruba 750.
Provincie Ituri v severovýchodní části země, která je epicentrem současné epidemie, zároveň čítá na 90 % všech potvrzených případů.
Tato epidemie způsobená virem Bundibugyo je třetí největší epidemií eboly, která byla kdy zaznamenána. Zároveň se šíří vůbec nejrychleji.
Lékaři bez hranic vyzývají k okamžitému navýšení zdravotnické pomoci v zasažených oblastech. Prodlení může stát další životy.
„Stále jen doháníme šíření epidemie, místo abychom dokázali být krok napřed. Stále více lidí podléhá nákaze, rodiny dál přichází o své blízké. Epidemii je těžší dostat pod kontrolu. Potřebujeme silnější a lépe koordinovanou mezinárodní podporu, abychom mohli jednat rychleji a zlepšit přístup k péči pro pacienty s ebolou, ale i k dalším nezbytným zdravotnickým službám,” říká Trish Newport, krizová manažerka Lékařů bez hranic v Kongu.
Virus se v zemi dále šíří do nových oblastí. Současná epidemie již překročila polovinu počtu případů z posledního šíření nákazy, které trvalo téměř dva roky (2018–2020). V komunitách žijících mimo velká města existuje jen omezený přístup k lékařské péči. Tamní zdravotnický systém je přetížený stejně jako jednotlivá centra pro léčbu eboly.
„V Mongbwalu jsme každý den svědky smrtelných následků nedostatečné podpory,“ říká Ayokunnu Raji, vedoucí zdravotního programu Lékařů bez hranic. „V léčebném centru pro ebolu stále přijímáme pacienty v kritickém stavu, kteří mají jen malou šanci na přežití. Od zahájení našich aktivit v boji proti ebole jsme ošetřili 57 přeživších, ale více než 110 pacientů zemřelo. Navýšení národní i mezinárodní pomoci by pomohlo zabránit dalšímu šíření nemoci a ztrátám na životech.“
S místním ministerstvem zdravotnictví spolupracují ve východní části Konga i další zdravotnické organizace, přesto je dosavadní reakce nedostatečná.
„Ve městě Bunia je léčebné centrum pro ebolu Elikiya s kapacitou 90 lůžek téměř vždy plně vytíženo. Lidé nám říkají, že raději čekají doma a přijdou až tehdy, když se uvolní místo,“ říká Sylvie Kaczmarczyk, krizová koordinátorka Lékařů bez hranic v Bunii. „V důsledku toho k nám přicházejí pacienti pozdě a jsou již v kritickém stavu. Je zdrcující si uvědomit, že se mnoha úmrtím dalo zabránit včasnou diagnózou a přístupem k péči.“
Překážky v navýšení reakce
Systém epidemiologického dozoru je v Kongu navržen tak, aby včas odhaloval případy prostřednictvím komunitních sítí a místního zdravotnického systému. Současná epidemie však, v kombinaci s řadou dalších zdravotních hrozeb, přivedla tento systém na hranici jeho možností. Zásadní je i rozšíření testování, trasování kontaktů, osvěta a budování důvěry v komunitách.
Nasazení většího počtu specializovaného personálu a jeho střídání však komplikuje také omezení pohybu, včetně uzavření hranic, požadavků na samokontrolu a opatření týkajících se humanitárního personálu, která uplatňují úřady v Kongu a dalších zemích.
Ebola je navíc jen jednou krizí z mnoha. Boj se současným šířením nákazy probíhá v kontextu reálných bojů dlouhodobého ozbrojeného konfliktu a vysídlování obyvatel. Hrozba nebezpečí nadále omezuje přístup do některých komunit, zatímco týmy Lékařů bez hranic musí reagovat i na další naléhavá onemocnění, včetně cholery a malárie. Situaci může zkomplikovat blížící se období dešťů, což bude znamenat jen další přítěž pro už tak ochromený zdravotnický systém.
„Pouze důrazná lékařská reakce, která skutečně odráží rozsah potřeb v terénu, může zabránit tomu, aby se z této epidemie stala krize, kterou již nebudeme schopni zvládnout,“ dodává Trish Newport.
Lékaři bez hranic v současné době provozují sedm center pro léčbu eboly a více než 15 izolačních jednotek v provinciích Ituri, Severní Kivu, Jižní Kivu a Tshopo s celkovou kapacitou více než 430 lůžek. Od začátku epidemie přijaly týmy Lékařů bez hranic více než 968 pacientů, včetně 357 potvrzených případů a podílely se na zotavení 116 přeživších po specializované léčbě. Kromě toho podporují ministerstvo zdravotnictví v oblasti monitoringu a detekce nákazy, zapojení komunit, školení zdravotníků a zajištění přístupu k dalším nezbytným službám. Z Kinshasy i ze zahraničí byly dodány stovky tun zdravotnického materiálu a vybavení. Na boji s epidemií se v současné době podílí více než 2200 pracovníků Lékařů bez hranic, včetně 800 zaměstnanců tamního ministerstva zdravotnictví podporovaných organizací.