09 Čvn 17 15 Zář 17

Očkovací kampaň proti meningitidě v Nigérii: „Musíte myslet i na to, jakou propisku použijete.“

„Když organizujete hromadnou očkovací kampaň podobnou té, kterou momentálně vedou Lékaři bez hranic proti meningitidě ve státě Yobe v severní Nigérii, musíte mít pod kontrolou i ten nejmenší detail,“ říká logistická koordinátorka Lékařů bez hranic Daniela Muñoz. Úspěšné naočkování 136 000 lidí za týden v odlehlých oblastech a při teplotách přesahujících 40°C vyžaduje pečlivé rozvážení i toho, jaká propiska bude kde potřeba. Nejchoulostivějším, a zároveň klíčovým úkolem, je zajistit kontinuitu chladicího řetězce; tedy udržet vakcíny při konstantní teplotě mezi 2 a 8°C. Jinak ztratí plnou účinnost.

Od chvíle, kdy vakcíny opustí Evropu, a než se dostanou k lékařům, kteří je použijí v terénu, je čeká dlouhá cesta, na níž se podílí tucty lidí, a my musíme mít jistotu, že materiál je po celou dobu pod kontrolou. Jakmile jsou očkovací látky letecky odeslány do Abuji, hlavního města Nigérie, zástupci Lékařů bez hranic zajistí speciální přijetí na celnici tak, aby se zamezilo příliš dlouhému zadržení vakcín. Odtud vakcíny putují v chladicích dodávkách do speciálně vychlazené místnosti na ministerstvu zdravotnictví, odkud se zařizuje jejich další přeprava na základny v Yobe.

Pro tuto část cesty využíváme přenosné chladicí boxy naplněné bloky s ledem, aby vakcíny vydržely několikahodinovou cestu po silnici. Jakmile dorazí do operačních středisek, skladují se v elektrických lednicích, které musí být v provozu minimálně dva až tři dny předem a mít uvnitř stabilní teplotu. Odtud naše týmy dále koordinují rozesílání očkovacích látek do jednotlivých oblastí zasažených epidemií. Elektřina je místech, kde zasahujeme, často nedostupnou, nebo velmi omezenou službou. To znamená, že musíme mít generátory, elektrickou instalaci a dostatek místa, aby byl všechen tenhle materiál po ruce. Zařízení udržovaná v nepřetržitém chodu 24 hodin denně navíc potřebují palivo, což není ve vybydlených oblastech zasažených krizí vůbec nic jednoduchého.

Snadný není ani výběr správného druhu přepravy. Například letecká doprava v severní Nigérii je omezená, protože Lékaři bez hranic mohou využívat pouze lety Spojených národů nebo Červeného kříže, které přistávají na nejbližším letišti v Maiduguri. Jde o malá letadla, která unesou jen lehký náklad. To nás nutí přepravovat náklad na základny v Yobe po hlavních silnicích, které jsou v dobrém stavu a nepředstavují bezpečnostní riziko. To nicméně neplatí pro místa, kde probíhá očkování. Některá místa jsou vzdálená i více než dvě hodiny jízdy od našich základen a nedá se jet jinak než osobním autem. Pěší chůzi nemůžeme riskovat kvůli nebezpečí výskytu příslušníků skupiny Boko Haram v oblasti. Naši logistici musí po celou dobu kontrolovat pohyb vozidel i vzájemnou komunikaci prostřednictvím rádiových vln a mobilních a satelitních telefonů.

I přes veškeré logistické aspekty, jako je udržování chladicího řetězce, shánění aut a materiálu, prostor, matrací či dokonce moskytiér, by veškeré snahy Lékařů bez hranic přišly vniveč, pokud bychom neměli vypracovaný takzvaný „mikroplán“, neboli detailní zmapování veškerých oblastí, kde bude očkování probíhat. Potřebujeme vědět, jak daleko (na kilometr přesně) jsou cílové destinace vzdálené od našich základen, v jakém stavu jsou vozovky, co se stane, když prší nebo je sucho, počet obyvatel jednotlivých míst a typ populace.

