© Mia Hejdenberg/MSF
02 Úno 18 03 Úno 18

Středoafrická republika: Kvůli útokům na zdravotnická zařízení zůstávají lidé bez lékařské péče

„První kulka zasáhla třináctiletou dívku. Upadla jsem na zem a oni dál stříleli. Kulka mě trefila do kotníku. Další zasáhla dvou nebo tříleté dítě schované v přístřešku u nemocniční zdi. Chlapeček byl na místě mrtvý,“ popisuje čtyřiadvacetiletá Christelle, jenž se stále zotavuje z nečekaného útoku ozbrojenců na nemocnici v Batafango, který se odehrál 8. září 2017 v severní části Středoafrické republiky.

Christelle patří mezi 16 tisíc uprchlíků, kteří od konce loňského července vyhledali bezpečí v nemocnici Batafango, kdy zesílily boje v této oblasti. Mnohé rodiny viděly, jak vypálili jejich domy nebo zavraždili jejich sousedy.

 „Pomáhala jsem jedné rodině ukrýt se před ozbrojenci, kteří vnikli do nemocnice, když nás z ničeho nic dva z nich objevili,“ vypráví Debra, spolupracovnice Lékařů bez hranic. Na vlastní kůži zažila 11. července útok na nemocnici v Zemio, na jihovýchodě Středoafrické republiky. „Namířili na nás zbraně a zastřelili holčičku matce přímo v náručí.“ O měsíc později se nemocnicí v Zemio opět rozléhala střelba namířená proti sedmi tisícům lidí, kteří zde vyhledali úkryt před válečným konfliktem. Tento moment byl pro  22 tisíc obyvatel Zemio zlomový. Většina těch, kteří toho byli schopni, uprchla z města a přešla hranici do sousední Demokratické republiky Kongo, kde nyní žijí jako uprchlíci. 

 „Ozbrojení muži stříleli do vzduchu kolem naší sanitky, zatímco jsme přepravovali do nemocnice pacienta s akutním průjmovým onemocněním,“ říká Pelé, vedoucí mobilního týmu zdravotních sester v Bangassou, na jihovýchodě Středoafrické republiky. „Byli celí nervózní a rozčílení, vyhrožovali nám a nikoho neposlouchali.“ Pelé byl 21. srpna spolu se zbytkem zdravotnického týmu a jedním pacientem zadržen ozbrojenci na několik hodin. Situace v Bangassou se zhoršovala od května 2017, kdy většina populace uprchla do sousední Demokratické republiky Kongo. Přibližně 2 000 muslimů vyhledalo azyl v areálu katolického kostela, kde přežívají s minimální pomocí mezinárodních organizací.

Christelle, Debra a Pelé jsou jen tři z mnoha tisíců lidí, kteří v loňském roce zažili návrat brutálního násilí do své země, která se v té době vzpamatovávala z krvavé občanské války z let 2013-2014.

 „V loňském roce jsme léčili pacienty se střelnými a bodnými ranami, zbité, zapálené v jejich domech a znásilněné,“ popisuje Frédéric Lai Manantsoa, vedoucí mise Lékařů bez hranic ve Středoafrické republice. „V roce 2017 jsme byli svědky takového násilí vůči středoafrickým civilistům, které je srovnatelné s prvními měsíci války v letech 2013-2014.“

Téměř 40 útoků na zdravotnická zařízení, vozidla a zdravotníky

Naše týmy nejen poslouchaly děsivé příběhy svých pacientů, ale v minulém roce je také osobně zažili. Násilí zasáhlo všechny projekty Lékařů bez hranic ve Středoafrické republice. V roce 2017 organizace čelila průměrně třem útokům za měsíc na zdravotnická zařízení, vozidla či zdravotníky samotné. Tyto útoky a řada dalších incidentů mířených proti civilnímu obyvatelstvu a humanitárním organizacím v dalších oblastech, způsobily, že Středoafrická republika se stala  jedním z nejnebezpečnějších míst pro humanitární pracovníky vůbec.

