28 Pro 16 15 Zář 17

Zkrocení zlé epidemie

Od března 2014 bojovali Lékaři bez hranic s epidemií eboly, která je jednou z nejnebezpečnějších chorob na světě. Starali se o léčbu více jak 10 tisíc nakažených, zajišťovali prevenci šíření nemoci, poskytovali osvětu místním komunitám a pomáhali přeživším, kteří nejenže trpěli zdravotními i psychickým problémy, ale také čelili stigmatizaci a diskriminaci. Jsme moc rádi, že většinu těchto problémů se podařilo vyřešit a po více jak dvou a půl letech od oficiálního vyhlášení epidemie eboly, jsme mohli uzavřít poslední projekty v západní Africe, ve kterých jsme pečovali o přeživší této zákeřné nemoci.

Při poslední epidemii eboly v západní Africe se nakazilo téměř 29 tisíc lidí, přes 11 tisíc z nich zemřelo. Nemoc rozdělila rodiny, zničila celé komunity, zdevastovala ekonomiku a způsobila kolaps zdravotnického systému, což zapříčinilo ještě větší ztráty na životech. Šokující počet obětí byl umocněn zoufale pomalou mezinárodní reakcí.

Rozsah epidemie přinutil Lékaře bez hranic spustit jednu z největších operací. Naši spolupracovníci pracovali od začátku epidemie v nejhůře zasažených zemích – v Guineji, Libérii a Sieře Leone. Stavěli centra pro léčbu eboly, poskytovali nemocným psychologickou pomoc, prováděli zdravotnickou osvětu, monitorovali situaci a dohledávali lidi, kteří přišli s nemocnými do kontaktu.


Od května 2015 byl několikrát oficiálně vyhlášen konec epidemie eboly v jednotlivých zemích, který byl však kvůli nově objeveným případům opakovaně odvolán. Naposledy vyhlásila Světová zdravotnická organizace konec epidemie 9. června 2016. Od té doby nebyl objeven žádný nový případ.

Vyléčením utrpení nekončí

Pro ty, kteří ebolu přežili, boj neskončil. Mnoho z nich trpělo zdravotními a psychickými problémy. Epidemie takového rozsahu tu ještě nebyla a lidé nevěděli, jakou pomoc přeživší a jejich blízcí potřebují, aby se dali opět dohromady. „Většina z nich trpěla fyzickými problémy jako je bolest kloubů, neurologické a zrakové potíže. Zároveň přeživší, jejich přátelé, rodiny a ošetřovatelé trpěli velkými psychickými problémy, včetně posttraumatického syndromu a depresí, způsobených tím, jak blízko se ocitli smrti,“ řekla Petra Becker, vedoucí mise v Libérii.

Lékaři bez hranic proto postavili kliniky pro přeživší ve třech nejvíce postižených státech. První otevřeli v lednu 2015 v Monrovii, v Libérii. Do srpna 2016 v ní poskytly 1500 lékařských konzultací. Druhou kliniku otevřeli v Conakry, v Guineji, kde se postarali o 330 přeživších a přes 350 jejich příbuzných. Obdobnou kliniku otevřeli ve Freetownu, v Sieře Leone, kde poskytli psychickou podporu a lékařskou péči více než 400 přeživším a jejich rodinám a uspořádali 450 podpůrných individuálních a skupinových sezení.


„Postupem času se závažnost psychických a fyzických problémů lidí zmenšovala. Přesto je mnoho přeživších velmi rozrušených, když ucítí chlor. Tento pach je okamžitě přenese zpátky do hororu, který zažívali v ebolových centrech,“ řekl Jacob Maikere, vedoucí mise v Sieře Leone.

Boj proti diskriminaci a stigmatizaci

Když se přeživší vrátili do svých komunit, čelili stigmatizaci. Lékaři bez hranic společně s dalšími organizacemi poslali týmy do postižených komunit, kde šířily osvětu a bojovaly proti stigmatizaci a diskriminaci. Například v Guineji Lékaři bez hranic poskytli individuální a skupinové sezení 18.300 lidem.

