© Natacha Buhler/MSF
09 Led 19 09 Led 19

„Mám jen to oblečení, které mám na sobě“. Konflikt na severovýchodě Nigérie uvěznil řadu lidí v otřesných podmínkách

Maiduguri/Praha, 9. ledna 2019 - Humanitární krize na severovýchodě Nigérie ani zdaleka nekončí. Pokračuje přinejmenším pro více než dva miliony lidí, kteří v posledních devíti letech museli uprchnout ze svých domovů. Další lidé je kvůli nekončícímu násilí denně opouštějí. Dlouholetý konflikt uvěznil v otřesných podmínkách ve státech Borno a Jobe řadu lidí – je pro ně velmi obtížné sehnat jídlo, vodu či zařídit přístřeší a jsou závislí na humanitární pomoci.

Maryam Sofo je osmdesátiletá vdova. Žije v táboře pro vysídlené v nigerijském městě Bama. Pochází však z města Banki. Žila v něm i s rodinou, která ovšem před dvěma roky rodné město opustila, časté útoky činily tamní život nesnesitelným. Maryam kvůli zdravotnímu stavu odejít nemohla a tak zůstala. Byla příliš slabá na to, aby mohla chodit na dříví a vařit si, přežívala díky jídlu od humanitárních organizací. Loni na podzim se jí podařilo znovu nabrat sílu a v listopadu odešla za synovou rodinou do šedesát kilometrů vzdálené Bamy. Tam zjistila, jak je těžký život v táboře pro vysídlené.

„Přišla jsem před dvaceti dny, krátce po každoměsíční distribuci jídla a základní pomoci v táboře. Od chvíle, kdy jsem dorazila, jsem nedostala nic. Nemám jídlo, deku, kanystr na vodu ani matraci na spaní. Mám jen to oblečení, které mám na sobě,“ popisuje obtížný život v táboře Maryam.

Pediatrické oddělení v Bamě. © Natacha Buhler / Lékaři bez hranic

S příchodem období sucha se pro ni - stejně jako pro téměř dva miliony dalších lidí, kteří byli nuceni odejít ze svých domovů - zásadně mění jen jediná věc. A sice v oblasti se zase více množí násilí, roste nejistota a tito lidé jsou ještě více zranitelní. Mnoho z nich (kromě domova) přišlo o své příbuzné a přežili násilné útoky. Teď jsou zavření v táborech, závisejí na humanitární pomoci a jejich vyhlídky na lepší budoucnost jsou omezené.

Měsíce strávené pod stromy

„Lidé uvázli v táborech na celá léta. Mimo tábor se mohou pohybovat jen omezeně, což jim brání v tom, aby se mohli o sebe postarat. A kvůli pokračujícímu konfliktu mají pramalou šanci na návrat domů,“ přibližuje Luis Eguiluz, vedoucí mise Lékařů bez hranic v Nigérii.

Jsou závislí na humanitární pomoci a málokdy se dá s přidělenou pomocí vyjít. „Humanitární pomoc je nedostatečná a nekryje všechny potřeby, ať už jde o zdraví, vodu, přístřeší nebo ochranu. V Gwoze jsme zaznamenali sníženou distribuci jídla, v Pulce jsou nedostatečné dodávky vody a čtyři tisíce lidí v tranzitním táboře tam čekají na přidělení přístřešků. Podobné je to v Bamě, kde nově příchozí někdy měsíce spávají pod stromy nebo sdílí společné přístřeší s dalšími 70 lidmi,“ uvedl Luis Eguiluz.

Dostat humanitární pomoc k lidem v severovýchodní Nigérii je složité, bezpečnostní situace se mění každou chvíli a do některých oblastí se humanitární organizace vůbec nedostanou. V mnoha částech státu Borno pokračují vojenské operace a pravidelně dochází k útokům na silnicích spojujících jednotlivá města nebo přímo v centrech obcí.  Humanitární organizace proto musí často posílat do míst, která jsou mimo Maiduguri (hlavní město státu Borno), personál i zásoby pomocí letadel. Humanitární pomoci se však nedostává ani v místech, kde bezpečnostní situace není tak tristní.

Výsledkem špatných životních podmínek v táborech a nedostatku pomoci jsou zdravotní problémy. Nedávno se na některých místech objevila cholera. „Lékaři bez hranic museli rozšířit své aktivity v Maiduguri a několika dalších městech ve státě Borno a Jobe kvůli výskytu cholery. Jen v roce 2018 Lékaři bez hranic ošetřili více než osm tisíc pacientů s cholerou a 332 700 lidí proti této nemoci očkovali,“ přibližuje zdravotní koordinátor Lékařů bez hranic v Nigérii Louis Vala.

Šestatřicetiletá Falmata Hassan žije v táboře pro vnitřně vysídelné dva roky. © Natacha Buhler / Lékaři bez hranic

Na počátku letošního ledna Lékaři bez hranic v Maiduguri čerstvě vysídleným lidem poskytovali lékařskou pomoc, distribuovali mezi ně deky a mýdlo, stavěli latríny. Během několika týdnů přijelo do Maiduguri přes osm tisíc lidí, kteří uprchli před vyostřujícími se boji na severu státu Borno.

Co je s 800 tisíci lidmi?

Úřad pro koordinaci humanitárních záležitostí (OCHA), odhaduje, že 800 tisíc lidí žije v oblastech, kam se humanitární pomoc vůbec nedostane. K dispozici je jen málo informací o tom, v jakých podmínkách žijí a jakou pomoc potřebují. Nicméně varující je, v jakém zdravotním stavu jsou lidé, kteří z těchto oblastí přicházejí. Podle epidemiologické studie, kterou provedli Lékaři bez hranic v září 2018, trpělo 8,2 procenta dětí přicházejících do Bamy vážnou akutní formou podvýživy. To je vysoce nad mezinárodně uznávanou hranicí krizové situace.

 „Krizová situace v severní Nigérii ani zdaleka nekončí. „Teď není čas na redukování humanitární pomoci ve státě Borno. Životy lidí závisejí na vnější pomoci a v současné době se jim nedostává asistence ani k pokrytí základních potřeb,“ podotkl Luis Eguiluz.

Lékaři bez hranic poskytují život zachraňující lékařskou péči v severonigerijských státech Borno a Jobe od roku 2014. V současnosti provozují projekty ve městech Maiduguri, Damaturu, Bama, Ngala, Rann, Pulka a Gwoza. Zároveň krizové týmy poskytují pomoc při vypuknutí epidemií různých nemocí. Od ledna do října 2018 poskytly týmy Lékařů bez hranic v severní Nigérii více než 98 000 ambulantních ošetření, do nemocnice přijali téměř 32 000 pacientů. Do nemocniční péče přijali 6 300 vážně podvyživených dětí a ambulantně ošetřovali 6 000 dětí s vážnou formou podvýživy.

{{{ labels.morehistories }}}