To vše je naprosto stěžejní, například právě v Nigérii, kde žije velké množství Fulbů, nomádů putujících se stády dobytka. Zpráva o očkování se tak musí rozšířit v rámci komunit s dostatečným časovým předstihem, aby se v den zahájení kampaně cílová populace mohla dostavit na místo určení. V případě meningitidy je postoj k očkování vcelku pozitivní, protože obecně panuje strach z tohoto onemocnění, ale neplatí to vždy. Některé vakcíny, které mají formu bolestivé injekce, mohou lidi odradit, a je pak velmi těžké je přesvědčit, aby si přišli pro další dávku.

Bez ohledu na to, jak přísně jsou kontrolovány všechny technické detaily a jak vycvičené jsou týmy, se mohou vždy objevit nepředvídatelné události. Silnice uzavřená na několik hodin. Varování před útokem, nutící nás zrušit shromáždění lidí na očkování. Setkali jsme se i se situacemi, kdy týmy, které chtěly jet rychleji, s sebou vzaly chladicí zařízení bez vakcín a dvě tři minuty po příjezdu do cílové destinace teprve zjistily, co se stalo. To jsou chyby, ke kterým může dojít během masivní mobilizace zahrnující více než padesát vozidel a týmů; intervence, během které opravdu musíte zkontrolovat i tu nejposlednější propisku.

Důležitá fakta:

  • Nigérie a Niger letos opět čelí závažným epidemiím meningitidy typu C. Oba státy se řadí do tzv. „meningitického pásu“. To jsou oblasti rozkládající se přes celý kontinent od Senegalu po Etiopii, které jsou epidemií zasažené především v období sucha. Od 13. prosince 2016 do 14. května 2017 zaznamenala Světová zdravotnická organizace celkem 13 943 případů s podezřením na meningitidu a 1 112 úmrtí na toto onemocnění ve 24 státech v Nigérii. V Nigeru bylo podle ministerstva zdravotnictví smrtelných 179 z celkem 3 037 hlášených případů od 1. ledna 2017 do 7. května 2017, většinou v západní části země.
  • V reakci na největší epidemii meningitidy v Nigérii za posledních devět let spolupracovali Lékaři bez hranic se dvěma zdravotnickými zařízeními ministerstva zdravotnictví – ve městě Sokoto a v oblasti Anka ve státě Zamfara, kde ošetřili více než 2 400 pacientů. Kromě toho týmy Lékařů bez hranic asistovaly ministerstvu zdravotnictví při očkování 140 600 pacientů ve třech nejvíce postižených oblastech v okolí města Sokoto. Další očkovací kampaň podpořená Lékaři bez hranic proběhla minulý týden s cílem ochránit před nákazou více než 136 000 obyvatel ve čtvrté nejvíce zasažené oblasti Yobe.
  • V Nigeru řídili Lékaři bez hranic ve spolupráci s místními úřady očkovací kampaň pro více než 463 800 lidí ve věku od dvou do dvaceti let v osmadvaceti vytyčených zdravotnických oblastech, které pokryly místa se zvýšenou pohotovostí i počínající epidemie v Niamey, Tillabery, Dosso, Tahoua a Maradi.
  • Ve zmíněných regionech Lékaři bez hranic rovněž asistovali čtyřiadvaceti zdravotním střediskům prostřednictvím dodávek vybavení, jako jsou léky a rychlé diagnostické testy, a také posilovali zdravotnický tým v případech, kdy byla třeba rychlá diagnostika a efektivní organizace případů. Naše organizace zároveň pokračuje v monitorování rizikových oblastí a pomáhá s celkovou organizací. 

Zobrazit větší mapu

{{{ labels.morehistories }}}