Zabíjení, sexuální násilí a hladovění. Lékaři bez hranic popisují humanitární krizi v Súdánu

• Lékaři bez hranic ve své nové zprávě upozorňují na systematické a etnicky motivované násilí páchané na civilistech v Severním Dárfúru. Konkrétní příklady zahrnují masové zabíjení, rabování, únosy, nucené hladovění nebo útoky na trhy, zdravotnická zařízení a další civilní infrastrukturu.

• Zpráva vychází z více než 80 rozhovorů s pacienty a lidmi vysídlenými z města Fášir a nedalekého uprchlického tábora Zamzam. Rozhovory se uskutečnily mezi květnem 2024 a červnem 2025.

• Lékaři bez hranic kvůli zhoršující se situaci naléhají na všechny válčící strany, aby okamžitě zastavily násilí páchané na civilistech a aby umožnily humanitárním aktérům neomezený přístup k těm, kteří to nutně potřebují.

„Při výjezdu z města nás zastavili příslušníci Jednotek rychlé podpory (RSF). Každého prohledali, dokonce i nejmenší děti. Hledali všechno, co mělo hodnotu. Některé lidí zbili tak surově, že se pak nemohli ani hýbat,“ popisuje 42letý muž. 

Lékaři bez hranic ve své nové zprávě podrobně popisují, jak RSF a jejich spojenci provedli během dubna 2025 rozsáhlou pozemní ofenzívu na tábor Zamzam u města Fášir, kvůli které muselo za otřesných podmínek uprchnout přibližně 400 000 lidí. Ti, co se dostali do Fášíru, tam zůstali uvězněni bez přístupu k humanitární pomoci. Desetitisíce dalších utekly do asi 60 km vzdálené Tawily nebo do táborů za čadskou hranicí, kde jim nyní pomáhají i Lékaři bez hranic.  

„Není to jen tak, že by lidé umírali při bojích mezi RSF a Súdánskými ozbrojenými silami (SAF). Samotné RSF a jejich spojenci se na civilisty často aktivně zaměřují, zejména kvůli jejich etnickému původu,“ vysvětluje Michel Olivier Lacharité, vedoucí krizových zásahů Lékařů bez hranic.

Několik svědků uvádí, že vojáci RSF hovořili o plánech „vyčistit Fášir“ od nearabské komunity. Vojáci toto město a okolní lokality včetně tábora Zamzam obléhají od května 2024. Lidem znemožňují přístup k potravinám, vodě i lékařské péči, což přispělo k šíření hladomoru a výrazně ochromilo akceschopnost humanitárních aktérů.

Řada obyvatel zároveň uvádí zvýšené riziko pro komunitu Zaghawů. „Nikdo by se nemohl dostat ven [z Fáširu], kdyby řekl, že je Zaghawa,“ tvrdí jedna z vysídlených žen. Jiný muž vypráví, že RSF a jejich spojenci se „ptali lidí, zda patří k Zaghawům, a pokud ano, tak je zabili“.

Cílem útoků jsou i zdravotníci

Opakované útoky na zdravotnická zařízení donutily Lékaře bez hranic ukončit aktivity ve Fáširu v srpnu 2024 a v táboře Zamzam v únoru 2025. Jen v květnu 2024 byla zdravotnická zařízení podporovaná Lékaři bez hranic ve Fáširu vystavena nejméně sedmi útokům od všech válčících stran. Jak zdůrazňuje i jedna padesátiletá žena, letecké údery Súdánských ozbrojených sil (SAF) mají na civilní infrastrukturu často ničivé důsledky: „SAF omylem bombardovaly naši čtvrť. Poté se přišly omluvit. Sama jsem ale na různých místech viděla, jak jejich letadla bombardovala civilní oblasti bez jakékoli [přítomnosti] RSF,“ říká.

Muži riskují život, ženy znásilnění

Děsivá míra násilí na cestách z Fáširu a Zamzamu znamená, že mnoho lidí riskuje při útěku svůj život. Mužům a chlapcům hrozí zabití a únosy, zatímco ženy a dívky čelí sexuálnímu násilí. „Dívky a ženy ve věku od 16 do 24 let vyzvali, aby vystoupily z auta, a pak je před našima očima znásilnili,“ vzpomíná místní žena.

„Pouštěli jen matky s malými dětmi do pěti let,“ vzpomíná další žena na svou cestu do východního Čadu. „Ostatní děti a dospělé muže nepustili. Muži starší patnácti let mohou hranici [do Čadu] překročit jen stěží. Vezmou je, odstrčí je stranou a pak už jen slyšíme hluk, výstřely, které naznačují, že je zastřelili. Spolu se mnou šlo padesát rodin. Nebyl mezi námi ani jeden chlapec starší patnácti let.“

Hladovění

Rychlé posouzení potřeb, které provedly různé nevládní organizace včetně Lékařů bez hranic v březnu 2025 ve Fáširu ukázalo, že téměř 40 % dětí mladších pěti let tam trpí akutní podvýživou.

Katastrofální situace se přitom s obléháním stále zhoršuje. „[Před třemi měsíci] jsme v Zamzamu někdy nejedli i tři dny,“ svěřuje se týmům Lékařů bez hranic jeden muž. „Děti umíraly na podvýživu. Jedli jsme ambaz [zbytky rozemletých arašídů po extrakci oleje], i když se obvykle dává zvířatům,“ říká vysídlená žena. „Zamzam byl úplně odstřihnutý,“ uvádí další vysídlený.

RSF a jejich spojenci musí okamžitě zastavit etnicky motivované násilí páchané na nearabských komunitách, ukončit obléhání Fáširu a zajistit bezpečné cesty pro prchající civilisty. Humanitárním organizacím je potřeba zajistit bezpečný a neomezený přístup do města a jeho okolí. Mezinárodní aktéři a státy, které poskytují podporu válčícím stranám, se musí urychleně zmobilizovat, aby zabránili dalšímu masovému násilí a umožnili poskytování potřebné pomoci. Nedávná jednostranná oznámení o možném příměří na lokální úrovni se zatím nepromítla do konkrétních citelných změn. A čas se krátí.