Sexuální násilí v Kamerunu. Osud Violet

Obětem sexuálního násilí mohou hodně pomoci i jednoduché kroky. Psycholog Raimund Alber popisuje, jak se jeho tým staral o malou Violet a její rodinu v Kamerunu.

Upozornění: Tento blog zmiňuje sexuální násilí na dětech.

Toto je moje druhá mise s Lékaři bez hranic na severozápadě a jihozápadě Kamerunu, kde zuří ozbrojený konflikt.

Násilí mezi vládními silami a separatistickými ozbrojenými skupinami se během posledních let vystupňovalo. Nepokoje mají přímý dopad na místní komunity, ale nejsou jediná příčina jejich utrpení.

Místní lidé musí prchat ze svých domovů, čelit chudobě, rozvratu podpůrných rodinných vztahů, narůstající beznaději a neustále přítomnému násilí.

Pro někoho se může hranice mezi dobrem a zlem stírat. A v nefunkčním soudním systému se dříve výjimečné trestné činy stávají téměř běžnými.

Rád bych se s vámi podělil o příběh jedné z našich pacientek, která přežila sexuálního násilí. Nedopustily se ho ozbrojené skupiny, které často používají znásilnění jako válečnou zbraň, ale člen její komunity. Další zbytečná oběť z nekonečné řady dívek, žen, chlapců a mužů, kteří představují nevyhnutelné následky společnosti zamořené násilím.

Kritický případ

Je pondělí. Město duchů. Prázdné ulice. Vzkaz je jasný. Zůstaňte doma, nebo vás potrestáme! Ozbrojenci tyto pravidelné lockdowny uplatňují každé pondělí. Výjimku mají zdravotníci na cestě do práce a naše sanitky.

Před několika minutami zazvonil našemu vedoucímu lékaři telefon. Na pohotovosti máme speciální situaci.

Volám Madam Bridget, naší vedoucí porodní asistentce. Když zvedne telefon, říkám: „Máme kritický případ.“

Odpovídá: „Hned tam budu!“

Vyděšené oči

Po příjezdu do nemocnice hned zamířím na pohotovost. Vidím ženu a dívku trpělivě sedět na lavičce v čekárně. Pomalu k nim přistoupím, pozdravím a představím se.  Žena mě také pozdraví.

Dívka sedí velmi blízko ženy a visí jí ruce. Předpokládám, že je to její matka. Jen se pokradmu podívá, kdo jsem, a svůj pohled rychle zase skryje. Má vyděšené oči.

Vysvětluji, že musíme počkat na Madam Bridget a pak spolu můžeme jít do ordinace. Pět minut čekání se zdá jako nekonečno. Mlčím. Teď není chvíle ani prostor na hovor.

Uleví se mi, když vidím Madam Bridget přicházet. Někdy je ticho náročné. Konečně vstupujeme do naší speciálně vybavené ordinace, posadíme se a zavřeme dveře.

Představení se

„Jmenuju se Raimund a toto je Madam Bridget. Jsem psycholog a Madam Bridget je porodní asistentka. Rádi bychom si s vámi sedli, zjistili, co se stalo a jak vám můžeme co nejlépe pomoci. Souhlasíte obě s tím, že tady budeme všichni čtyři?” ptám se.

Matka přikývne. Dívka mlčí.

Objasňuji, že s jejich souhlasem Madam Bridget je prohlédne a když to bude třeba, poskytne různou léčbu. Zdůrazňuji, že jim chci pomoci v tom, co a jak dál.

Přál bych si, abychom tady už měli ženu – psychosociální poradkyni. Ve většině případů je to pro pacientky jednodušší. Ale teď jsem tady jen já. Snažím se tedy být obzvlášť opatrný při pokládání otázky, jestli jim moje přítomnost nevadí.

Violet

Žena je matka té holčičky, které je méně než 10 let. Vysvětluje nám, že v sobotu odpoledne si Violet* začala stěžovat na bolest vagíny. Nechtěla ale říct, co se jí stalo. Žena dívku bila, dokud se jí nepřiznala. Když ten den ráno matka pracovala na farmě, její přítel z dívky strhl spodní prádlo a „svou kůži přitiskl na její“.

Když ho konfrontovali s tím, co dívka řekla, muž se obrátil na vesnickou radu. Oznámil, že dívka lže a že její matka chce jen zničit jeho pověst. Aby dokázal, že není ten násilník, vzal obě ženy dnes ráno do nemocnice.

„Cože, on je tady?!” ptám se překvapeně.

„Ano, je venku. Je to ten muž ve svetru,” odpoví matka.

Madam Bridget říká, ať jdu za ním a promluvím si s ním.

„Měli bychom ho otestovat na HIV. Já mezitím dívku prohlédnu,” říká.

Odcházím z ordinace.

„Nejsem policista ani soudce“

Blížím se k muži ve svetru a mám pocit, že se dusím. Jsem nervózní. Nikdy předtím jsem nemluvil s podezřelým násilníkem. Točí se mi hlava a cítím narůstající hněv. Dívám se na něj a nemohu přestat myslet na tu dívku a na to, co nám řekla její matka.

„Přestaň!“ Říkám si sám sobě. „Nejsem policista ani soudce. Mým úkolem tady je pomáhat.“

Zhluboka se nadechnu a představím se. Mluvíme spolu na klidném místě. Důvěrně. Přísahá, že je nevinný. Souhlasí s otestováním na HIV. Pak odcházím.

Další hluboký nádech a výdech.

