„Nejhorší bylo, když mi přímo před očima znásilnili ženu.“ Lékaři bez hranic pomáhají přeživším mučení v Palermu

• Tisíce uprchlíků čelí podle nové zprávy Lékařů bez hranic na migrační trase přes centrální Středozemní moře do Evropy extrémním formám násilí. 

• Pacienti organizace v dokumentu popisují, jak byli během cesty vystaveni bití, bičování, pálení kůže, vytrhávání nehtů, zásahům elektrickým proudem, sexuálnímu zneužívání nebo dušení. 

• Jednou z příčin problému je fakt, že legální cesty k získaní azylu jsou v současné době velmi omezené. Lidé na útěku kvůli tomu musí často volit nebezpečné alternativy, například služby převaděčů, čímž riskují svou bezpečnost i život. 

• Lékaři bez hranic proto v Palermu od roku 2021 provozují specializovaný rehabilitační projekt, který přeživším nabízí komplexní zdravotní, psychologickou, sociální a právní pomoc.

„Sám jsem v libyjských věznicích viděl, jak zabíjejí lidi a znásilňují ženy,“ popisuje situaci Kalifa, který do Itálie přijel v kritickém stavu po dlouhé cestě z Gambie přes Senegal, Mali, Alžírsko a Libyi, kde zažil měsíce věznění i týrání. Poté, co mu lékaři v Palermu úspěšně transplantovali nemocné srdce, si teď buduje na jihu Evropy nový život. A doufá, že se z něj jednoho dne stane mezikulturní mediátor. „Teď už vím, jaké jsem měl štěstí – na rozdíl od ostatních jsem stále naživu,“ říká.

Mučení jako zavedená praxe

Týmy Lékařů bez hranic poskytly v Palermu od ledna 2023 do února 2025 pomoc 160 přeživším mučení. Většinu z nich tvořili muži (75 %) ve věku průměrně 25 let. Zhruba u 82 % případů došlo k mučení v tranzitních zemích, přičemž nejvyšší výskyt byl zaznamenán na území Libye (108 případů) a Tuniska (41 případů). K 36,5 % případům došlo v 9 státech, které italská vláda a Evropská komise stále uvádějí na seznamu bezpečných zemí původu pro účely repatriace. Konkrétně se jedná o Alžírsko, Bangladéš, Pobřeží slonoviny, Egypt, Gambii, Ghanu, Maroko, Tunisko a Senegal.

Podle výpovědí pacientů byli u více než 60 % případů mučení pachateli převaděči, zatímco ve 30 % případů šlo o příslušníky státních bezpečnostních složek. Většinou k týrání docházelo ve formálních i neformálních věznicích, ve vazebních střediscích provozovaných místními milicemi nebo bezprostředně po neúspěšných pokusech o útěk přes moře.

Ženy byly nejčastějšími oběťmi sexuálního a genderově podmíněného násilí. Zažilo ho 80 % oslovených pacientek, často v kombinaci s jinými formami mučení. Někteří muži rovněž uvedli, že se stali oběťmi sexuálního násilí nebo mu museli pod hrozbou smrti přihlížet.

„Museli jsme s manželkou utéct z Kamerunu, její otec ji od dětství znásilňoval a pronásledoval. V Libyi nás ale unesli a prodali překupníkům. Donutili mě pro ně pracovat, a když jsem se pokusil vzbouřit, mučili mě: nedali mi nic k pití ani k jídlu, bili mě, bičovali. Nutili mě brát rozbité sklo a tisknout ho v rukou,“ uvedl jeden z pacientů týmům Lékařů bez hranic. „Ale nejhorší bylo, když mi přímo před očima znásilnili ženu a pak ji nutili k prostituci. Řekli mi, že ji zabijí, pokud nebudu poslouchat.“

Následky

Kromě fyzických potíží (15 % pacientů uvádí muskuloskeletální poruchy, 12 % obtíže týkající se trávicího systému, více než 9 % neurologické příznaky) jsou nejtrvalejší následky psychické: 67 % pacientů trpí posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD), kterou často doprovází úzkost, deprese, noční můry, citová otupělost a izolace.

„Mučení se snaží rozbít lidskou identitu. Tělo si pamatuje bolest, mysl v ní uvízne. Naší prací je obnovit to, co bylo narušeno – pomoci lidem cítit se opět lidmi prostřednictvím interdisciplinární rehabilitační cesty,“ vysvětluje Monica Rugari, psycholožka Lékařů bez hranic v Palermu. „Terapeutický proces začínáme tím, že s pacienty vytváříme vztah založený na důvěře. Nabízíme bezpečný prostor, kde se pacient může opět cítit jako lidská bytost a svobodně za sebe rozhodovat.“

Většina pacientů projektu v Palermu momentálně znovu buduje svůj život v Itálii.

Lékaři bez hranic poskytli v roce 2024 v rámci svých projektů po celém světě pomoc 653 přeživším mučení, kromě zmíněné Itálie především v Konžské demokratické republice, Mexiku, Jižním Súdánu, Nigeru a Nigérii.