Súdán: Mapování uprchlických táborů

Když se naše týmy potřebují dostat k lidem zasaženým různými krizemi, spoléhají na přesné a aktuální mapy. V rychle se měnících situacích ale nejsou takové mapy vždy k dostání. Specialista na mapování Andries Heyns se nedávno vrátil ze Súdánu, který čelí uprchlické krizi – návalu lidí na útěku z Etiopie.

Začátkem listopadu 2020 vypukl v oblasti Tigraj na severu Etiopie konflikt a v jeho důsledku začali do sousedního Súdánu proudit uprchlíci. Překonávají až 350 kilometrů horským terénem, v drtivém suchu a teplotách ve dne převyšujících 35 stupňů Celsia. 

Přitom jim chybí základní věci jako jídlo a voda. S sebou mají jen to, co jsou schopni unést. V náručí nesou své děti a ty, kteří už nemohou chodit po svých. Do Súdánu přicházejí vyčerpaní a dehydratovaní. A jako by to nestačilo, na bedrech si nesou ještě trauma z toho, co zažili: byli svědky zavraždění svých blízkých a zničení svých živobytí. Přišli o svou budoucnost.

Bez vyhlídek na řešení situace v dohledné době se tito uprchlíci usazují v náročných podmínkách, kde panuje nedostatek zdrojů. Netuší, jaká je čeká budoucnost.

Mise v kostce

Na konci listopadu 2020 jsem se připojil k týmu Lékařů bez hranic v uprchlických táborech v Súdánu, kde jsem pracoval jako specialista na geografické informační systémy (GIS).

Do Súdánu jsem přijel začátkem prosince 2020 a strávil jsem tam celkem deset týdnů. Vrátil jsem se v polovině února 2021.  Základnu jsem měl v Gedarefu, odkud jsem jezdil do uprchlických táborů Hamdayet, Al Hashaba, Um Rakuba a Al Tanideba.

Hamdayet a Al Hashaba měly původně být tranzitní tábory, kam uprchlíci dorazí, zaregistrují se a zůstanou pouze dočasně, než se přemístí do stálých táborů, konkrétně Um Rakuby a Al Tanideby. Ve skutečnosti tam však lidé byli nuceni zůstat mnohem déle.  

Fronta na vodu po dvou dnech bez zásobování v uprchlickém táboře Um Rakuba.

K čemu jsou geografické informace?

Když víme, kde se lidé nacházejí a kde jsou aktuální problémy nejnaléhavější, mohou naše lékařské týmy efektivněji plánovat, a tak lidem poskytnout potřebnou péči a služby.

Mapa dokáže sdělit to, co se děje, poskytnout kontext a měřítko, v rámci jednoho obrázku. Porovnání map v různých časových rámcích umožňuje vytvořit si bližší představu o postupu humanitárních aktivit a o zvětšování táborů. Mapy jsou tedy skvělým prostředkem pro to, aby ti, kteří plánují a rozhodují, mohli mít přehled o vývoji situace, aniž by byli přímo na místě.

Podrobné a aktualizované mapy mohou poskytnout stručný přehled celkové situace. Vzhledem k tomu, že uprchlíci do Súdánu přicházejí denně, se situace neustále mění a je třeba data pravidelně upravovat, aby byl vždy k dispozici aktuální přehled. Proto jsem strávil spoustu času procházením uprchlických táborů s batohem plným vody na zádech, dvěma chytrými telefony pro sběr dat (jedním náhradním pro všechny případy), opalovacím krémem a svačinou.

Moje role

Jako GIS specialista jsem měl na starosti především sběr prostorových dat, která by naše týmy mohly využívat k monitorování situace v táborech a k efektivnímu řízení našich aktivit.

Procházel jsem tábory a shromažďoval GPS souřadnice bodů zájmu, jako jsou umístění a stav vodních zdrojů a hygienických zařízení, polohu dalších organizací (kanceláře Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, Světového potravinového programu, Červeného kříže atp.) a rychle se měnící hranice táborů.

