Jižní Súdán: Pomáháme bývalým dětským vojákům vyrovnat se s minulostí

Dětští vojáci, kteří byli nuceni bojovat v jihosúdánské občanské válce, se chtějí vrátit ke svým původním životům. Někteří z nich se ale nedokážou vypořádat se svými zážitky. Zahájili jsme proto program psychologické péče, v rámci kterého dětem pomáháme vyrovnat se s minulostí a zapojit se zpět do společnosti. 

Občanská válka v Jižním Súdánu má řadu temných kapitol, jednou z nejhorších je ale násilné verbování dětí do řad válčících ozbrojených skupin. Dospělí velitelé si velmi cenili těchto mladých bojovníků, kteří často dokázali plnit příkazy, aniž by znali anebo chápali následky svých činů.

Bývalí dětští vojáci jsou často traumatizovaní: jsou odtržení od svých rodin, žijí v prostředí plném násilí a nucené práce. V některých případech byli fyzicky týráni a sexuálně zneužíváni. Hrůzy, kterých byli svědkem, se jim zdají být nezapomenutelné.

V posledních šesti měsících se skupina státních a nevládních organizací – včetně Lékařů bez hranic – snaží tyto děti začlenit zpátky do společnosti. Naši psychologové a poradci hrají v poskytování  psychologické péče klíčovou roli. Celkem se do rehabilitačního programu zapojilo 632 dětí, v různých skupinách s rozdílným harmonogramem.

„Je důležité si uvědomit, že ne všechny děti potřebují terapeutickou pomoc,“ říká Rayan Fattiuch, koordinátor psychologické péče. „Lidská mysl je odolná a má své vlastní způsoby, kterými se vyrovnává s problémy. Někteří přesto mají symptomy posttraumatické stresové poruchy nebo trpí záblesky minulosti, které v nich probouzejí úzkostné stavy a deprese.“ Ty nemusí být nutně spjaté jenom s jejich zkušeností dětských vojáků. Spousta z nich trpí strachem z budoucnosti. Bojí se, jak je společnost přijme a kam se jejich život bude ubírat.

Bývalí dětští vojáci si uvědomují, že během jejich zajetí se svět změnil. Rodiny některých z nich se musely odstěhovat a oni je teď nemůžou najít, rodiny jiných vymřely. Takové situace pak mohou mít na psychiku dětí trvalé negativní následky.

Ne všichni bývalí dětští vojáci se dočkají přívětivého přivítání. Jejich okolí se bojí je přijmout. Ozbrojené skupiny využívaly děti pro krádež zásob civilnímu obyvatelstvu. Zároveň od obyvatel vybíraly výpalné za ochranu, a ti kdo nechtěli nebo nemohli zaplatit, se často stávali obětmi násilných činů.

V rámci integračního procesu vysvětlujeme místním komunitám, v jakých situacích se dětští vojáci nacházeli. Dáváme jim čas na to, aby zhodnotili vlastní zkušenosti z období, kdy byly děti v zajetí.

 „Některé děti cítí vinu,“ říká Carol Mwakio Wawud, psycholog Lékařů bez hranic. „Nejenom za  činy, kterých se dopustily, ale také za to, že je unesly a odvedly od jejich rodin. Z jejich pohledu to byla jejich chyba.“ Mwakio a další naši pracovníci se snaží dětem pomoci pochopit, že nenesou plnou odpovědnost za činy, kterých se dopustily v době, kdy byly vojáky. „Vysvětlujeme jim, že to byli jejich velitelé, kteří dávali rozkazy a nutili je pak k jejich vykonání. Vysvětlujeme jim, že to bylo období, kdy neměli nad svým životem žádnou kontrolu, ale že budoucnost je jiná a plná možností,“ popisuje Mwakio. 

Důvěra je základním předpokladem vztahu mezi poradcem a jeho dětským pacientem. Není to jen součást psychologického etického kodexu, ale také klíčové pouto, díky kterému se mladí pacienti dokážou otevřít a upřímně mluvit o svých zážitcích.

 „Zvažujeme každý detail, abychom co nejvíce zpříjemnili podmínky našich terapeutických sezení. To zvětšuje šanci na prohloubení vzájemné důvěry,“ vysvětluje Mwakio. „Drobnosti, jako kde pacient sedí během terapií, jsou velmi důležité. Necháváme je sedět tak, aby viděli na vstup do stanu, takže si mohou být jistí, že nikdo jiný neposlouchá. Naším cílem je jim ukázat, že to jsou oni, kdo mají moc nad svým životem.“

Je potřeba dětem poskytnout co nejlepší péči. Spousta z nich cítí nejistotu; mají strach, že by je mohl někdo zatáhnout zpátky do jejich starého života. Hrozí pak, že se jejich stav opět zhorší. Pokud mají pocit, že je rehabilitační program zklamal, rychle přichází celková deziluze a ztráta důvěry. Dokonce hrozí, že by se některé děti mohly chtít vrátit ke svému starému způsobu života.

 „Skoro všechny děti chtějí žít normálně,“ říká Paul Maina, vedoucí programu Lékařů bez hranic. „Říkají, že by chtěly chodit do školy jako jiné děti jejich věku. Uvědomují si, že pouze vzdělání jim zabezpečí nový život.“

Systém zdravotní péče v Jižním Súdánu není dostatečně rozvinutý. V zemi existuje jen pár odborníků na duševní zdraví, kteří mohou dětem a komunitám pomoci. Místní personál proto absolvuje speciální školení v oboru psychologické péče, díky kterému dokáže v příštích měsících pomáhat pod odborným dozorem.

Aktivity v Yambiu  pomáhají dětem vrátit jejich životy na správnou kolej. Přesto je to jen malá část země, která potřebuje vyléčit tolik těžkých ran. Předpokládá se, že napříč celým Jižním Súdánem sloužilo v řadách ozbrojených skupin více jak 19 500 dětských vojáků, kterým je nyní potřeba pomoci s návratem do normálního života. Zatímco někteří dokážou nalézt svůj vlastní způsob, jak se vypořádat s minulostí, jiní s tím potřebují pomoci.