Evropa neplní svou povinnost zachraňovat životy na Středozemním moři

V pondělí 31. srpna 2026 zachránila naše pátrací a záchranná loď Oyvon 18 lidí v nouzi. Většina z nich pocházela z Eritrey. Bylo mezi nimi i 12 dětí bez rodičů nebo jiného doprovodu. Stalo se tak v pátrací a záchranné oblasti u Malty a přeživší byli v úterý 1. září 2026 převezeni do Trapani na Sicílii, které italské úřady určily jako bezpečné místo pro vylodění.  

„Lidé, které jsme zachránili, opustili Libyi před více než 24 hodinami. Když jsme se k nim dostali, byli vyčerpaní, unášeni proudem v mezinárodních vodách a bez paliva,“ říká Leah Kenny, koordinátorka humanitárních záležitostí na palubě lodi Oyvon.  

Středomořská trasa je pro migranty stále smrtící 

Podle Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) je plavba přes Středozemní moře už více než deset let jednou z nejnebezpečnějších migračních tras na světě. „Od roku 2015 bylo ve Středozemním moři zaznamenáno více než 35 000 mrtvých nebo pohřešovaných osob, přičemž toto číslo pravděpodobně ani zdaleka neodráží skutečný rozsah této tragédie,“ dodává Kenny. 

Jako Lékaři bez hranic provádíme pátrací a záchranné operace v centrální části Středozemního moře od roku 2015. Od této doby jsme na devíti různých plavidlech zachránili více než 94 000 lidí. 

„Lidé na útěku čelí na migračních trasách i na moři rostoucímu násilí, včetně nebezpečných a násilných zadržení,“ vysvětluje Claire San Filippo, zástupkyně našich záchranných operací na moři. „Humanitární záchranné lodě jsou také vystaveny obtěžování, zastrašování a ozbrojeným útokům, často ze strany libyjské nebo tuniské pobřežní stráže financované Evropskou Unií, což ohrožuje jak přeživší, tak záchranné týmy. To je nepřijatelné.“ 

Omezující migrační politika nadále ohrožuje životy 

Současná politika Evropské unie, která omezuje činnost záchranných lodí nebo kriminalizuje neziskové organizace, nezabrání lidem v pokusech o přeplavení. Záchranné lodě nejsou důvodem, proč se vydávají na nebezpečnou cestu. Odcházejí, protože doma nejsou v bezpečí.   

Evropské vlády musí přestat přenášet odpovědnost za řízení migrace na třetí země, včetně vybavování a financování jejich pobřežních stráží za účelem zadržování a navracení lidí na moře. „Pro některé z lidí, které jsme zachránili, to nebyl první pokus o přeplavení,“ říká Kenny. „Už dříve byli zadrženi a násilně vráceni do Libye libyjskou pobřežní stráží financovanou Evropskou unií. Libye není bezpečným místem a podpora Evropské unie pro operace, které tam lidi vracejí, je vystavuje riziku závažného porušování lidských práv. To je v přímém rozporu s principem nenavracení, k němuž jsou členské státy EU zavázány.“ 

Naše týmy vyslechly nespočet svědectví o tom, jak ti, kteří byli násilně navráceni do Libye, čelí koloběhu svévolného zadržování, násilí, mučení a vydírání. Nejedná se o bezpečnou ani legální reakci na migraci. 

To vše je důsledkem smrtící politiky Evropské unie a jejích členských států. Záchrana lidského života by neměla být vnímána jako kontroverzní věc. Je to právní povinnost, stejně jako lidská a etická povinnost, Evropa v tom však selhává.