Někdy jsem kreslil miniaturní mapy a pořizoval fotografie, ke kterým bych se později mohl vrátit. Na konci každého dne jsem pak všechna tato data přenášel do počítače a zpracovával, abychom je mohli zanést do map pro naše týmy.

Andries Heyns / Lékaři bez hranic

Mapa ukazující, kudy autor blogu chodil v súdánském uprchlickém táboře Tenedba.

Pomocné ruce

V době mé mise přijímaly tábory jako Um Rakuba či Al Tanideba uprchlíky z Hamdayetu i Al Hashaby a rostly ohromujícím tempem. To znamenalo, že jsem je musel navštěvovat pravidelněji, neustále doplňovat a obnovovat datové body, aby byly mapy pořád aktuální.

Bylo to fyzicky vyčerpávající. Při každé cestě do táborů jsem obvykle nachodil nejméně osm kilometrů, přičemž teploty běžně přesahovaly 35 stupňů a nikde se nevyskytoval stín.  Celkem jsem při všech návštěvách ušel 94,5 km. Uprchlíci přicházející do táborů však většinou urazili bez odpočinku, jídla a vody a ve strachu o své životy mnohem více než dvojnásobek této vzdálenosti.

I když to byla náročná práce, kolegové mi ji často ulehčovali. Od ostatních členů týmu z dalších táborů jsem pravidelně dostával GPS souřadnice, které jsem pak převáděl do map a posílal jim je zpátky.

Pomohla mi i širší síť GIS specialistů Lékařů bez hranic, například při získávání satelitních dat a analýz hustoty obydlí v táborech. Tyto analýzy pomohly členům týmu v terénu odhadnout velikost populace uprchlíků a jejich rozprostření, což je zásadní, když je třeba určit místa, kde se bude konat například očkování.

Technické potíže

Na základně v Gedarefu docházelo k nečekaným výpadkům proudu, které většinou trvaly dvě až tři hodiny, ale někdy i více než čtyři hodiny. Internetový signál byl obvykle jen velmi slabý, nebo nebyl vůbec žádný, což hodně komplikovalo situaci, protože internet ke své práci potřebuji.

Mám však předchozí zkušenosti z humanitární oblasti, takže mě to nepřekvapilo ani příliš netrápilo. Vždy jsem práci zvládl udělat, jen tu a tam s nějakým zpožděním.

Prostě se s tím smíříte

Cesty do táborů byly dlouhé a vedly jedinečnou krajinou. Vzpomínám si, jak jsem míjel stovky velbloudů hnané malými chlapci, nebo jak jsem překonával trajektem řeku, abych se dostal do Al Hashaby. Když dorazíte k trajektu, nemáte jistotu, zda se dostanete na příští loď, nebo budete muset déle čekat, ale všichni s tím vypadají smířeně. Tak to prostě je, tempo života je jiné a vy jdete s proudem, ať se stane cokoliv.

Andries Heyns / Lékaři bez hranic

Cesta trajektem přes řeku do uprchlického tábora Al Hashaba.

Díky pobytu v Súdánu jsem si uvědomil, že chci dělat praktičtější humanitární práci a více přímo se podílet na plánování a koordinaci krizových zásahů. Proto jsem se přešel od akademického výzkumu na novou pozici koordinátora GIS a Missing Maps v britské kanceláři Lékařů bez hranic, kde podporuji tým zabývající se epidemiologií a veřejným zdravím.

Přestože teď pracuji spíš v kanceláři než v našich zdravotnických projektech, vždy rád pomáhám našim týmům v terénu při sběru a přípravě klíčových dat potřebných pro jejich aktivity. Usnadňuje to práci nejen jim, ale napomáhá i Lékařům bez hranic dosáhnout jejich hlavního cíle – poskytovat lékařskou pomoc tam, kde je nejvíc potřeba.