 „Po útoku na nemocnici v Zemio jsem byl nucen i s rodinou uprchnout do Demokratické republiky Kongo,“ svěřuje se Pierre Yakanza, bývalý asistent koordinátora projektu Lékařů bez hranic v nemocnici Zemio. Před několika měsíci opustil město, aby společně s většinou svých sousedů unikl před násilím. „Šel jsem celou noc a přeplul jsem řeku na kánoi. V Zemio jsme nemohli zůstat – nefunguje tam žádný oficiální správní orgán a kdokoli si může dělat, co chce.“

Každý pátý obyvatel této čtyř a půl milionové země opustil v roce 2017 domov kvůli násilí. Úřad Vysokého komisaře pro uprchlíky (UNHCR) zaznamenal na konci roku 2017 nejvyšší počet vnitřně vysídlených od krize v roce 2013: celkem 688 000 lidí. Více než 540 000 dalších navíc uprchlo do sousedních států.

Tisíce lidí zůstaly bez lékařské péče

Lékaři bez hranic ošetřili pacienty zraněné během této nové vlny násilí, těhotné ženy i pacienty s chronickými onemocněními, jejichž zdravotní stav se zhoršil v důsledku nedostupnosti lékařské péče v průběhu konfliktu.

Charakteristickým rysem násilí ve Středoafrické republice v loňském roce bylo, že lidé přicházeli o přístup ke zdravotní péči a to v době, kdy ji nejvíce potřebovali. Neměli navíc dostatek potravin, vodu či přístřeší a staly se tak extrémně zranitelnými.

Dříve byly nemocnice jedním z mála míst, kde se lidé cítili bezpečně, ve zdravotnickém areálu mohly v případě potřeby najít přístřeší i tisíce rodin na několik měsíců. Z toho, co Lékaři bez hranic zažili v roce 2017, však vyplývá, že nemocnice už nadále bezpečné nejsou. Loni pozastavila svůj provoz řada zdravotnických zařízení, docházelo k  útokům na pacienty během jejich transportu, uvnitř nemocnic se střílelo, někteří pacienti byli násilně odvlečeni ze svých lůžek a následně chladnokrevně popraveni.

Tyto útoky se staly každodenní realitou ve Středoafrické republice a mají katastrofální následky pro pacienty. Útoky z minulého roku jasně ukazují naprostou lhostejnost vůči humanitárním principům a ohrožují schopnost Lékařů bez hranic chránit pacienty i zaměstnance. Na některých místech, jako je například v Bangassou, dosáhlo násilí a rizika takové úrovně, že Lékaři bez hranic byli nuceni učinit nesmírně obtížné rozhodnutí a pozastavit své aktivity. Odchod Lékařů bez hranic v případě Bangassou znamená, že pacientům se nedostává péče, která by jim mohla zachránit život.

Rok 2018: Obnovené násilí, není kam jít

Výhledy do dalšího roku jsou pesimistické. „Zdravotnický systém tu téměř neexistuje a neustávající útoky na zdravotnická zařízení, pacienty a sanitky situaci jen zhoršují.“ říká Christian Katzer, vedoucí operací pro Středoafrickou republiku. „Tisíce lidí nemají přístup k lékařské péči a mnozí zemřou na nemoci, kterým lze předcházet, jako je malárie, průjem a infekce dýchacích cest, což jsou tu tři nejčastější příčiny úmrtí u dětí mladších pěti let.“

Rok 2018 začal dalším výbuchem násilí, tentokrát v oblasti Paoua a v okolí města Markounda, na severozápadě země. Tucet zraněných byl ošetřen v nemocnici v Paoua. Pacienti vypovídali o neřízených útocích, vypálených vesnicích a vysokém počtu mrtvých a zraněných, kteří zůstali v buši. Násilí vedlo k vnitřnímu vysídlení dalších 66 tisíc obyvatel v rámci země, dalších 22 tisíc lidí uprchlo do Čadu, aby se zachránili před kulkami, znásilňováním a rabováním. Tyto útoky jsou porušením mezinárodní humanitárního práva i zákonů Středoafrické republiky. Zdá se, že nadcházející rok nenabídne úlevu lidem, kteří nemají žádné bezpečné místo, kam by se mohli uchýlit. 

{{{ labels.morehistories }}}