Haiti: Sexuální násilí taktikou teroru, střety v ulicích blokují přístup do nemocnic

• Od přelomu roku v metropoli Port-au-Prince prudce vzrostly střety mezi haitskou policií a ozbrojenými skupinami. Dochází k nim zejména v hustě obydlených čtvrtích, které mají ozbrojenci pod kontrolou. 
• Tisíce civilistů musí denně čelit střelbě i dronovým útokům a zůstávají tak uvězněni ve svých domovech.  
• Nárůst násilí přetěžuje všechna zařízení Lékařů bez hranic ve městě. Kvůli probíhajícím bojům se mnozí vážně zranění nemohou dostat do nemocnice včas, což může mít fatální důsledky. 
• Roste také počet obětí sexuálního násilí. Podle nové zprávy Lékařů bez hranic se na specializované klinice, kterou organizace provozuje, příjem pacientů za poslední čtyři roky téměř ztrojnásobil. 

„Už několikrát se stalo, že jsme kvůli střetům mezi policií a ozbrojenými skupinami nemohli jít do práce a museli jsme si se vším poradit na dálku z domu. Kvůli násilnostem v centru Port-au-Prince a zablokovaným silnicím jsme se navíc během prvních tří měsíců mé mise vůbec nemohli dostat na náš projekt v Carrefouru,” popisuje Jakub Kacíř, personální a finanční manažer Lékařů bez hranic na Haiti.  

Denně na překážky související s násilím v ulicích narážejí tisíce tamních obyvatel. „V oblasti, kde žiju, nejsou žádné nemocnice ani dostupné léky. Je tam několik lékařů, ale sotva mají dostatek prostředků na základní ošetření ran,“ dodává pětatřicetiletý Anderson, obchodník s kuchyňskými potřebami a pacient Lékařů bez hranic. Do nemocnice v Tabarre — jedné z posledních traumatologických zařízení v metropoli, které je schopno poskytnout bezplatnou chirurgickou péči — byl přijat začátkem ledna poté, co byl při návratu domů postřelen do paty. „Sanitky sem nejezdí. I mototaxi často odmítají zraněné převézt, protože se bojí, že na ně taky zaútočí,“ vysvětluje.  

Kvůli hrozbám a přímým útokům na sanitky i pacienty museli vlastní provoz záchranné služby před rokem zastavit i Lékaři bez hranic. 

„Pacienti přichází ve zhoršeném stavu, protože dřív se k nám nemají šanci dostat,“ uvádí Dembélé Dionkounda, lékař a koordinátor zdravotnických aktivit Lékařů bez hranic v nemocnici Tabarre. „Během ledna se většina hospitalizací souvisejících s násilím týkala konkrétně střelných poranění, často vážných otevřených zlomenin nebo poranění břicha.“ 

V roce 2025 nemocnice Tabarre přijala 700 pacientů s násilnými zraněními – v téměř 90 procentech z nich šlo o střelná zranění. Mezi nimi bylo skoro 200 žen a 50 dětí mladších čtrnácti let.  

Pouliční přestřelky

Střety mezi policií a ozbrojenými skupinami se začátkem ledna vyostřily i v hustě osídlené čtvrti Bel Air. Kromě Lékařů bez hranic v této oblasti nepůsobil nikdo další. Týmy zde provozovaly jednou týdně kliniku, kde zdravotníci denně poskytovali základní ošetření. Budova bývalé školy, kterou Lékaři bez hranic využívali ke svým aktivitám, se ale 6. ledna stala bojištěm, na kterém uvázlo sedm komunitních pracovníků. Ukrývali se několik hodin, než se jim podařilo utéct do bezpečí. O něco později se tam však objevil i bývalý terénní zdravotník s vážným zraněním. Kvůli pokračujícím bojům nebylo možné mu poskytnout první pomoc. Zemřel před branou budovy. Organizace proto musela v této čtvrti dočasně přerušit svou práci.

Sexuální násilí 

V Port-au-Prince od roku 2022 prudce vzrostlo také sexuální násilí. Je systematicky využíváno k zastrašování komunit a podle nové studie Lékařů bez hranic nepřiměřeně zasahuje ženy a dívky. Ty tvořily 98 procent ze 17 tisíc pacientů, kterým týmy organizace od vzniku specializované kliniky v roce 2015 poskytly lékařskou a psychosociální péči.  

Podle studie došlo také k šokujícímu nárůstu brutality. Skoro 60 procent přeživších, které od roku 2022 vyhledaly v centru pomoc, uvedly, že byly znásilněny více členy ozbrojených skupin. Přes 100 pacientek bylo napadeno deseti nebo více útočníky najednou. 

„Bili mě, až mi vyrazili zuby,“ popisuje jedna z přeživších. „Ti tři mladíci mohli být mí synové… Když jsem odmítla se s nimi vyspat, uhodili mě a já spadla. Kopali mě do zad… pořád mě to bolí, i když to jsou už měsíce. Poté, co znásilnili mě, to samé provedli i mé dceři… a zbili mého manžela.“ 

Pro přeživší existují jen omezené služby. Často také nemají možnost dorazit na kliniku bezprostředně po napadení, což zhoršuje šanci zabránit přenosu HIV nebo vzniku nechtěného těhotenství.  

„Voláme po rozšíření přístupu ke komplexní lékařské a psychosociální péči zdarma. (…) Rovněž je nesmírně důležité uznat rozsáhlý charakter sexuálního násilí a jeho záměrné využívání ozbrojenými skupinami k ovládání a podmanění žen a dívek,“ zdůrazňuje Diana Manilla Arroyo, vedoucí mise Lékařů bez hranic na Haiti.