Když se vracím do ordinace, Madam Bridget vyjde ven a stručně mi shrne výsledky svého vyšetření. Jsou jasné. Zvedá se mi žaludek.

Znovu se zhluboka nadechnu a vydechnu.

Další kroky

Madam Bridget se vrací zpátky, aby dívce podala profylaxi proti tetanu, žloutence typu B a několika sexuálně přenosným infekcím, včetně HIV.

Znovu se ptám, jestli můžu vstoupit do ordinace. Matka přikývne. Dcera mlčí. Žádný oční kontakt. Zůstávám od ní v bezpečné vzdálenosti.

S matkou mluvím o tom, co chce dělat dál. Jestli s nimi domnělý násilník pořád žije, jestli existují nějaké možnosti, jak zajistit bezpečí její i dcery a jestli by se měla obrátit na policii nebo všechno nechat na tradiční radě.

Normální chování v nenormální situaci

Vykládám jí, jak se může její dcera v následujících dnech a týdnech chovat a že takové chování je v této nenormální situaci normální.

Může mít noční můry, být hodně nervózní a až příliš se vázat na matku. Také už možná nebude chtít opouštět dům nebo být sama. Může se začít v posteli znovu pomočovat.

Mohla by být i agresivní vůči sobě nebo ostatním, stáhnout se do sebe, přestat si hrát, být smutná a tichá. Asi se začne ptát na to, co se stalo, nebo na nějaké jiné sexuální téma.

Možná, že si bude s někým jiným přehrávat to, co se stalo to odpoledne. Může se odehrát jakákoliv zjevná změna v porovnání s tím, jaká byla předtím.

Zdůrazňuji, že teď potřebuje především hodně pozornosti, lásky a ochrany. Také vysvětluji, že bití a trestání dívce nepomůže se lépe s celou situací vyrovnat. S matkou probíráme jiné rodičovské přístupy, které by mohla použít.

Nepatrný úsměv

Dívka se mnou stále častěji navazuje oční kontakt. Vidím, jak se zadívala na jednu z velkých plastových krabic naplněných hračkami, potřebami na malování a balónky.

Když matce říkám, jak skvělé a důležité bylo, že dnes přišly do nemocnice, a jak důležité je chodit i na další kontroly, opatrně přisunuji krabici blíž k dívce a pak z bezpečné vzdálenosti odklopím víko.

Violet nemůže spustit oči z malé krabičky s pastelkami. Něžně se k ní obrátím a zeptám se, jestli si ráda vybarvuje. Její matka mi překládá, protože holčička mluví jen tzv. pidžin angličtinou (směsice angličtiny a jazyka nebo jazyků původních obyvatel). Violet váhavě přikývne.

Snažím se, aby pochopila, že si může krabičku s pastelkami a jeden z bloků vzít a kreslit si. Rychle věci vezme a přitiskne si je na hrudník, jako kdyby chtěla ukázat, že teď přece patří jí. Na jejím obličeji vidím nepatrný úsměv.

Pochyby

Když odchází, slíbí nám, že příští týden přijdou znovu na přeočkování a kontrolu, jak se Violet daří. Matka nemá telefon, ale v oblasti, kde rodina žije, stejně téměř není signál.

Když vidím matku, dívku a muže ve svetru společně odcházet z nemocnice, začínám pochybovat. Udělali jsme všechno, co jsme mohli? Je teď dívka v bezpečí? Můžeme a měli bychom zavolat policii, když zde spravedlnost není zadarmo a oběti můžou kvůli stigmatizaci trpět ještě více? Opravdu jsme jednali v nejlepším zájmu naší pacientky?

Nemohl jsem tušit, že se o pár dní později sejde vesnická rada a rozhodne o vině a trestu. Muž ve svetru musí zaplatit 10 bas piva, běžný trest za zločiny řešené bez policie. A kdo to pivo dostane? Vesnická rada. Složená jen z mužů.

Nová rodina

Violet a její maminka jsou po týdnu zpátky. Matka nám vysvětluje, že po tom dni v nemocnici se Violet postupně vrátila k tomu, jaká byla dřív.  Raději ji ale nenechává samotnou a obě dvě jsou teď si velice blízké. Violet si hraje s dětmi v sousedství a je normálním dítětem v této velmi nenormální situaci.

Žijí teď jako nová rodina spolu s její babičkou. Požádáme je, aby za námi v příštích týdnech znovu přišly.

Sexuální násilí má dopad na miliony lidí po celém světě. Může brutálně otřást životy žen, mužů a dětí. Považuje se za naléhavý lékařský případ. Psychosociální následky mohou člověka trápit dlouhá léta, vést k závažným psychickým obtížím a někdy až k sebevraždě.

Ale nemusí to tak být.

Šance se uzdravit

Už jen včasná, i když jen základní intervence, jako je poradenství rodinám o vytvoření bezpečného a pečujícího prostředí, může hodně napomoci zotavování se a případně i zabránit devastujícím následkům v budoucnu.

Čas ukáže, jak se Violet se svým traumatem vyrovná. Vyroste, stane se z ní dospívající a pak dospělá žena. Možná bude mít zdravý a láskyplný vztah s partnerem, založí rodinu a povede „normální“ život. Nic z toho není v našich rukách. Ale chci věřit tomu, že můžeme pomoct dát jí a její rodině šanci se uzdravit.

 

 

*Jména a další osobní údaje byly pozměněny nebo úplně vynechány. Úvodní fotografie je ilustrační a zobrazuje naše psychosociální aktivity pro děti všeobecné nemocnici ve městě Maroua v Kamerunu.