Závod s časem: první hodiny po vypuknutí epidemie

Článek vznikl pro nové vydání našeho časopisu Bez hranic. Můžete si ho poslechnout také v audio verzi:

Je březen, období sucha se blíží ke konci a do nemocnice v jihosúdánském městě Malakál přichází podezřele velké množství pacientů a pacientek. Jsou to převážně děti s těžkými průjmy. Rychle odebíráme první vzorky a posíláme je do laboratoře. Monitorujeme počty případů. Když se vrátí vzorky z laboratoře, je to jasné – šíří se cholera. Odteď se počítá každá minuta.  

Když náhle vzroste počet nemocných s podobnými příznaky, vždycky nás jako první napadne, že začíná epidemie. První pacienti onemocní těžce, někteří dokonce umírají. Epidemie mohou propuknout bleskovou rychlostí a potom nastává několik kritických hodin a dní, kdy je potřeba šířící se nákazu dostat pod kontrolu.  

Například v Malakálu jsme další šíření nemoci omezili zřízením izolačních oddělení pro pacienty s cholerou. „V nemocnici jsme tou dobou už měli izolované oddělení pro spalničky. Museli jsme zajistit, aby pacienti s těmito dvěma vysoce nakažlivými nemocemi nepřišli vzájemně do kontaktu a aby i ostatní zůstali chráněni před nákazou,“ přibližuje komplikovanou situaci Diyani Dewasurendra, specialistka na infekční onemocnění. Epidemie často přicházejí ve chvíli, kdy už probíhá další krize nebo těžká situace: může se jednat o sucho, povodně nebo třeba ozbrojený konflikt. Nákaza se samozřejmě šíří snadněji třeba v uprchlických táborech, kde žije hodně lidí na malém prostoru ve špatných podmínkách. Nákaza se samozřejmě šíří snadněji třeba v uprchlických táborech, kde žije hodně lidí na malém prostoru ve špatných podmínkách.  

Klíčové je u každé epidemie zjistit příčinu nákazy. V mnoha částech Jižního Súdánu nejsou studny ani čerpadla, a tak lidé často pijí vodu z řek a rybníků, které ale mohou být kontaminované. Diyani vzpomíná na situaci, kdy došlo k hromadnému úhynu dobytka, jehož těla zůstala ležet u břehů řek. Lidé ale tuto vodu stále pili, protože buďto neměli jinou možnost, nebo si neuvědomovali, že zdroj může být nebezpečný.  

Proto naše týmy společně s dalšími organizacemi také testovaly kvalitu vody, kterou místní lidé pili. Snažily se odhalit zdroje kontaminace a začaly distribuovat pitnou vodu nebo instalovat hygienická zařízení. Už v prvních hodinách od vypuknutí epidemie je klíčové co nejvíce zamezit další nákaze.  

Zhruba po dvou dnech jsme v Malakálu zahájili další důležitý krok – očkování těch, kteří zatím nemocní nebyli. Choleře lze předejít orální vakcínou, která umožňuje rychle a účinně předcházet nákaze masy lidí. V první řadě bylo potřeba ochránit zdravotnické týmy, které jsou v každodenním kontaktu s pacienty a potom očkování rozšířit i mezi zasažené komunity.  

Prvních 72 hodin epidemie 

0.–12. hodina: Přichází pacienti s prvními příznaky, odebíráme vzorky a testujeme je v laboratoři  

12.–24. hodina: Epidemie se potvrzuje a zavádíme izolační a ochranná opatření  

24.–48. hodina: Léčíme pacienty a identifikujeme zdroj nákazy  

48.–72. hodina: Začínáme očkovat, abychom epidemii dostali pod kontrolu  

Na všechno se připravit nedá  

Na vypuknutí epidemií se nikdy nedá zcela připravit, i tak ale děláme vše pro to, aby reakce na ně byly co nejrychlejší. V Jižním Súdánu, kde se epidemie cholery pravidelně opakují, byl na začátku tohoto roku na jedné ze svých humanitárních misí také Silvestr Tkáč, a to konkrétně ve městě Bentiu jako manažer zásobování. „Rozsah a rychlost, se kterou epidemie přišla, je něco, na co se nedá úplně připravit. Chyběla nám spousta věcí a bylo potřeba je sehnat rychle,“ vzpomíná. V takových případech často spolupracujeme s dalšími aktéry jako Světová zdravotnická organizace nebo jiné neziskové organizace. Navzájem si můžeme pomoct a poskytnout potřebné vybavení.  

Krizový zásah v případě vypuknutí nové epidemie se nevyhnutelně stává do nějaké míry chaosem. Současně se řeší několik věcí, přičemž každá z nich – zdá se – má nejvyšší prioritu. „Čekali jsme na příjezd kamionů s materiálem, mezitím se řešily další urgentní věci a člověk měl pocit, že se to všechno valí z různých směrů. Když jsem přijel na místo, měl jsem na stole hromadu požadavků. Někdo potřeboval stavební materiál, jiní zase další lékařské zásoby. Všechno ideálně hned,“ popisuje svou zkušenost Silvestr.  

I při snaze poskytnout péči, léky a podporu ostatním je na prvním místě bezpečnost těch, kteří pomáhají. „Je důležité být hodně opatrný nejen při kontaktu s pacienty, ale i později, když dochází k dekontaminaci použitého materiálu. Veškeré vybavení, včetně stanů a zařízení, se muselo důkladně dezinfikovat několik dní, než se mohlo znovu použít nebo vrátit do skladu,“ vypráví Silvestr. S tím v našich centrech pro léčbu cholery počítáme. U vchodu si každý dezinfikuje nohy chlorovanou vodou a myje si ruce. V chlorovém roztoku se pak pere i oblečení pacientů. Důležité je také bezpečně naložit s odpadem, který by mohl být kontaminovaný. Ten se většinou spaluje nebo zakopává.  

Rychlá reakce zachrání životy   

Cholera samozřejmě není jediná nemoc, která způsobuje epidemie. Velmi nakažlivé jsou třeba spalničky, které ročně zabijí přes 100 tisíc lidí, především dětí, které neměly možnost se nechat očkovat. Obzvlášť nebezpečné jsou také pro děti trpící podvýživou. Spalničky se šíří tak snadno, že stačí jediný potvrzený případ, aby byla v jakémkoli přeplněném uprchlickém táboře vyhlášena epidemie. Každý rok také léčíme miliony pacientů a pacientek například s malárií. I tak bohužel malárie zabije každé dvě minuty jedno dítě, především v Africe.  

Náš farmaceut Stanislav Havlíček má zkušenost s epidemií záškrtu v Bangladéši nebo z covidové nemocnice v jemenském Adenu: „Když už epidemie propukne, musíme myslet nejen na současné pacienty, ale zejména na ty budoucí. Propočítat, kdy jich bude nejvíc, kolik budeme na péči o ně potřebovat personálu, vybavení a materiálu. Rychlá a zodpovědná reakce znamená největší šanci, že před hrozící epidemií zvládneme ochránit většinu ohrožené populace.“  

I když každá nemoc vyžaduje trochu jinou léčbu, pilíře, na kterých stojí reakce na jakoukoli epidemii, jsou stejné. Včasná izolace nakažených, identifikace zdroje a prevence dalšího šíření nákazy. A to vše co nejrychleji. Šance na výhru v tomhle závodu zvýšíme jedině, pokud tým reagující na epidemii dokáže být flexibilní, rozhodný a efektivní. Právě o to se neustále snažíme, jen tak se dá totiž zachránit nejvíce životů.  

Přečíst si celý časopis