Proč se lidé v Idlíbu bojí slunce. Zoufalství a útěk před smrtí na severozápadě Sýrie

Intenzivní vojenská ofenzíva syrské vlády a jejích spojenců v jižní části guvernorátu Idlíb vyhnala z domovů odhadem přes 300 000 lidí. Prchají před ostřelováním, bombardováním a pozemními boji.  Prchají, aby si zachránili život. Někteří už své domovy opustili potřetí nebo počtvrté.

Utíkají převážně na sever Idlíbu, poblíž turecké hranice, kde už ale přebývá zhruba 1,5 milionu vysídlených lidí. Přeplněné uprchlické tábory nezvládají nápor nově příchozích. Teploty v noci klesají k bodu mrazu.

Bomby zasáhly i několik nemocnic a vyřadily je z provozu, včetně Maarat al Numan, největší nemocnice na jihu guvernorátu Idlíb. Další nemocnice musely evakuovat, když se k nim přiblížily boje. Nemocnice na severu nestíhají přijímat pacienty, proto jsme několika z nich věnovali zdravotnický materiál.

Lidé nám říkají, že se bojí slunce

 „Když jsme v terénu s našimi mobilními klinikami, slyšíme znepokojující věci," vysvětluje jeden z našich logistiků. „Navzdory zimním teplotám nám lidé říkají, že se bojí slunce. Považují ho za zlé znamení. Říkají, že letadla bombardují, když je jasná obloha, takže dávají přednost chladným, oblačným a deštivým dnům. Předpověď počasí na další dny ukazuje slunečno… “

Na severu Idlíbu provozujeme čtyři mobilní kliniky, které objíždí 15 táborů a poskytují okolo 4 500 konzultací měsíčně. Zhruba polovinu pacientů tvoří děti mladší 15 let. Nejčastěji přicházejí se záněty dýchacích cest a nejvíce u nich zjišťujeme psychické trauma. Mnoho pacientů také potřebuje převést do nemocnice nebo léky na chronická onemocnění, bez kterých byli až příliš dlouho.

darujte

Lidem v Sýrii pomáháme jen díky vám.

V táborech panuje ohromný smutek a zoufalství

Další lidé a další rodiny přicházejí ve vlnách. Rozdáváme jim přikrývky, lokálně vyráběné palivo na topení a další potřeby na zimu. Kromě toho stavíme latríny a dodáváme pitnou vodu.

MSF

Stan, ve kterém žije pětičlěnná rodina. 

„Žije tady přes milion vysídlených. Nedostatek přístřeší a téměř úplná závislost na pomoci, jsou kritické,“ popisuje Cristian Reynders, koordinátor našich projektů v severním Idlíbu. „Někdy v oficiálních táborech ani není místo pro nově příchozí rodiny a jinde si musí lidé přinést svůj vlastní stan nebo přístřeší... Navíc existuje jen velmi málo příležitostí k tomu si vydělat a ceny potravin výrazně vzrostly. Lidé se dostávají do dluhů bez šance na jejich splacení a postupem času se stávají úplně závislými na pomoci.“

„V táborech panuje ohromný smutek a zoufalství,“ pokračuje Reynders. „Mluvil jsem s mužem, který čekal ve frontě na distribuci pomoci, a zeptal jsem se ho na jeho naděje, jeho plány. Zlomil se mu hlas, když mi odpovídal, že jeho největším přáním je, aby to bylo naposledy, kdy musel se svou rodinou uprchnout. Co na to můžete říct?“

Potřeba pomoci je obrovská

Syřané nesmí překročit tureckou hranici, s výjimkou převezení kritických případů do nemocnice. Frontová linie ofenzívy syrské vlády se neustále a násilně posouvá na sever směrem ke dvěma hlavním silnicím, které protínají guvernorát Idlíb od východu na západ a od severu k jihu. Vysídlení lidé se tak ocitají ve stále se zmenšující oblasti. 

Na severu Idlíbu je mnoho pomáhajících organizací, ale potřeba pomoci je tak obrovská, že tlačí na samé maximum toho, co dokážou zvládnout.