„Přes osvětové a informační kampaně je stigmatizace přeživších a jejich rodin přetrvávajícím problémem. Diskriminace má mnoho podob – lidé jsou propouštěni z práce, jejich rodiny, partneři a komunity se k nim otáčejí zády. To všechno dohromady narušuje jejich životy,“ říká Jacob Maikere.

Těžký úděl zdravotníků

„Utrpení způsobené epidemií eboly bylo nesnesitelné. Nemoc zanechala nesmazatelnou stopu na každém spolupracovníkovi Lékařů bez hranic, který vyrazil pomáhat do západní Afriky. Dopad na místní zaměstnance byl ještě větší – nejenže žili s každodenní hrozbou této nemoci, ale její zničující realitě čelili také v práci. Pro ty, kteří se nakazili, a pro jejich rodiny to bylo doslova peklo,“ řekl Brice de le Vingne, operační ředitel Lékařů bez hranic.

Zdravotníci pracující v nejvíce zasažených oblastech zaplatili vysokou cenu za svoji pomoc, mnoho z nich přišlo o život. Ti, kteří přežili, byli svědky nespočtu úmrtí a museli žít se strachem, že i oni by se mohli nakazit.


„Zdravotníci v Sieře Leone, Guineji a Libérii zachránili mnoho svých spoluobčanů před ebolou. Virus ale vyvolal mezi lidmi v komunitě takový strach, že na mnohé pohlíželi s podezřením nebo je dokonce diskriminovali, protože přišli do kontaktu s někým, kdo byl nemocný,“ řekl Ibrahim Diallo vedoucí mise Lékařů bez hranic v Guineji.

„Měli bychom pogratulovat všem lidem, kteří neúnavně přispívali k tomu, že tato ničivá a bezprecedentní epidemie skončila. Zároveň bychom si měli připomenout mnoho zdravotníků, kteří při boji s ebolou položili svůj život,“ řekl Brice de le Vingne.

Lékaři bez hranic předali následnou péči o přeživší

Koncem září Lékaři bez hranic uzavřeli své programy lékařské a psychické pomoci pro přeživší v Guineji, Sieře Leone a koncem roku také v Libérii. Většinu zdravotních problémů, které trápily přeživší, jako jsou zrakové potíže a problémy s klouby, se podařilo vyléčit. Pro ty, kteří nadále potřebují lékařskou pomoc, zajistili Lékaři bez hranic návaznou péči v národních zdravotních systémech či ve zdravotnických zařízeních jiných organizací.

Lékaři bez hranic pokračují v poskytování zdravotní péče v západní Africe

Lékaři bez hranic se nadále soustředí na uspokojování zdravotních potřeb zranitelných ve třech postižených zemích - v Guineji, Sieře Leone a v Libérii.

„Je potřeba posilovat zdravotní systém v postižených zemích, zlepšovat opatření proti šíření infekcí, rozvíjet monitorovací systém pro včasné odhalení potenciálních případů a pohotovostní systémy umožňující rychlou reakci na epidemii eboly či jiných nemocí. Země také potřebují plán pro poskytování léčby nemocí, které byly v době epidemie opomíjeny, jako je HIV a tuberkulóza, stejně jako preventivní opatření, která jsou prozatím na nízké úrovni,“ říká Mit Philips, poradce pro zdraví Lékařů bez hranic.

Čtěte také: Kolik stál Lékaře bez hranic boj s ebolou?

V Monrovii otevřeli Lékaři bez hranic pediatrickou nemocnici Bardnesville Junction. Od ledna do srpna 2016 poskytla 3280 ambulantních konzultací a hospitalizovala 88 pacientů včetně dětí. Jednotka péče o novorozeňata se postarala o 512 miminek.

Lékaři bez hranic nadále poskytují péči pacientům trpícím HIV v Conakry, hlavním městě Guineji, a provozují porodnici v oblastech Tonolili a Koinadugu v Sieře Leone. Organizace také zajistila pohotovostní zásoby, aby zdravotnické týmy mohly v budoucnu rychle reagovat na propuknutí epidemie eboly či jiných epidemických hrozeb. 

Seriál Dobré zprávy

Přehled pozitivních milníků roku 2016 z projektů Lékařů bez hranic

Čtěte také:

air max 90 essential sale

{{{ labels.morehistories }}}