Svědectví chirurga Lékařů bez hranic z Pásma Gazy

Poslední, co jsem slyšel, byl hlas mých dětí, které si hrály. Pak vše zčernalo. Když jsem otevřel oči, chvíli jsem si myslel, že jsem oslepl, protože jsem nic neviděl. Ztichly i všechny hlasy. Snažil jsem se zjistit, jestli má žena žije. Měla poraněná záda a zlomené nohy, ale dýchala. Zapnul jsem baterku v mobilu a začal hledat děti. Uslyšel jsem, jak na mě zpod sutin volá má čtyřletá dcera Julia: ‚Tati, tati, kde jsi?‘ Odnesl jsem ji do bezpečí a vydal se hledat svého syna Karima. Měl vážné zranění hlavy. Byl v transu. Pořád jen opakoval: ‚Promiň, mami. Je mi to líto, promiň.‘ Když se mi podařilo dostat je do nemocnice, odmítl jsem, aby je ošetřovali mí kolegové. Chtěl jsem se o ně postarat sám. Obvázal jsem jim rány, vytahoval stehy. Chtěl jsem, aby si říkali: ‚Náš táta se o nás stará, možná nás pořád dokáže ochránit. Možná může být pořád naším hrdinou.‘

Máme se celkem… dobře. Aspoň myslím. Má žena je na vozíku, nemůže chodit. Starám se tedy o všechny. Rány dětí se pomalu hojí. Velkým problémem ale zůstává poškození jejich mozku – nedokážou normálně jíst ani mluvit. Julia se v noci stále budí s křikem. Pokaždé, když slyší raketu, třese se a pláče. Říkával jsem jí: ‚Neboj se. Nestřílí na nás.‘ To je pohádka, kterou všichni v Gaze vyprávíme svým dětem. Už to ale nefunguje, ona ví, že je to lež. Snažím se držet, aby mě stále viděli jako svého hrdinu. Ale už nemám sílu. Cítím se slabý. Skoro nejím. Kdysi jsem taky nosíval lepší oblečení. Ne, vlastně se nemáme dobře. Hrozně se bojím. Bojím se, že se má rodina nikdy nezotaví. Bojím se, že když udeří další bomba poblíž nás, moje děti zešílí. Chápete?

Cítím obrovskou vinu, protože já jsem ten důvod, proč jsme zůstali. Před rokem jsme měli šanci odejít. Ale odmítl jsem. Protože mám zodpovědnost za své pacienty. Rozhodl jsem se zůstat. Všeho teď ale lituji. Mé děti měly právo žít své životy. Ne tohle, co jsem pro ně já vybral. Neochránil jsem je. Kdysi jsme byli krásná rodina. Co jsme teď, už vlastně nevím.

Dr. Ahmed Sejam, chirurg Lékařů bez hranic