Desítky Palestinců zemřely a stovky dalších utrpěly zranění, když v neděli 1. června 2025 čekaly na potraviny. Útok se podle tamního ministerstva zdravotnictví odehrál v nově vytvořených distribučních centrech organizace Humanitární nadace pro Pásmo Gazy, podporované USA a Izraelem, v Rafáhu a poblíž Necarimského koridoru.
Týmy Lékařů bez hranic pomáhaly s přílivem velkého počtu raněných v Násirově nemocnici v Chán Júnisu. Podle výpovědí pacientů na ně střílely ze všech stran drony, vrtulníky, lodě, tanky a pozemní izraelské jednotky.
Stu procentům lidí na území Gazy hrozí podle Organizace spojených národů (OSN) hladomor. Jde o důsledek úplné blokády, kterou izraelské úřady nastolily 2. března.
„Lidé se prali o pět palet jídla. Řekli nám, abychom si vzali, co potřebujeme, a pak na nás stříleli ze všech stran,“ popisuje chaos otec čtyř dětí Mansour Sami Abdi. „Uběhl jsem 200 metrů, než jsem si uvědomil, že mě postřelili. Tohle není pomoc, ale lež. To máme při shánění jídla pro naše děti umřít?“ ptá se.
„Postřelili mě ve 3:10 ráno. Nemohli jsme odejít, byli jsme v pasti, a já krvácel až do 5 hodin. Bylo tam se mnou mnoho dalších mužů a jeden z nich se mě snažil dostat ven. Střelili ho do hlavy a zemřel mi na hrudi. Šli jsme tam jen pro jídlo, abychom přežili jako všichni ostatní,“ říká 24letý Mohammad Daghmeh, který jako vnitřně vysídlený žije ve městě Karara v Chán Júnisu.
Tyto události podle Claire Manera, krizové koordinátorky Lékařů bez hranic, znovu ukázaly, že nový systém dodávání pomoci je nelidský, nebezpečný a naprosto neefektivní. Důsledkem jsou zabití a zranění civilisté, čemuž bylo možné zabránit. Humanitární pomoc musí podle Manera poskytovat pouze humanitární organizace, které jsou schopné to provádět bezpečně a efektivně.
„Nemocniční chodby byly plné pacientů, ale na rozdíl od toho, čeho jsem byla svědkem dříve, kdy většinu pacientů tvořily ženy a děti, dnes to byli hlavně muži. Leželi na lůžkách na chodbách, protože pokoje už byly plné raněných. Měli viditelná střelná zranění na končetinách a jejich oblečení bylo nasáklé krví,“ popisuje Nour Alsaqa, komunikační koordinátorka Lékařů bez hranic. „Snažili se zajistit jídlo pro své děti a místo toho se vrátili s prázdnýma rukama a zranění. Venku se ozýval křik, sirény, na pohotovost stále proudili nově příchozí. V tom chaosu jsme dostali zprávu, že bratr jednoho kolegy zemřel, když se pokoušel vyzvednout pomoc z distribučního centra,“ dodává.
Někteří pacienti v kritickém stavu jsou stále na operačním sále. Protože jsou však krevní banky téměř prázdné, musel krev darovat sám zdravotnický personál.
Je tomu již podruhé, kdy tento nový systém rozdělování pomoci vedl ke krveprolití. Dne 27. května, hned první odpoledne, kdy se pomoc takto v Rafáhu distribuovala, izraelské síly zastřelily desítky lidí. Během snahy rozdat naprosto nedostatečné množství základních životně důležitých zásob totiž vznikl chaos.
Od 19. května bylo vpuštěno do Gazy jen několik stovek nákladních aut s potravinami, což je zlomek toho, co je reálně potřeba. Mezi více než 2 miliony lidí, kteří již tři měsíce nemají potraviny, vodu a léky, to vzbuzuje zoufalství.
Lékaři bez hranic zdůrazňují, že příkazy k vysídlení, bombardování civilistů a militarizace humanitární pomoci mohou představovat zločiny proti lidskosti. Tuto katastrofu může zmírnit pouze trvalé příměří a okamžité otevření hranic Pásma Gazy za účelem dodávek humanitární pomoc – včetně potravin, paliva, zdravotnického materiálu a vybavení.