© MSF
11 Čvn 20 15 Čvn 20

Lékař z Jemenu: Na JIP pracuji přes 14 let. Co je pro mě nové, je rychlost, kterou tady lidé umírají

„Nejprve tu bylo mnoho dobrovolných zdravotních sester a doktorů,“ vzpomíná lékař Nizar Jahlan. „Když se ale dozvěděli, že do nemocnice přicházejí nemocní (pozn. nakažení COVID-19), všichni se vytratili.“ Takto začíná příběh šíření COVID-19 v jemenském hlavním městě Saná, kde Lékaři bez hranic podporují ministerstvo zdravotnictví v provozu hlavního centra určeného pro léčbu nového typu koronaviru. V následujících týdnech tuto podporu rozšíří.

„Zpočátku jsme čelili mnoha překážkám, v nemocnicích chybělo téměř vše potřebné, ale co jsme mohli, jsme dopravili – léky, osobní ochranné pomůcky – abychom mohli začít s aktivitami,“ říká Jahlan, který je manažerem lékařských aktivit v projektu. „Pak jsme ale narazili na problémy při hledání doktorů a zdravotních sester ochotných pracovat v nemocnici.“

 „Jde o zvláštní směsici strachu a popírání přítomnosti viru,“ říká Claire HaDuong, vedoucí mise Lékařů bez hranic v Jemenu. „Lidé si nechtějí připustit možnost, že by sem mohl dorazit nebo že už se síří. Jakmile se ale setkají s nemocným, začnou panikařit. Je to ale také země, která téměř úplně postrádá prostředky pro to, aby čelila šíření této nemoci, takže je pochopitelné, že lidé mají strach.“     

Dlouho už je bohužel zjevné, že se virus šíří celým Jemenem. Intenzivní jednotka v Saná s 15 lůžky byla v posledních čtyřech týdnech povětšinou plná a úmrtnost na ní byla vysoká. Naše týmy ošetřily stovky pacientů s dýchacími problémy v našich centrech zaměřených na COVID-19 v Saná a Adenu. Pacienty jsme také přijímali v dalších zařízeních, která provozujeme či podporujeme, na severu Jemenu (v Hadža, Khamiru, Ibbu, Haydanu a Hudajdá), i když v mnohem menším měřítku.

 „Na jednotkách intenzivní péče pracuji přes 14 let. Co je pro mě nové, je rychlost, kterou tady lidé umírají,” pokračuje Jahlan. „Na ambulanci přijdou pěšky, ale už úplně bez kyslíku, aniž by si to uvědomovali, a zemřou v překvapivě krátkém čase. To je šokující.“

 „Bohužel se zdá, že toto je vedlejší produkt strachu z viru,“ vysvětluje HaDuong. „Lidé oddalují příchod do nemocnice a pak už je příliš pozdě a je nesmírně náročné je zachránit. Říkáme lidem: většina nakažených virem má mírné příznaky, ale prosím, pokud máte obtíže s dýcháním, přijďte k nám raději dříve než později.“

Lékař Jahlan teď ví až příliš dobře, jak se pacienti cítí: po týdnech práce v léčebném centru s vážně nemocnými pacienty, se také začal cítit špatně. „Myslím, že to bylo jedno z nejnáročnějších období mého života,“ říká. „Cítil jsem, že jenom lapám po dechu, bál jsem se, že umírám, měl jsem vysokou horečku.“ Nejprve se o něj starala jeho žena. Poté ale také onemocněla. Oběma se teď naštěstí daří lépe, Jahlan si ale uvědomuje, že mnozí neměli takové štěstí. „Řada mých přátel, hlavně lékařů, onemocněla.“

 „Jemenský zdravotnický systém se kvůli pěti letům bojů z velké části zhroutil,“ říká HaDuong. „COVID-19 teď tu zkázu dokončil. Mnoho nemocnic ze strachu z viru nebo kvůli nedostatku personálu a osobních ochranných pomůcek zavřelo. Hodně lidí zemře na virus, ale obáváme se, že zemře i mnoho dalších, jejichž smrti by se dalo předcházet, zkrátka proto, že zdravotní péče není dostupná.“

Lékaři bez hranic dělají všechno pro to, aby udrželi v chodu své běžné zdravotnické projekty a zároveň reagovali na šíření COVID-19 v zemi. Stále je však velmi obtížné dopravit na místo zásoby a spolupracovníky a potřeby jsou tak obrovské, že je jedna organizace nemůže pokrýt. „Této krizi nemůžeme čelit sami,“ dodává HaDuong s tím, že OSN i dárcovské země by měly Jemenu pomoci prostřednictvím humanitárních organizací. Práci by ale podle ní měly usnadnit i místní úřady, například tím, že zmíněným organizacím, které proti COVID-19 bojují, usnadní dopravu personálu i materiálu.

Doktor Jahlan se nyní, po zotavení z viru, připravuje na návrat do práce. „Mnoho mých přátel a kolegů bylo šokovaných tím, že bych se vrátil do práce v léčebném centru pro COVID-19,“ říká. „Ptali se mě, jestli jsem se nezbláznil. Řekl jsem jim, že teď jsem ještě více motivovaný než kdy jindy, protože teď, po tom, co jsem onemocněl, vím, jak moc tito pacienti tím virem trpí a jak moc nás potřebují.“

{{{ labels.morehistories }}}